Rosselliniho století - listy z kroniky

1906, 8. května - narození Roberta Rosselliniho v Římě. Jeho otcem je renomovaný architekt Angelo Giuseppe Rossellini (1880-1931) ž měl zásadní podíl na moderní tváři Říma. Projektoval také několik kin, mj. slavný římský palác Barberini a v roce 1918 nové Corso, existující dodnes.

1908, 2. února - narození Robertova bratra Renza Rosselliniho. Renzo se proslaví jako hudební skladatel, pro Roberta napíše hudbu ke většině jeho filmů (mj. ke všem třinácti celovečerním snímkům naší přehlídky).

1917 - Roberto studuje na gymnáziu, od roku 1923 na klasickém lyceu v římském internátu nazarénů. O film se příliš nezajímá, žije život mladíka z bohaté rodiny. Získá pověst "lva salónů", vyhlášeného lamače dívčích srdcí a vášnivého řidiče, často se účastní automobilových závodů. Bezstarostný sladký život trvá až do otcovy smrti (1931), s níž rodina ztrácí hlavní finanční zdroj. Pětadvacetiletý Roberto je nucen vyměnit svou dosavadní roli "syna" (své nejoblíbenější "povolání"  sám řekl) za zaměstnání ve filmových ateliérech, kde od roku 1934 vystřídá několik pomocných profesí: zvuk, dabing, střih. Kromě toho maluje a vytváří sochy.

Roberto Rossellini 1936, 26. září - Roberto si bere za ženu jednadvacetiletou studentku Marchellu De Marchisovou, dívku z římské aristokracie. Rosselliniho nejstarší syn Romano se narodí roku 1937 a zemře ve věku devíti let, druhorozený Renzo junior (nar. 1941) bude otcovým dlouholetým asistentem. Po pěti letech se manželství Roberta a Marchelly rozpadá, možnost rozvodu ale v Itálii neexistuje a pokus o rozvod v Maďarsku (1942) italské úřady neakceptují. I po rozchodu spolupracuje Marchella na řadě Robertových filmů jako návrhářka kostýmů. V roce 1936 začíná Roberto samostatně režírovat, nejprve krátké filmy (první z nich, Předehra k Faunovu odpoledni  zakázán cenzurou).

1937 - pro Vittoria Mussolliniho, syna fašistického "duce", na kterého bude i po letech vzpomínat jako na "sympatického mladého muže", píše Roberto scénář k Hrdinnému letci. Ve stejné době, kdy se Rossellini dostal již k aktivní filmové tvorbě, přicházejí ostatní budoucí "neorealisté" k filmu přes teorii a kritiku - i oni nicméně pod kuratelou Vittoria Mussolliniho, neboť právě on je vydavatelem a jedním z přispěvatelů odborného periodika Cinema. Neorealisté si na jeho stránkách obratně osvojují fašistickou ideologickou rétoriku estetické revoluce; některým sloužila jako mimikry pro jejich více či méně protirežimní postoje, jiní ji vzali za svou bez postranních úmyslů.

1941 - Rosselliniho první celovečerní film Bílá loď má velký úspěch a je vyznamenán na festivalu v Benátkách cenou ministerstva kultury. Ve vyznění tohoto "prorežimního" díla, ani ve dvou následujících (Pilot se vrací, Muž s křížem, 1941,42), nepřekračuje RR meze "obecného humanismu". Nic nenasvědčuje tomu  by se ztotožnil s fašistickou ideologií (to platilo spíš, i když jen přechodně a krátkodobě, pro Luchina Viscontiho a pro mladého Antonioniho), nicméně Rosselliniho četným poválečným odpůrcům poslouží jmenované tři tituly a přímá spolupráce s diktátorovým synem jako vítaný terč. "Aby se naučil své profesi, zaprodal Rossellini svou duši," tvrdí ještě v roce 1960 Raymond Borde a André Bouissy za použití oblíbeného faustovského příměru.

1945, 17. ledna - začátek natáčení filmu Storie di ieri, teprve po (!) premiéře ze 24. září téhož roku přejmenovaného na Řím, otevřené město. Hlavní roli hraje Anna Magnaniová, manželka režiséra Hrdinného letce Alessandriniho. V Robertově soukromém životě vystřídá Magnaniová německou zpěvačku Roswithu Schmidtovou.

Paisa 1946 - od ledna do června natáčí Rossellini druhé klíčové neorealistické dílo s názvem Paisa. Film má premiéru 18. září na festivalu v Benátkách. S Annou Magnaniovou odjíždí RR do Hollywoodu. Z celkem sedmi projektů é jim nabízí producentský mogul David O. Selznick, se nakonec žádný nerealizuje.

1947, srpen-září - natáčení filmu Německo v roce nultém ve válkou totálně zničeném Berlíně. Ateliérová scény jsou dotočeny v Římě do února následujícího roku. Výsledný film má dvě autorizované verze: vedle italské (kterou uvidíme) i německou, kde herci v postsynchronech mluvili své role sami. Dílo je věnováno Rossellinimu krátce předtím zesnulému prvorozenému synovi Romanovi.

1948 - počátek Rosselliniho mezinárodního věhlasu po Velké ceně za nejlepší film na festivalu v Locarnu pro Německo v roce nultém a po nadšeném přijetí předešlých dvou titulů v zahraničí, především ve Francii. V Americe po jejich shlédnutí píše Ingrid Bergmanová krátký, od té doby nespočetněkrát reprodukovaný dopis ž měl mít nedozírné následky:
Milý pane Rossellini, viděla jsem Vaše filmy Řím, otevřené město a Paisa, a moc se mi líbily. Pokud byste potřeboval švédskou herečku á hovoří výborně anglicky, mluvit německy dosud nezapomněla, francouzsky ji není až tak dobře rozumět a italsky dovede říci jen °Ti amo°, pak jsem připravena přijet a natočit s Vámi film.
Ingrid Bergmanová

Rossellini souhlasí a po premiéře filmu Láska (21. srpna), během natáčení Stroje na zabíjení zlých, posílá Bergmanové přes oceán první črty ke Stromboli. Z americké strany bude projekt realizovat - po neúspěšných jednáních se Samuelem Goldwynem z firmy MGM - Howard Hughes, "letec". Už v přípravné fázi se do sebe Roberto a Ingrid zamilují, netuše  svým vztahem vyvolají společenskou aféru v rozměrech é si dnes již téměř nelze představit. Pro bigotní Ameriku je vztah zbožňované ikony Bergmanové, vdané ženy a matky, a Rosselliniho ého katolíka a otce rodiny, naprosto nepřijatelný, a to ještě předtím, než nedlouho po začátku natáčení Stromboli (4. dubna 1949) vyjde na jevo  herečka je těhotná.

1950, 17. ledna - začátek natáčení filmu František, prosťáček boží.

Stromboli - 15. února - V den newyorské premiéry Stromboli se narodil Roberto Rossellini mladší, zapsaný do římské matriky s poznámkou: "otec - Roberto Rossellini, matka - neznámá". (Tehdejší italský právní řád vůbec nepočítá s možností nemanželského rodičovství; co nemůže být, není.) Teprve rozvodový výlet do Mexika umožní Robertovi a Ingrid rozvést se se svými dosavadními manžely (jejichž přítomnost při procesu laxní mexické zákony nevyžadují.)

- 14. března - pamětihodný hodinový projev senátora Edwina C. Johnsona z Colorada v americkém senátu: "Pane prezidente, i v naší moderní době plné překvapení je pobuřující  naše nejpopulárnější filmová královna - jež je bohužel následkem nemravné aféry těhotná - hraje v trapném filmu levnou příživnici  tak okořenila snímek sám o sobě zcela bezvýznamný." V témže projevu nazývá Bergmanovou "a powerful influence of evil", Rossellini je pro něj "zkažený a odporný, nestydatý kořistník, nad jakého není". Aféra nedá spát ženským spolkům ani církvi  rozhořčený protest stíhá druhý.

1950, 24. května svatba RR a Ingrid Bergmanové

- 26. srpna - premiéra filmu František, prosťáček boží na festivalu v Benátkách.

- 13. listopadu - vyhlašuje americký cenzor Lloyd T. Binford z Memphis zákaz Stromboli i všech příštích filmů s Ingrid Bergmanovou. K bojkotu vyzývá i katolický biskup Joseph Muller, rovněž úspěšně.

1951, listopad - začátek natáčení filmu Evropa padesát jedna (premiéra 12.9.1952)

1952, 13. prosince - premiéra Rosselliniho první jevištní inscenace, Othella Giuseppe Verdiho, v Neapoli. Později inscenuje RR na různých scénách mj. hry Claudela, D°Annunzia a dvě bratrovy opery.

1954 - poslední společný film RR a Ingrid Bergmanové, Strach, završí sérii pěti komerčních neúspěchů.

India 1957 - narození dvojčat Isabelly a Isotty. Jejich rodiče se 8. listopadu téhož roku rozvádějí. Mezitím již propuknul nový "mezinárodní" skandál: Rossellini ý od pracoval od počátku roku na dvou dokumentárních filmech v Indii, se zamiloval do ženy svého tamního producenta. Sonali DasGupta přivede na svět ještě před koncem roku dceru Raffaelu. Indičtí politikové žádají nato okamžité režisérovo vyhoštění ze země, oba roztočené filmy se ale nakonec podaří dokončit.

1962, 28.června - RR inscenuje ve Spoletu hru Beniamina Jappolo Karabiniéři  adaptuje i pro film. Scénář bezprostředně poté realizuje Jean-Luc Godard.

1969 - 1970 - RR prezidentem římské filmové školy Centro Sperimentale.

1970 - na festivalu ve Valladolidu získává RR zlatou medaili za celoživotní dílo.

1974 - RR natáčí svůj poslední netelevizní hraný film Rok jedna. Producentkou je Silvia D°Amico Bendico  třetí manželka.

1975, 25. října - premiéra posledního, televizí financovaného celovečerního filmu RR Mesiáš.

1977 - na festivalu v Cannes působí RR jako předseda poroty, v Paříži natáčí poslední krátký film Beaubourg, centrum umění a kultury (má premiéru v předvečer jeho mohutně oslavovaných sedmdesátých narozenin). Upevnění vztahu s Ingrid Bergmanovou; urputné porozvodové spory o děti jsou zapomenuty. Po náhlém infarktu umírá Roberto Rossellini 3. června 1977. Nerealizovány zůstávají projekty filmů o Caligulovi, Diderotovi, Komenském (jehož dílo jej trvale fascinovalo), Marxovi.

1979 - Isabella Rosselliniová, ve své době titulovaná jako "nejkrásnější žena světa", se vdává za amerického režiséra Martina Scorseseho. O dvacet let později natočí Scorsese film Moje italská cesta (1999) ý už svým názvem asociuje klasickou Cestu po Itálii. Scorseseho snímek je něco na způsob průvodce dějinami italské kinematografie, v němž je nejvíce prostoru vyhrazeno Robertu Rossellinimu.

1982 - 13.května umírá Renzo Rossellini, 29. srpna Ingrid Bergmanová.

Milan Klepikov