Svoboda mezi zdmi vězeňské cely

Dov'à la libertè...? Roberta Rosselliniho

Některá Rosselliniho díla podnes stojí ve stínu jeho proslulé tvorby, zejména neorealistických filmů. Patří k nim i neprávem zapomenutý snímek Dov'è la libertà...? (Kde je svoboda…?, 1952) vymykající se volbou tématu období 50. let. Přesto má některé shodné rysy s psychologickými analýzami jedinců v moderní trilogii i neorealistickými tendencemi. Film produkovaný dvěma věhlasnými italskými producenty Carlem Pontim a Dinem De Laurentiisem byl původně zamýšlen jako nezávazná komedie a příspěvek k řadě humorných taškařicí s populárním komikem Totem ž filmy si získaly zvláště v 50. letech u lidového publika značný divácký ohlas. Rossellini ho ovšem koncipoval jako drama se satirickými prvky a zaměřil se více na psychologii hrdiny a jeho místo v soudobé společnosti. Vytvořil tak další osobitý portrét své doby ý se bohužel nesetkal s větší odezvou u veřejnosti.

Ústřední postavou filmu je muž středního věku – holič Salvatore Lojacono (Totò) ý po propuštění z dlouholetého pobytu ve vězení za vraždu ze žárlivosti obtížně hledá místo a postavení v normálně fungující společnosti. Rosselliniho hrdina je víceméně outsider pohybující se na okraji lidské komunity. Není od ní odsunut svým okolím, ale vlastní bezradností a existenční nejistotou. Po krátkém čase stráveném mimo vězeňskou celu přichází k rozhodnutí  skutečná svoboda existuje za mřížemi a dobrovolně se vrací do vazby. Svobodný svět představuje pro Rosselliniho tragikomickou figurku bezcitný labyrint plný neporozumění, pokrytectví a společenské přetvářky. Rossellini adresuje publiku nejednoznačnou otázku, zda-li existuje svoboda v izolovaném prostředí a ještě nejednoznačnější odpověď á je ponechána samotnému divákovi.

Dov'è la libertà...? Celý film rámuje scéna soudního líčení s hlavním hrdinou (natočil ji a na popud producentů do dějové kostry snímku včlenil Mario Monicelli). Skrze vyprávění obžalovaného nás retrospektivy zavádí zpět do hrdinovy minulosti. Ocitáme se v  několika časových rovinách ými Lojacono prochází – od prvních dnů odpykávání rozsudku až po nyní probíhající soudní proces. Rosselliniho ústřední postava je charakterově mnohoznačná. Proměňují se její nálady pod vlivem jednotlivých situací, ve kterých se pohybuje, a příhod é zažívá. Tragikomický Salvatore nenalezl v lidském světě své místo ani smysl existence. Za zdmi věznice nachází vše  v reálném životě postrádá. Pohybuje se tak mezi dvěma prostředími – vnitřním (věznice), naplňujícím dojem skutečné svobody a bezpečí, a vnějším, zastupující pravý opak "izolovaného ráje".

Snímek označovaný jako "neorealistická komedie" užívá minimalistické filmové prostředky, přičemž upřednostňuje zejména práci s realistickým prostředím. Soustředí se na přechod mezi jednotlivými místy děje, ve kterých vzájemně kontrastují odlehlé městské čtvrti s nočními ulicemi a tanečními podniky, ve kterých Lojacono tráví "volný" čas. Protiklad k městským lokacím vytváří strohé a oprýskané zdi žaláře i chatrný vnější prostor, určený pro vycházky trestanců. Realistický nákres všedního prostředí zde hlavně upomíná na neorealismus. Za kamerou stály dvě osobnosti italské kameramanské školy – Aldo Tonti a Tonino Delli Colli, zabírající svět nejistého hrdiny převážně ve statických záběrech nebo pomalých panoramatických pohybech. Přestože bývá film charakterizován jako komedie, ve skutečnosti nerozhodně balancuje na rozhraní tohoto žánru a dramatu. Záměrná (nebo nezáměrná?) žánrová neucelenost nabízí divákovi propojení komických a dramatických momentů života ústřední postavy a vystihuje tak její zmatenost ve svobodném světě ý pro ni představuje skutečnou izolaci. Žánrově rozmanitou hudbu kombinující symfonické a jazzové motivy napsal Renzo Rossellini. Kromě účasti známých literátů na scénáři (Vitaliano Brancati a Ennio Flaiano) se v titulcích mihne v epizodní roli později filmaři vyhledávaný herec Leopoldo Trieste.

Dov'è la libertà...? Dov'è la libertà...? byl v Itálii pro své ožehavé téma na dva roky cenzurou stažen z distribuce. Jeho vznik byl provázen několika tvůrčími komplikacemi a produkčními podmínkami. Bude proto také nutno zmínit  snímek není zcela Rosselliniho filmem. Pro jeho časovou zaneprázdněnost režírovali některé scény Mario Monicelli a později proslulý tvůrce kontroverzních hororů Lucio Fulci ý se na snímku podílel jako asistent režie. Některé závěrečné sekvence údajně natočil Federico Fellini. Nejpatrnější rozdíl se vyskytuje v již zmíněné žánrové koncepci á souhrou komedie a dramatu působí nejednoznačným dojmem.

Nicméně film reprezentuje společně s Anima nera (1962) zajímavou a do určité míry netradiční součást Rosselliniho díla. Je výzvou do budoucnosti a stále čeká na znovuobjevení svých hodnot é mu byly mnohdy a neprávem upírány a které se ztratily pod režisérovou ostatní – a proslulejší – tvorbou.

Dov'è la libertà...? (Itálie, 1952)
Režie. Roberto Rossellini
Scénář: Vitaliano Brancati, Ennio Flaiano, Antonio Pietrangeli, Roberto Rossellini, Vincenzo Talarico
Kamera: Tonino Delli Colli, Aldo Tonti
Hudba: Renzo Rossellini
Hrají: Totò (Salvatore Lojacono), Franca Faldini (Maria), Mario Castellani (ministr) a další.
93 min.
Jan Švábenický