Rozhovor s Donem Siegelem

Myslím  nejdříve bychom měli probrat otázku násilí. Hlavní zpráva lékařské komory říká  ve Spojených státech má násilí v televizi škodlivý vliv přinejmenším na mentální zdraví diváků. Ve vašich filmech – zvláště v Dirty HarryCoogan´s Bluff je hodně scén é násilí otevřeně zobrazují. Takže jaké je pojetí násilí ve filmu podle Dona Siegela?

Takže jednak – nemyslím si  násilí v mých filmech je bezúčelné. Když máte ve filmu jako Dirty Harry postavu policajta ý je na stopě psychopatickému zabijákovi, napětí mezi nimi nutně ústí v násilí.

Žijeme ve světě plném násilí. Myslím  je hloupé, když část mých levicových přátel ignoruje tento fakt. Násilí je všude kolem nás. Člověk by musel žít s růžovými brýlemi  je neviděl v našich městech, nesetkal se s ním na každém kroku.

A co tedy udělám, když si film žádá násilí? Vylíčím je pokud možno co nejpřesvědčivěji a nejrealističtěji. Nerozebírám to.

Don Siegel a Clint Eastwood Uvedu jako příklad scénu á je podle mě velice dobrá a reprezentuje to  děláte. Ve filmu Coogan´s Bluff se Clint Eastwood dostane do rvačky v kulečníkovém sále a vyhodí jednoho chlápka z okna. Co říkáte takovémuto zobrazení?

Řekněme  se obyčejný člověk ocitne v kulečníkovém sále a osm padouchů se ho snaží napadnout, tak mají ještě enormnější zájem u člověka jako je Clint Eastwood ý je schopen je fyzicky zvládnout. Choreografie celé sekvence byla vymyšlena tak  byla i tak silná postava Clinta Eastwooda schopna vypořádat se se skupinou osmi útočníků. To jsme nakonec vyřešili tím  se bránil nahoře na kulečníkovém stole s tágem v ruce.

Ano.

Nejlepší záběr byl z filmu vystřižen.

Který?

Ten, v němž se Clint ostrou špičkou své obuvi strefil do nejzranitelnějších míst jednoho z hochů…

Měli bychom dodat  Clint Eastwood nosí v celém filmu kovbojské boty.

Velice ostré, špičaté boty. A byl to výborný záběr. Ten samý kaskadér ý dostal tu ránu, bude kaskadérem i v mém dalším filmu The Looters. A když jsem spolu o tom mluvili, litoval  byl záběr ý ho bolel, i když měl na sobě chrániče, vystřižen. Myslím  bylo dost hloupé  byl vystřižen.

Kdo ten záběr vystřihl?

Kvůli tomu  jsme natočili tolik násilí, Breenův úřad – myslím  se tak tenkrát jmenoval – nebo Liga mravnosti, rozhodl…

Americká filmová asociace?

To je ono… Ano, rozhodli  pokud vystřihneme tento záběr, nechají na pokoji ostatní. Takže jsem neměli na vybranou. Vystřihli jsme ho.

Říkáte  jste se s nimi musel dohadovat …

Ano, v životě se neustále dohadujete, i když jste mladý. Když dělám film pro studio, vždycky s nimi hraji hru, třeba dám do scénáře něco  budou akceptovat a pak to nechají být – tím pádem získám bod. Ale takto jsem propašovával i jiné věci.

Vraťme se však zpátky že jak dále uvidíme, vaše zázemí je ve střihu – vystavění sekvence z malých částí. A tím pádem se dostáváme znovu k otázce volby a násilí. V této souvislosti jsem si všiml jedné zvláštní věci v amerických filmech. Můžete ukázat postřeleného člověka, ale ne umírajícího koně. Jinými slovy, když je například ve westernu zastřelen muž, tak kůň spadne, pak ale vstane a uteče…

No samozřejmě, to má co do činění s Humánní společností. Mají to, čemu říkají „běžící W“ a co upevňují ke koním. Zde leží ten rozdíl, o kterém jste mluvil. Koně se nikdo nezeptal  mu může být nasazeno „běžící W“. Kůň neví  je má. Může utéct a být uloven. A to je dnes ilegální z toho důvodu  koně jsou často zabíjeni.

Ne, já jsem měl na mysli  člověk může být zobrazen mrtvý, ale kůň nikoli.

Nevím  to tak je.

Stále se stydíme, když vidíme mrtvé zvíře. Samozřejmě se našly i výjimky. Například Patton zabil nějaké mezky a shodil je z mostu  mohl projet jeho konvoj. Ale…

Nevím, proč bych se měl víc soustředit na zabíjení koní. Ve skutečnosti mě víc zajímá zabitý člověk. Opravdu, starám se víc o jatka ve Vietnamu než o pár koní.

Dobře  jste chtěl ukázat třeba v Coogan´s Bluff? Musím se přiznat  je to můj oblíbený film. To je i důvod, proč se jím tolik zabýváme. Clint Eastwood zde sebere kulečníkovou kouli a kohosi jí trefí…

Trefil mého starého přítele, kaskadéra Guye Wadea.

Jak jste to tedy natočil? Kolik škody ta koule způsobila?

Tento kaskadér je bývalý fotbalový hráč (jde o americký fotbal – pozn. red.). A Clint Eastwood umí rozdávat rány. Takže i když to vypadá brutálně, nic mu ve skutečnosti neudělal.

Měl jsem spíš na mysli ý to mělo mít efekt ve filmu? Jenom toho chlapa skolil, nebo ho zabil, nebo zmrzačil?

Když někoho prostě trefíte kulečníkovou koulí, hodně ho zraníte. Tady šlo o velkou provokaci, muž byl trefen co nejsilněji že to byl on, kdo vedl celou skupinu útočníků. Ve skutečnosti ho ale nezranil. Na plátně máte pocit  ztratil vědomí.

Jenom ztratil vědomí?

Ano. Dál jsem nikdy nešel. Nikdy jsem neukázal  by byl mrtvý. Ale pokud se domníváte  muž vyhozený z okna nebo trefený koulí je mrtvý, pak jde o vaši imaginaci. Já jsem to neukázal.

Dobře. Kam mířím – chci vědět  rovinu reality si vybíráte za námět?

Pokud možno úplnou realitu. Postupuji tak  když ukazuji násilí – na rozdíl od Sama Peckinpaha ý je zobrazuje ve zpomaleném záběru, ulpívá na něm a činí je krásným – ukazuji je co nejrychleji. A zároveň velmi vzácně, takže je to vaše představa  když vidíte Siegelův film  plný násilí.

Moje násilí je spíš skryté. Když k němu dojde  velmi kruté a rychlé. Například v The Killers začíná ve chvíli, kdy Lee Marvin porazí slepou ženu a okamžitě pokračuje střelbou na Johna Cassavetese. Ale potom se už nic nestane. Nemusí. Je to  kdybyste šli na oběd se mnou a já bych byl padouch. Tak byste museli ukázat  zmlátím pár lidí. Ale kdybyste šli na oběd třeba s Joe Frazierem, nemuseli byste ukazovat nic ?

A já ve svém filmu musím ukázat  moji lumpové nebo hrdinové dělají něco fyzicky náročného, takže je vám jasné  jsou schopni velkého násilí. Ale potom už to násilí…

Coogan´s Bluff Jasně.

…nemusím zobrazovat. Vy o něm víte.

Když jsme se ohlíželi za vaší kariérou, našli jsme něco zajímavého. V celé historii filmu jste nestarší režisér ý došel slávy. Co tím sleduji – filmový průmysl, režiséři s ním spojení byli vždycky označovaní jako „zázrační hoši“. Mluvím o Orsonu Wellesovi, D. W. …

A on byl opravdu „zázračný hoch“.

D. W. Griffith určitě, aspoň krátce po třicítce, když dosáhl věhlasu…

On byl nejlepší.

…Peter Bogdanovich atd. Ale vy jste se stal – nebo dostal označení autor relativně pozdě ve svém životě – i když jste režíroval hodně dlouho. Jak si to vysvětlujete?

Můžu si to vysvětlit jedině tím  diváci konečně projevili dobrý vkus. A to je potěšitelné! Vážně nechápu proč, ale je to asi tím  jsem byl vždycky proti establishmentu. A tak si myslím  dnešní mládež se může identifikovat s mými filmy. Ale to není záměr. Filmy nedělám pro nikoho  pro sebe. Ani pro oficiální úřady, ani pro dnešní děcka.

Myslím  když děláte v mém věku filmy pro mladé, tak na ně nutně shlížíte a oni si to dobře uvědomují. Takže já točím pro sebe. A vypadá to  jim se ty filmy líbí ž je prostě jenom zkouška á za nic nestojí.

Říkáte  vaše filmy mají v sobě skrytou rebelii, takže dnešní mládež…

Myslím  v mých filmech rozpoznávají mladého ducha. Ve většině mladých lidí dnes najdete určitou formu rebelie. Mají dlouhé vlasy že jejich rodiče nosili krátké. Kouří trávu že je nelegální atd.

Ve svých filmech samozřejmě nemám establishment nijak v lásce. Ve skutečnosti jsem rozhodně proti němu. Ve svých filmech většinou ukazuju někoho  jde proti autoritě. Myslím  to poznají. Líbí se jim to, díky Bohu!

Pokračujme v té zmínce o autorovi. Myslím  se sám považujete za autorského režiséra. Co to pro vás znamená?

To je dlouhá a složitá otázka. Ale zkusme to. Musíme začít rozdílem mezi auteurem a autorem, tedy tím, kdo píše že vy jste spisovatel. Zatímco režisér je auteur že v médiu jako je film, to nejlepší co může autor pro režiséra jako jsem já udělat je  mu nabídne scénář. A může to být vynikající scénář. Ten já potom transformuji do filmové podoby.

Není důležité  slova – byť zlatá – která jste napsal, byla řečena že je nikdo nevyslovil.

Takže já dělám změny – nikoli záměrně. Nic si nedokazuji! Nedělám to pro dobrou pověst. Nikdy jsem ostatně nezískal žádnou pověst psaním scénářů, i když jsem se na mnohých podílel. Nechci mít pověst scenáristy. Ale nesmím pouze natáčet stránky jenom proto  existují. Neilustrujete stránky.

Když si koupíte lístek na vlak, samotný lístek – papír – stojí možná penny a půl. Ale za lístek zaplatíte 200 dolarů. Rozumíte  tím chci říct? Snažím se vzít scénář a převézt ho do filmové podoby co nejzajímavějším způsobem.

Vraťme se k tomu  scénář je cosi jako – i když jste neuvedl přímo paralelu – lístek na vlak ý stojí půldruhé penny…

Stránky é popíšete – skutečné stránky – nejsou příliš cenné. Cenné je to  je na nich.

Jaký byl vznik projektu Dirty Harry a vaše účast v něm? Hodně čtenářů není obeznámeno s tím  studia postupují ve svých filmových projektech.

Musím říct  ani já ne. Ale udělám  bude v mých silách že se to různí případ od případu. Nejprve byla práva na scénář podstoupená Universalu. A tento první scénář Clint Eastwood akceptoval. Ale dohoda nebyla uzavřena že nechtěli utratit tolik peněz, kolik požadoval agent.

Takže scénář putoval do ABC é to obratem prodalo za ohromný balík Warner Brothers. A Warner Brothers řekli  to natočí s Frankem Sinatrou, a napsali druhý, třetí a čtvrtý scénář.

V té době jste ještě nefiguroval jako režisér?

S projektem jsem ještě neměl nic společného, aspoň ne v době, kdy práva patřila Universalu. U čtvrtého scénáře se Frank Sinatra z různých důvodů rozhodl  film dělat nebude. Myslím  kvůli zranění ruky.

Ve Warner Brothers si vzpomněli  Clint Eastwood řekl  by to natočil. Takže mu poslali čtvrtý scénář, ale Clint ho zamítnul. Prohlásil: „To není ten scénář  jsem chtěl točit.“ Znovu se nad tím zamysleli, našli první scénář a poslali mu ho. Clint povídá: „Jdu do toho.“

A tenkrát požádal mě. Vypůjčil si mě jako režiséra a producenta od Universalu pro Warner Brothers. Sedli jsme si spolu s vynikajícím scenáristou Deanem Rosnerem a založili náš scénář na onom prvním scénáři a úplně jsme pominuli ostatní verze.

Dirty Harry Proč jste měl pocit  potřebujete další scénář místo prvního?

Protože se koupil jako první, byl pouze ve velmi hrubé podobě. A navíc byl napsán v New Yorku. My jsme potřebovali  se náš film odehrával v San Franciscu. To je pouze vnější důvod, bylo i několik jiných důvodů, proč jsme mysleli  bychom měli scénář vylepšit.

Dirty Harry je váš poslední film. Co říkáte na obrovskou celosvětovou pozornost é se mu dostává? A zároveň šel byste ještě dál a řekl  tento film shrnuje celou vaši kariéru?

Je to komerčně nejúspěšnější film ý jsem kdy udělal. Ale není to můj oblíbený film. Tím je můj nejméně komerčně úspěšný – The Beguiled. A to neříkám proto  chci být perverzní. Takto to prostě právě cítím.

Myslím  důvodem toho velkého komerčního úspěchu Dirty Harry – ačkoli se nám dostalo i jistého uměleckého uznání – je  prorazil do ticha domácností. Je zajímavější z hlediska obětí než pachatele zločinů.

Jinými slovy, zajímá mě víc než samotný zabiják to  se stane lidem é napadl nebo mučil. I když si nevybírám strany a i když jsou major, kapitán a poručík proti Clintu Eastwoodovi ý je policejním inspektorem v San Franciscu – v San Franciscu je inspektor pod poručíkem.

Nicméně publikum reagovalo velmi silně na nezávislého rozzlobeného muže, Clinta Eastwooda. A trvalo na tom  zvítězil nad oním nemocným člověkem ý se stal psychotickým zabijákem. Myslím  existuje fascinace násilím, pokud není nějak přehnaně znázorněno. Publikum si na násilí zvyklo že o něm čte v novinách, slyší o něm v rádiu, a když něco bije na poplach, vyruší domácí klid, říká pravdu, tak se mu to líbí. Hodně se o to zajímá.

Říkáte  hlavní postava Dirty Harry reprezentuje tichou většinu domácností a brání její práva. V tomto smyslu je něco jako super hrdina…

No…

…pro tuto většinu?

… i když k této tiché většině nepatřím, myslím  mluvíme-li obecně o filmech, k takovémuto rozpoznání nedochází. Je spousta lidí uvnitř tiché většiny, kteří vůbec nechodí do kina. A můj film se – byť nevědomky – obrací právě k nim.

Mluvím pouze o tom  když nějaký muž vezme zákon a pořádek do svých rukou a udělá všechno pro to  dostal šíleného zabijáka, tak to nějak působí třeba na diváky v Orange County.

Uf. Orange County je oblast kolem Los Angeles, v jižní Kalifornii…

… a je velmi reakcionářská, řekněme – konzervativní.

Ale říkáte  to nebyl váš záměr?

Vůbec ne. Vůbec ne. V tom filmu nebylo nic politického. Clint tíhne víc doprava, zatímco já víc doleva – mluvím o Clintu Eastwoodovi. Je konzervativní, republikán. Já zase demokrat, ale vztahovat to k filmu – jako třeba Pauline Kaelová v New Yorku, když napsala „režisér Don Siegel – bývalý liberál“ – to je naprostý nesmysl!

To nás přivádí k velmi zajímavé věci. Jednou, když jsem vás upozornil na velmi dobré recenze, jste mi řekl: „Kde byli, když jsem je potřeboval?“ Mluvil jste o recenzentech. Takže se vás chci zeptat  si myslíte obecně o kritice? Má nějaký vliv na vaši práci?

Na mou práci nemá naprosto žádný vliv, ačkoli poslední recenze byly velice lichotivé že teď už jsem rozpoznatelný. Rád čtu dobré recenze.

Dnes se vašim filmům opravdu říká „siegelovské“.

Je to tak. Ale stejně, to se může přes noc změnit. Teď mi kritici velmi lichotí a poslední recenze byly velmi dobré. A mně se obvykle recenze líbí.

Když čtu nějakou recenzi á se mně nelíbí, nevěnuji jí příliš pozornosti. Myslím  recenze nemají co dělat s tím  natáčím filmy, ať jsou dobré, špatné nebo jakékoli.


Z The American Cinema (VOA, Washinghton 1973) vybral a přeložil Jan Křipač