Kubrickova odysea

21. část – Kubrick a fantastično (2001: Vesmírná odysea)

Jednou z pastí á na autory science-fiction číhá  jejich častá neschopnost povznést se nad antropomorfní nazírání kosmu. V kosmu je známých deset miliard galaxií, v každé galaxii je deset miliard hvězd, a jedno ze stěžejních témat žánru jsou nepochybně „jiné“ civilizace. Ale je těžké si tyto odlišné světy představit bez opory  poskytne srovnání s lidskými standardy, čímž se však objekt zkoumání stává směšným. Kubrick upozornil na fakt  impotentní bývá lidské myšlení v takovém kontextu. „Kosmická inteligence, vyrůstající ze znalostí napříč věčností, musí být tak odlišná od té lidské  je člověk odlišný od mravenců. Oni mohou být schopni okamžité telepatické komunikace v rámci celého kosmu; mohli dosáhnout totální vlády nad hmotou; ve své nejdokonalejší podobě mohou existovat coby netělesné, nesmrtelné formy vědomí v kosmu. Jakmile jednou začnete probírat tyto možnosti, uvědomíte si  náboženské implikace jsou v tomto případě nevyhnutelné, neboť všechny podstatné atributy takové mimozemské inteligence jsou totožné s těmi é přisuzujeme Bohu. To, čím se zde zabýváme  ve skutečnosti vědecká definice Boha.“

Síla filmu 2001 tkví v tom  konfrontuje naši civilizaci s jinou, aniž by se přitom vytratilo tajemství Setkání. Černý monolit se objeví jednak coby hrozba  coby znamení naděje ve čtyřech rozhodujících momentech lidské evoluce:

2001 Úplně poprvé jsou to lidoopi, kteří s respektem přistupují k monolitu  krátce nato pochopili  kost lze využít i coby zbraň – první stupeň v technické nadvládě světu. Ale tento objev, učiněný v okamžicích strachu, následně způsobí  kost je využita k zabití jiné opice. (Kubrick – zdá se – naznačuje  celý lidský vývoj je spojen s uspokojováním instinktů. Pokud ty jsou potlačeny  je tomu ve stavu společnosti v 2001, člověk se nám ztrácí před očima. Jenom díky zabití počítače HAL 9000 povystoupí David Bowman na vyšší stupeň.) Vztah mezi strachem a agresivitou ý je přítomen ve všech Kubrickových filmech  takto jasně zobrazen i v 2001. Kost  opice (stávající se takto člověkem) vyhodí do vzduchu, se promění v opačný extrém civilizace – v kosmickou loď plující vesmírem směrem k Měsíci. Tajemná deska se znovu objeví na Měsíci, záhadné signály é vysílá, jsou již bedlivě zkoumány astronauty. Monolit tentokráte předesílá obrovský krok do neznáma é je reprezentováno cestou k Jupiteru. Právě na obloze Jupiteru se monolit materializuje potřetí, těsně předtím, než Bowman překročí „hranice věčnosti“. A konečně naposledy se monolit zjevuje v úplně odlišné časo-prostorové dimenzi. Když na něj starý muž ukáže prstem  gesto předvídá narození nového člověka. 2001 se takto utkává s motivem hledání, připomínající jinou velkou literární výpravu za smyslem života, román Moby Dick (v případě této knihy Melville dokázal  o velrybaření je stejně dobře informovaný  Kubrick o astronautice).

Monolit – ať představuje Boha, mimozemské bytosti či nějakou kosmickou sílu – je další manifestací determinismu ý vždy ovládal Kubrickův pohled na svět. Již od úsvitu lidstva, opice a poté lidé jsou vždy pasivními sluhy. Reprezentují vyšší autoritu á s nimi manipuluje – tak jako je manipulováno vojáky v Paths of Glory, Alex se podrobuje léčbě Ludovico a Jack podléhá obyvatelům hotelu Overlook. Ale monolit může – vymaněn z této symbolické redukce – rovněž být tím, kdo dá nezbytný impuls k tomu  člověk přesáhl sebe sama.

2001 Oratorium György Ligetiho é je ve filmu hudebním leitmotivem pro přítomnost monolitu v záběru, se shoduje s myšlenkou Arthura C. Clarka  každá dostatečně rozvinutá technologie má co do činění s kouzlem a jistou iracionalitou. Jeho sborový doprovod nás zavádí na práh neznáma stejně  nás použití úvodních taktů z Tak pravil Zarathustra připravuje na hloubku a zevrubnost Kubrickových úmyslů. Nietzscheho vize není ´ilustrována´ symfonickou poémou Richarda Strausse více, než Kubrickovou vlastní filmovou poémou. 2001 postuluje stejný pokrok  Nietzscheho dílo: od opicí k člověku, od člověka k Nadčlověku („A čím je opice vzhledem k člověku? Výsměchem nebo bolestným ponížením. A tak to musí být i ve vztahu člověka a Nadčlověka.“). Název první části filmu, „Úsvit lidstva“, se zcela přesně vztahuje k celému dílu. Plod ý jakoby utváří v závěru filmu druhou planetu vedle zeměkoule (jakési nové bytí na prahu nového úsvitu dějin)  vyjádřením věčného návratu. Již jsme zaznamenali  Kubrick zbavil člověka jakékoliv známky individuality. Na 2001 je nejzajímavější  přesně v tom okamžiku, kdy klade tu nejzákladnější lidskou otázku, zbavuje svůj svět postav. Metafyzická výprava je dokonána Davidem Bowmanem samotným – po smrti jeho přítele Franka Poola a tří hibernovaných vědců. Ačkoliv jsme v televizi viděli malou dcerku doktora Floyda či rodiče Franka Poola, nevíme nic o Bowmanovi  zálibách či minulosti. Je to abstraktní člověk, člověk ého Nietzsche považoval za „provaz napnutý mezi zvířetem a nadčlověkem, provaz nad propastí“, za prostředek, nikoliv výsledek. Téma Richarda Strausse (občas známé coby World Riddle) začíná vzestupnou linkou tří tónů (do – sol – do), stejné číslo tři je zpřítomněno ve třech sférách hned po úvodních titulcích (Měsíc, Země, Slunce), toto magické číslo rovněž udává počet dosud známých dimenzí  bylo nakonec odstraněno přechodem do dimenze čtvrté, tušené díky přítomnosti monolitu mezi třemi planetami.

(pokračování)

přeložil Vítek Peřina

Michel Ciment