Musím se přiznat  poslední dobou mi pravidelně unikají v kině filmy, na které jsem si naplánoval svou účast. Nevím, čím to je, ale v žádném případě nehodlám o tom rozvíjet zapeklité úvahy; ostatně úvodníků se subjektivní fokalizací a ve formě subjektivního vyprávění je v českých časopisech více než dost. Pootočme „šroubem“ narativního mechanismu, mám-li (takto subjektivně naposled) nešikovně parafrázovat Henryho Jamese. Jeden z mých velmi dobrých přátel říká  v záplavě těch laškovně se usmívajících tváří mladých adeptů filmového umění, objevujících se na plakátech, v časopisech a v televizi, ztrácí chuť zajít do kina, stejně to prý kolem něho jen tak prosviští, tak proč za to ještě platit. Usedl tedy k počítači a opět si pustil Mulholland Drive Davida Lynche; jak se prý dá krásně spojit paranoidní vyprávění příběhu s vizuální dokonalostí. Náš přítel má pravděpodobně pravdu, i jemu vadí matná záře naolejovaných obličejů, odrážející se na hladině jako Narcisova tvář. Aliquando bonus dormitat Homerus, řeklo by se vzdělaně a s nadsázkou. Na druhou stranu mu ale vadí ty neustálé vzdechy nespokojených inkoustových úst – převážně v odbornějších filmových kruzích. Tak co si vybrat?

Vy, čtenáři časopisu Fantom, snad podobnými ambivalentními stavy netrpíte. Dostává se vám totiž před oči či do rukou dubnové číslo é je opět složeno z pohledů na některé tvůrce filmového světa (např. Don Siegel nebo Richard Fleischer), z několika recenzí na „onen svět“ (např. Allenův Match Point nebo Jordanova Snídaně na Plutu), ze dvou pokračování úvah o filmu (Francouzské krimi II a do dálky se vinoucí překlad knihy Kubrick Michela Cimenta). Nabízíme vám také rozhovor s Janem Švankmajerem, primárně realizovaný pro brněnský literární časopis Host, ve kterém se můžete dozvědět něco o oné Narcisově tváři přebývající v prostoru českého filmového trhu. Pěkný duben a mor na účastníky zájezdu do krajin vyprahlé touhy naivního českého diváka.