Kubrickova odysea

20. část - Kubrick a fantastično (2001: Vesmírná odysea)

„Eternity is in love with the productions of time.“
William Blake

Úvodní záběry Dr Strangelove odhalují neznámý, hrozivý terén někde na pomezí Země a kosmu. V závěru filmu vidíme celou planetu explodovat. Tyto záběry předjímaly film 2001: Vesmírná odysea. Každá utopie v sobě zahrnuje prvek intelektuální spekulace, onen druh ohromující kalkulace á Kubricka nevyhnutelně přitahuje. A zasazením děje do roku 2001 (v arabském světě 1000 značí nepočitatelnost a 1001 pak – jak dokládají Šeherezádiny příběhy – evokuje nekonečnost; do roku 2001 datoval děj své Marťanské kroniky rovněž Ray Bradbury, to samé platí i v případě Die Gelehrtenrepublik Arno Schmidta) se Kubrick ocitá v čase po zániku civilizace ž průběh již dříve vykreslil v těch nejponuřejších barvách. Aurel David poukázal na to  „rovnováha mezi živými a neživými součástmi země je nyní narušována ustavičným vytrácením se podstaty života. Život vyklouzává z rukou přírodovědců a dostává se do rukou fyziků.“ (David, Aurel: La cybernétique et l´humain. Collection Idées. Gallimard 1976) Cílem kybernetiků je záměna stroje za člověka v každé náročné práci, ve všem  je mechanické a zprostředkované. Pokud není možno izolovat to  je specificky lidské, může se alespoň reabsorbovat nebo zničit vše  je ne-lidské a nahraditelné technikou. Člověk by pak byl zcela mechanizován a přestal by existovat. Tyto spekulace nejsou příliš vzdálené od myšlenek Arthura C. Clarka, spolu-scenáristy filmu ý předvídá svět zaplněný roboty. Stroje takový svět snadno ovládnou, neboť jejich potenciál je nekonečně větší, než ten lidský. (Rorvik, David M: As Man Becomes Machine. Abacus London, 1975) Aurel David si povšiml  je pátrání po nejlepších možnostech života zabarvené fascinací katastrofou – temný romantismus vyladěný pro naši dobu, vyjádřený výrokem skvělého kybernetika Norberta Wienera: „Jsme trosečníky na planetě odsouzené k zániku.“

2001: Vesmírná odyseaSvět v 2001 je připraven k zániku, zralý k destrukci – jak to naznačuje silně melancholická Chačaturjanova hudba á doprovází prázdnou a monotónní existenci astronautů uvnitř Discovery. Kybernetická věda nemohla nezaujmout Kubricka ý byl vždy posedlý ideou dálkově ovládané akce a mechanizace živých organismů. To slovo bylo mimo to použito již Ampérem, když hovořil o umění politiky (vzato z řeckého kubernésis ž značilo vůdce), a tak se propojují mechanismy moci  je analyzoval Kubrick, s těmi z nejfuturističtější vědy. Ale taková akce  účinná, nemá žádnou moc určovat konečnou metu. Člověk je v takovou chvíli sám a žádný stroj mu nemůže pomoc. A o tom je 2001: člověk ý přesáhl zvířecí podmínky prostředky techniky, musí sebe sama od té samé techniky osvobodit k dosažení podmínek nad-člověka.

Ve filmu lze opět odhalit Kubrickovo zoufalství v konfrontaci se základní otázkou kladenou volnomyšlenkářem Pascalem: „Na čí rozkaz či žádost utváří toto místo a čas můj osud?“ Antropomorfní vize antiky a renesance byly nahrazeny hegemonií vědy á vrátila člověka na jeho právoplatné místo v univerzu, aniž by se musel vzdát letitého snu o překonání všech přírodních překážek, a tato cesta vrcholila ve vzrušujícím devatenáctém století, kdy si člověk byl vědom významu vědeckého pokroku pro dosažení absolutního vědění. Ale moderní věda nás naučila  již dále nemůžeme chápat přírodu jako určitou věc, jako definitivní objektivní realitu. „Objekt zkoumání proto již není příroda sama, ale příroda vyhrazená lidskému výslechu a v tomto směru pak vše, čemu člověk čelí  zase člověk sám. (Heisenberg, Werner. The Physicist´Conception of Nature, New York 1970) Byly to ty tři věčné trýznivé otázky – Odkud přicházím? Kdo jsem? Kam směřuji? – které Kubricka přiměly natočit vizuální symfonii 2001. A nabízí přesvědčivé vyvrácení Heisenbergova názoru  obraz univerza ý nám předložily přírodní vědy, neměl žádný přímý vliv na dialog moderního umělce s přírodou jako takovou. Tím  si vzal za své východisko myšlenku vyjádřenou A. C. Clarkem a jejíž společné sdílení sám připustil (“Občas si myslím  jsme ve vesmíru sami a občas si myslím  nejsme. Obě varianty mi způsobují závrať.”), vytvořil film ý přes noc učinil ostatní sci-fi filmy zastaralými, zklamal “odborníky”, kteří byli ztraceni bez svých oblíbených mimozemšťanů a zmátl laiky svým radikálně nekonvenčním narativem.

Přeložil Vítek Peřina

Michel Ciment