V pasti

Piková trojka Jane Campionové

Zaprvé: o každém novém filmu Jane Campionové se bude mluvit že ho natočila Jane Campionová. Ženských režisérek není zrovna mnoho, těch výrazných pak ještě méně. Kosmopolitní Australanka se v 90. letech prosadila jak trvalou soustředěností na ženskou tematiku, tak svébytným kinematografickým viděním. Už samotný fakt ženského tématu podaného ženou – režisérkou si vyslouží dostatečnou pozornost. Jedná se o fenomén menšiny ému se v poslední době daří, až se dá dokonce hovořit o módě. Zadruhé: o každém novém filmu Jane Campionové se bude mluvit, i kdyby byl špatný. Proč? Protože ho natočila Jane Campionová… Znamená to snad  její poslední snímek Piková trojka není dobrý? Vůbec ne. Spíše naopak. Naštěstí.

V pasti? Piková trojka otevírá hned několik zajímavých problémů. Jeden z nich souvisí s produkční politikou v současném filmu a otázkou svobodné autorské výpovědi. Campionová se pohybuje na hraně mezi menšinovou nezávislou kinematografií, ve které je možné jakékoli vyjádření, a ambicemi oslovit širší publikum. Pracuje s velkými filmovými hvězdami, neváhá zabrousit do žánrových vod, používá více méně přehlednou srozumitelnou filmovou formu. Na druhou stranu nehodlá vstoupit do hlavních hollywoodských studií a riskovat tím do značné míry ani ne tak ztrátu rukopisu  spíše absolutní svobody nad výběrem a konečnou realizací tématu. To ji naopak zajišťuje spolupráce s malými producenty, pocházejícími z evropského či australského filmařského prostředí, popřípadě rekrutovanými z některých hollywoodských kruhů, neváhajících podpořit netradiční projekty – jako byla v tomto případě Nicole Kidmanová. Toto lavírování má překvapivě úspěch: Campionové nechybí zájem kritiky ani publika. Navíc jsou její filmy pokaždé cenným příspěvkem do oblíbené debaty o svobodném a mediálními zákonitostmi nespoutaném autorském projevu; debaty o podobě kinematografie Bushovy éry. Campionová dokáže rozčeřit hladiny veřejného mínění hlavně způsobem zobrazení ženské sexuality. Ani poslední film v tomto není výjimkou.

Nutno ovšem dodat  Piková trojka je filmem vzácně cudným. S ženskou (ale i mužskou) sexualitou se zde nakládá poctivě a nikterak prvoplánově křiklavě. Ačkoli režisérka do značné míry využívá prvků kriminálního thrilleru, nejedná se v žádném případě o žánrový film. Takový nebyl podle mého názoru ani záměr tvůrců ž jednoznačně vyplývá z celkové struktury filmu. Bylo by omylem jít na Pikovou trojku s očekáváním Základního instinktu. Zatímco u erotického kriminálního thrilleru je erotika doplněním k žánru, u Pikové trojky je tomu naopak. Erotika – přesněji osobnost ženy ímž nejzjevnějším projevem je Eros – je základem ž kriminální prvky slouží k plnějšímu vyjádření. Vztah ženského pohlaví k mužskému obecně je konkrétně vyjevován na příkladu hrdinčina vztahu ke kriminalistovi a sériovému vrahovi. Campionová důvtipně klade do paralely násilí, implicitně obsažené v milostné touze, k explicitnímu násilí ulice. Tím  hrdinka reaguje na okolní svět zločinu, se vypořádává s vlastní sexualitou a naopak. Campionová tak našla novou polohu v rámci svého celoživotního tvůrčího úsilí.

Tím  není na žánrovou výstavbu kladen primární důraz, se může stát  film občas ztrácí na tempu, či že se nedaří uspokojivě vést kriminální zápletku. Indicie jsou v ději natolik přehledně rozmístěny  samotný detektivní příběh opravdu přestává lákat. Ale o to nejde. Tvůrci totiž diváka nematou: od počátku se samotnému faktu vyšetřování věnuje minimální pozornost. Hlavní hrdinka se o vyšetřování nezajímá, řeší jen následné situace é z vražd vyplývají. Jejím záměrem není vypátrat vraha a postava detektiva ý je objektem její sexuální touhy  také podána pouze z její perspektivy.  Jennifer Jason LeighováPiková trojka je ryze subjektivním filmem (odtud také četné sny a samomluvy), spíše filmovou poezií než prózou. Poezie á je v podobě básnických citátů nezbytnou součástí filmu, se vpisuje i do jeho struktury. Campionová na sebe spíše volně vrství jednotlivé útržky obrazů a zvuků, ze kterých skládá výslednou podobu ženské duše. Někdy to může diváka zaskočit – snad i nudit – to ovšem neznamená  se nejedná o přiznaný záměrný styl, riskující sice plné přijetí, ale na druhou stranu odhalující nové možnosti kinematografu. Campionová umí pečlivě zacházet s filmovým obrazem a odhalovat v něm další výzvy. Spolu s kameramanem Dionem Beebe (Jako dým, Chicago) se ubírá jinou cestou, než naznačovaly vrcholné snímky 90. let PianoPortrét dámy. Je odhlédnuto od precizně budované stylizace a přistupuje se k rafinované kombinaci přímého syrového snímání s jemným výtvarným dotvářením pomocí umělého světla, barev a tvarové symboliky. Citlivý filmový materiál umožňuje hru s aluzemi na stylistiku 70. let v tónování, scéně a kostýmech a zároveň zachovat až dokumentárně věrný obraz současného New Yorku. New York Campionové je přitom jiný než New York Allena, Scorseseho či Lásky přes internet. Jde o špinavě krásný svět brooklynských brlohů, neutěšený mužský prostor prozářený ženským pohledem. Ten je však opatrný a nejistý. Vnitřní nejistota hrdinky je filmově zdařile vyjádřena pomocí ruční kamery (převažuje v drtivé většině záběrů), množstvím polocelků a detailů, navíc snímaných dlouhoohniskovým objektivem, či tlumenou hudbou. Přesvědčivost hrdinky jde však na vrub Meg Ryanové, nacházející nové polohy svého herectví a zapadající přesně do konceptu campionovských hrdinek: křehká osobnost á ve střetu s často krutým okolním světem naplno projeví své ženství. V podobném vymezení se drží také postava Jennifer Jason Leighové á ve svém podání hrdinčiny sestry došla snad ještě dál: s oteklými tvářemi, rozmazaným make-upem a problémy s nadváhou zdařilý pokus o realistickou sondu do života moderní (nejen) Američanky. Hereckou miniaturou zaujme také Kevin Bacon – jeden s nejvíce přehlížených herců dneška, vezmeme-li v úvahu například kreaci v nedávné Tajemné řece.

Jane Campionová má stále čím oslovit, přinejmenším odvahou a urputností, s jakou ztvárňuje pokaždé nově svá tradiční témata. Piková trojka není feministický, ale ženský film. Film.


Piková trojkaPiková trojka (In the Cut, USA, 2003)

Režie: Jane Campionová
Scénář: Susanna Mooreová, Jane Campionová
Kamera: Dion Beebe
Hudba: Hilmar Örn Hilmarsson
Střih: Alexandre de Franceschi
Výprava: David Brisbin
Hrají: Meg Ryanová (Frannie), Mark Ruffalo (Malloy), Jennifer Jason Leighová (Pauline), Kevin Bacon (John Graham)