Kruhové přímky Terrence Malicka

Days of Heaven

„Nikdo není dokonalý. Nikdo na celičkém světě není dokonalý. Nikdy nebyl a nikdy nebude.“

V roce 1916 procházela Amerika velkými změnami. Sliby o prosperitě a štěstí lákaly Američany ke stěhování na západ – práci v továrnách ve městech na východě měnili za dřinu na farmách středozápadu. Takto dorazili na farmu kdesi uprostřed Texasu i Bill (Richard Gere v roli  měl původně hrát John Travolta)  dívka Abby (kterou však pro jistotu vydává za svou sestru) a jeho mladší sestra Linda, komentující celý film. Bohatý Farmář (Sam Shepard) ž dny jsou sečteny zákeřnou chorobou, se zamiluje do Abby, tu Bill přemluví ke svatbě s Farmářem, neboť by se jim tak po jeho smrti otevřela cesta k netušenému majetku ž by jim umožnil skoncovat s věčným plahočením se odnikud nikam a třeba konečně nalézt vysněné nebeské dny...

Terrence Malick natočil svůj druhý dlouhometrážní film - Days of Heaven - v roce 1978. Navázal tak na debutový krátký film Lanton Mills (1969) a následující nízkorozpočtový, kritiky vysoce ceněný Badlands (1973). Badlands šel před lety v České televizi (pod názvem Zapadákov), DVD s Days of Heaven z obchodů zmizelo a je třeba je shánět v zahraničí. Ačkoliv od svého debutu z roku 1969 až do roku 1998 natočil Malick právě pouze zmíněné dva filmy, stačil si jimi vydobýt renomé ž je úměrné velké lítosti fanoušků i kritiky nad tím  během dvaceti let po Days of Heaven nenatočil již ani metr filmu. Naštěstí pro ně se v posledních necelých deseti letech doslova roztrhl pytel s novými Malickovými filmy – v roce 1998 natočil protiválečnou poemu Tenká červená linie (The Thin Red Line) a letos má premiéru The New World.

Days of HeavenJednoduchá zápletka milostného trojúhelníku ž dva mužské vrcholy skončí buď s kudlou v hrudi (Farmář), či s kulkou v zádech (Bill)  pouhou dramaticky nosnou dějovou linkou, skrze níž Terrence Malick vypráví obrazově fascinující příběh o hledání té správné cesty životem. Film ý navenek působí stejně lenivě jako texaský lán obilí za dusného bezvětří  nabyt atmosférou a všudypřítomným napětím, vytvářeným nikoliv zmíněnou zápletkou střetu dvou mužů, nýbrž Malickovou prací s obrazem, zvukem a narací.

Film Days of Heaven je právem ceněn pro svou vizuální krásu a působivost – kameraman Néstor Almendros (Rohmerův spolupracovník na filmech jako je Moje noc s Maud) získal za tento film například Oscara či Cenu losangeleských filmových kritiků. V Malickově filmu snad nenarazíme na záběr ý by šlo označit jinak, než jako krásný či fascinující. Co však tuto exhibici obrazové krásy povyšuje ještě o třídu výše  Malickova práce s kompozicí daných záběrů a jejich užití v celkové montáži. Pokud Almendros snímá stepujícího dělníka ve chvílích volna, Malick nechá těsně před kamerou projít jiného muže ý navíc v daný moment vyfoukne z pusy cigaretový kouř. Záběr tím náhle obsahuje dvojí vnitřní dynamiku (stepující dělník a procházející muž). Jeho výtvarná atmosféra je také povýšena na druhou - kouřovou clonou á přirozeným (nikoliv umělým) způsobem zahalí celý záběr. Malick rovněž oživuje tok obrazů nečekaně vkládanými detaily (sklenička na písčitém dně řeky, bažanti v obilných lánech, zkázonosné kobylky, podhled do tváře do vody padajícího postřeleného Billa) ými vytváří jakési stop-timy v již dost pomalém tempu svého vizuálního vyprávění. Paradoxně právě takto získává film skryté vnitřní tempo a napětí. Občas využívá trikových postupů, například když časosběrným snímáním v makrodetailu sleduje klíčící semínko obilí, čímž ve zkratce a beze slov vyjádří  „po čase nastala opět doba žní“. Již zmíněné kobylky nabývají v makrodetailech a v kontextu dané scény (hrozba zkázy celé plánované sklizně) téměř hororově obludných parametrů. Vkládané detaily přírody Malick v ještě větší míře využívá v Tenké červené linii. V protiválečném opusu tyto záběry apelativně vyjadřují: „Takto to mělo zůstat! Proč ničíme tu boží krásu v nesmyslné válce?“ Oproti tomu o dvacet let dříve v Days of Heaven se vkládané přírodní detaily hlásí ještě s lakonickými slovy beze stopy po obvinění: „Jsme tu, byli jsme tu a budeme tu, stejně jako vy a společně s vámi. V dobrém i zlém.“

Days of HeavenVizuální podobnost s ruralistickými a lyrickými snímky Dovženka či Renoira je však přebita dalšími rovinami Malickova filmu. Tou klíčovou je stěžejní myšlenka filmu ý bez náznaku pokusu o hodnocení vypráví o různých formách hledání životní cesty. Může se jednat o cestu explicitní (z Chicaga do Texasu za vidinou lepších zítřků). Může to být i forma řešení tohoto životního dilematu – někdo je spokojen s tím co má, bere  přinese den a neočekává nic od zítřka (Lindina přítelkyně). Jiní tuto nekonečnou nejistotu chtějí změnit i za cenu podvodu či zločinu (Bill a Abby). Farmář naopak ví  jeho dny odpočítává zhoubná nemoc, ale pouze smířeně konstatuje: Člověk si pořád říká  jemu se to stát nemůže.

Malick nehodnotí činy Billa a Abby, stejně jako nehodnotil Kitovy vraždy v Badlands. Pouze pozoruje, zachycuje, pomocí obrazu vytváří daným příběhům kontext, v němž je ukryté jediné a trvalé Malickovo přesvědčení o ambivalentní a nedefinovatelné povaze všech věcí, tvorů a činů. Ta holka nevěděla, kam jde a co bude dělat. Ani s sebou neměla žádný peníze. Možná narazí na fajn chlapa. Doufala jsem  jí to vyjde. Byla to fajn kámoška, slyšíme v posledním záběru Days of Heaven  malá Linda popisuje svou přítelkyni. Ani v této větě není stopy po soudu, Linda pouze konstatuje stav věcí, čímž naprosto přesně charakterizuje jak podstatu povahy své přítelkyně, tak i Malickovu vášeň pro neohraničenou narativní strukturu.

Ta je patrná v každém z jeho filmů – byť v případě Badlands přece jen ještě dominuje rámec počátečního setkání Kita a Holly a závěrečného Kitova zatčení. I zde však definitivu počátku a konce Malick oslabuje: Kit se s Holly seznamuje tak  k ní vstoupí na zahradu se slovy: Ahoj já jsem Kit. Prostě mě napadlo  ti řeknu ahoj, za to člověk nic nedá. V závěru se Kit sám dobrovolně nechá chytit ště předtím poskládá u cesty pár kamenů do malého pomníčku, snad coby upomínku na místo svého dopadení, snad aby po něm něco zůstalo. A poté ještě Malick přidává několikaminutový epilog, v němž si Kit svou srdečnou povahou zjevně získává sympatie svých věznitelů – tím vlastně Malick protahuje Kitův život i za hranice jeho vlastní smrti a zároveň minimalizuje možnost jakéhokoliv náznaku negativního hodnocení svého hrdiny.

V Days of Heaven je již tato tendence zcela očividná – Malick svůj film začíná kdesi v chicagské továrně, kde Bill zrovna hází uhlí do pece (a i on je v této činnosti pouze součást nekonečné řady mužů s lopatou, kteří postupně přistupují k výhni), následuje konflikt s nadřízeným a vzápětí již cesta trojice hrdinů kamkoliv směrem na západ. V závěru se Linda se svou přítelkyní vydává po kolejích pryč, někam, do dalšího zítřka. Aby to nebylo tak přímočaré, narativní linku geometricky vyjádřenou pomocí přímky Malick nenápadně narušuje kruhovými rámci – v úvodu i v závěru Bill absolvuje tentýž souboj se svým nadřízeným (ve shodné práci se zvukem, kdy neslyšíme slova hádky, ale pouze praskot a řev ohně). V Chicagu končí jeho konflikt nechtěným zabitím mistra, v Texasu vede konflikt Billa s Farmářem k rozšíření požáru a následnému Billovu sebe-obrannému zabití Farmáře. V kruhu se rovněž naplňuje i zvěstování ohnivé zkázy, o které Lindě při cestě do Texasu vyprávěl jeden ze spolucestujících dělníků.

Tenká červená linie je ještě explicitnější – voice over přímo komentuje to  Malickův film zachycuje – neustálý, nikdy nekončící maraton nesmyslného dobývání dalšího a dalšího bunkru, kopce, tábora, ostrůvku, během kterého se střídají velitelé, vojáci i nepřátelé  ta válka stále ne a ne skončit. Tenká červená linie se však přece jen od BadlandsDays of Heaven liší – a to díky použití komentáře – což je mimochodem přímo poznávací značka Malickových filmů. Vnitřní hlasy vojáků tentokrát nesou jednoznačné Malickovo hodnotící hledisko, místy dle mého soudu až zbytečně doslovné, neboť vše je řečeno obrazem. Jaký rozdíl ve srovnání s „dětskými“ nezaujatými zornými úhly v komentářích Holly v Badlands či Lindy v Days of Heaven! Ale co, lidi jsou různí  říká Kit v Badlands poté  je tvrdě odmítnut otcem Holly. Přicházejí a odcházejí, spolu se svými sny, touhami a plány é mohou, ale také nemusejí dojít naplnění.