Přítomnost

Zlomené květiny Jima Jarmusche

„Comedy is a tragedy plus time“ – takto definuje komedii postava televizního producenta Lestera v Allenových Zločinech a poklescích a podobné schéma bychom mohli vztáhnout i na nový film Jima Jarmusche. Jarmusch se v něm totiž rozhodl podrobit testu další z tradičních amerických žánrů – po westernu (Mrtvý muž) a gangsterce (Ghost Dog) právě komedii. A čas je v ní ústředním motivem.

Zlomené květiny Jako takový rozehrává zápletku: stárnoucí donjuan (absurdní představa, sama o sobě směšná) – počítačový expert Don Johnston – dostane z ničeho nic po dvaceti letech dopis od bývalé milenky, psaný na starém psacím stroji. Z něho se dozví  nechtěným plodem jeho divokého mládí je syn ý se ho právě vydává hledat. Don je nakonec svým přítelem přemluven k tomu  vypátral jeho matku. Která z mnoha dávných lásek to může být, zůstává otázkou, neboť dopis je anonymní. Hra na detektivku může začít.

Jarmusch při vytváření vlastní verze žánru postupuje svým osvědčeným způsobem: rozkládá jeho stavbu na zcela základní atributy ým dodává mírně posunutý význam. V případě komedie usiluje o maximální rozředění vnější akce – odvrací se od kupení gagu směrem k jeho popření. To je pak zdrojem odlišné, „jarmuschovské“ komiky. Hlavní hrdina jakožto zkušený svůdník žije pouze přítomností (viz jeho pseudobuddhistické moudro na konci filmu), ovšem po desetiletích svádění je jeho „tady a teď“ zcela vyprázdněné. Přítomnost už je jen nudná – chudá na vnější vzruchy. Don je zestárlým dvojníkem George v podání Warrena Beattyho – proutníka z Ashbyho Šampónu – hýřivé hippiesácké komedie ž jsou Zlomené květiny odvrácenou verzí. Donova pasivita je pak vyjádřena nihilistickým herectvím Billa Murrayho, přísně statickou kamerou a striktním užitím střihové figury záběr/protizáběr. Donovo hledisko sice obsahuje typicky maskulinní objekty zájmu (zejména odhalená lýtka), avšak nevede k rozehrání akce. Jeho potence je vyčerpána, stejně jako „potence“ žánru. Film ulpívá na mrtvých bodech. Zůstává jen prázdné užití techniky.

Zlomené květiny Toto obroušení žánru na základní komponenty pak může vést k jejich převrácené funkci: kontinuální střih neposouvá, ale naopak zastavuje akci (vracející se pohledy), hrdina se nevrhá do dobrodružství, ale naopak se mu snaží vyhnout, humor vzniká z vážně míněných vět atd. Jiného vyznění nabývá také hlavní atribut – čas. Ve vnějším rámci příběhu funguje jako příčina komična: svůdník vyšlý z módy. Dále pak vystihuje výše popsaný status quo: hrdinova prázdná přítomnost destruuje čas a s ním i film. Snad proto se Don nakonec rozhodne vyrazit na cestu a čas obnovit. Od tohoto zlomu dál však začíná mít čas jinou hodnotu – jak pro hrdinu, tak pro samotný žánr. Na své cestě se Don stálé více propadá do minulosti  nutně konfrontuje s přítomností. Je nucen si připustit čas, přestat být donjuanem – mužem okamžiku. A události é dříve byly záměrně zapomenuty, ožívají – stejně jako tváře velkých hereček 80. a 90. let před Jarmuschovou kamerou. Čas ý Don fyzicky prožívá, tak neslouží jako odsup od minulosti: přestává být zdrojem komiky a stává se naopak zdrojem tragiky. Žánrová pravidla se pod Jarmuschovýma rukama proměňují a udržují si svou životnost. Slovo „broken“ z titulu filmu se nakonec nevztahuje jen na květiny. Jak říká Lester: „Ohni něco  to k smíchu, zlom to, není to k smíchu.“

Zlomené květiny (Broken Flowers, USA 2005)
Scénář a režie: Jimk Jarmusch
Kamera: Frederick Elmes
Hudba: Mulatu Astatke
Hrají: Bill Murray (Don Johnston), Jeffrey Wright (Winston), Sharon Stone (Laura), Frances Conroy (Dora), Jessica Lange (Carmen), Tilda Swinton (Penny), Julie Delpy (Sherry) a další.
Hollywood Classic Entertainment, 107 min.