Znovuotevření kauzy Moro

Dobrý den, noci Marca Bellocchia

Marco Bellocchio ve svém předposledním filmu Dobrý den, noci znovu otevírá autentický případ politické vraždy křesťanského demokrata Alda Mora ý již dříve zpracoval angažovaný tvůrce Giuseppe Ferrara ve své dokumentaristicky pojaté rekonstrukci Aféra Moro (Il caso Moro, 1986). Podobně jako Ferrara ž vycházel z faktografické knihy Roberta Katze I giorni dell'ira (Dny hněvu), inspiruje se i Bellocchio knihou Il prigioniero (Vězeň) autorek Paoly Tavelly a Anny Laury Braghetti – bývalé aktivní členky pověstné teroristické organizace Rudé brigády.

Bellocchio nikdy nepatřil mezi tvůrce ryze politických filmů, a proto také ani Dobrý den, noci, přestože se zabývá autentickou otázkou italské minulosti, se k dotyčné produkci neřadí. Jediným politickým dílem režiséra zůstává Aféra z titulní stránky (Sbatti il mostro in prima pagina, 1972), analýza zákulisních machinací a zneužívání informací v italském tisku ve prospěch mocenských zájmů. Dobrý den, noci sice představuje v Bellocchiově tvorbě první film zabývající se skutečnou událostí, ale stále zůstává víceméně komorní psychologickou studií jednotlivých únosců. Samotná postava politika Mora (Roberto Herlitzka) není ústředním předmětem jeho zájmu a není zde také ani detailně analyzována jeho osobnost. Přesto přitahuje divákovu pozornost svým pozoruhodným dvojím pojetím: přes den představuje obět – zlomeného politika, kdežto v noci zastává roli protivníka – briskního intelektuála, pohotově reagujícího na vykonstruovaná obvinění.

Dobrý den, noci Bellocchio se však zaměřuje především na hlavní ženskou hrdinku Chiaru (Maya Sansa), v jejímž charakteru se nejednoznačně prolíná odpor i vzrůstající náklonnost k unesenému. Postupně vzniká složitý vztah mezi ní a postavu Mora, se kterým s v denní realitě nikdy nedostane do přímého kontaktu. Setkávají se pouze v noci. Tady tvůrce boří hranici mezi skutečností a snem mladé ženy. Interpretaci pak ponechává na samotném divákovi.

Bellocchiův pohled na uzavřenou společnost teroristů je ryze humanistický. Nepodává žádný obraz jejich brutality, mučení ani vraždění. Ukazuje jejich pospolitost jako pospolitost rodiny á jakožto základní společenská instituce představuje jedno z ústředních témat jeho tvorby. Soustřeďuje se na celkovou situaci mezi jednotlivci, vykresluje jejich vzájemný strach a pochyby, ale i fanatické politické přesvědčení vedoucí k jejich zásadnímu odhodlání zavraždit Mora.

Dobrý den, noci Oproti Ferrarově dokumentaristické rekonstrukci politického zločinu je Bellocchiův snímek spíše intimním příběhem odehrávajícím se zejména v interiéru bytu – úkrytu teroristů. Přestože používá dobový autentický materiál televizních reportáží, upřednostňuje celkovou vizuální stylizaci. Zároveň tak obě užité techniky vyprávění vytvářejí kontrast mezi soukromým životem extrémistů a veřejným politickým životem soudobé Itálie. Divákovi se tak nabízejí dva světy: realistický, zastoupený dokumentaristickými sekvencemi, a Bellocchiova vlastní filmová interpretace historických událostí, postavená na fiktivní psychologizaci postav.

Dobrý den, noci tak rozhodně není vyhroceně politickým dílem, i když nepostrádá vlastní, subjektivní postoj autora. Jeho snahou je naopak nepodlehnout pouhé politické ideologii, ale nahlédnout na jednání postav z více stran. Dodejme jen  aktuálnímu tématu terorismu se dále věnuje právě Giuseppe Ferrara ve svém posledním projektu Guido che sfidò le Brigate Rosse (Guido ý se vzepřel Rudým brigádám, 2005) ý pojednává o autentické osobě, syndikalistovi Guidu Rossovi zavražděném Riccardem Durou, členem proslulé organizace.

Dobrý den, noci (Buongiorno, notte, Itálie, 2003)
Režie: Marco Bellocchio
Scénář: Daniela Ceselli – Marco Bellocchio
Kamera: Pasquale Mari
Hudba: Riccardo Giagni
Hrají: Luigi Lo Cascio (Mariano), Maya Sansa (Chiara), Roberto Herlitzka (Aldo Moro), Pier Giorgio Bellocchio (Ernesto), Giovanni Calcagno (Primo), Paolo Briguglia (Enzo) a další.
NFA, 106 min.
Jan Švábenický