David Cronenberg o Dějinách násilí

Bylo to tvé vědomé rozhodnutí neřídit se striktně komiksovou předlohou?

Ne, takhle to nejde říct. Bylo to za zvláštních okolností, kdy se o tom komiksu zmínil, myslím, Josh [Olson, scenárista], ale já sám jsem o něm vůbec nevěděl, takže nelze říct  bych k tomu přistupoval [jako k adaptaci]. Nebylo to tak  když jsem natočil Nahý oběd ž svým způsobem byla pocta Williamu Burroughsovi a jeho dílu.

V tomhle případě jsem netušil  nějaký komiks existuje, takže jsem k němu neměl žádný vztah. Nijak se mě nedotknul. Zabýval jsem se pouze Joshovým scénářem. Spolu jsme ho vypracovali do určité podoby a on se ubíral velmi zajímavým směrem a oba jsme s ním byli velmi spokojení, a až teprve tehdy jsem se dozvěděl  existuje nějaká komiksová předloha. A tak jsem se zeptal: „Jaký komiks?“ A oni řekli: „Tys to nevěděl?“

David Cronenberg během natáčení Dějin násilí A tak jsem se na něj podíval a viděl jsem  ačkoli základní premisa je očividně stejná, komiks se postupně odklání a nakonec jde velmi odlišným směrem od toho  jsme dělali my. Takže Josh se zřejmě vydával tímto jiným směrem vědomě. Já ale nikoliv. Jen jsem se nechal Joshem vést a pomáhal mu s vývojem příběhu. Takže četba toho komiksu na mě neměla žádný vliv.

Chci říct  jsem se do něj díval a říkal jsem si: „Dobře, možná tu je něco zajímavého  není ve scénáři a mělo by tam být.“ Ale pak jsem si uvědomil  šlo o věci é byly v tu dobu ve vztahu ke scénáři již takřka zcela irelevantní. Takže ani nebylo nad čím přemýšlet.

Proč Viggo Mortensen? Proč zrovna on byl tím pravým pro tuhle roli?

Měl jsem celé seznamy návrhů od různých lidí že na tomhle projektu se dělalo už nějaký čas, třebaže beze mě. Každý měl svůj názor na to, kdo by měl hrát jakou roli. Jenže v Joshově původním scénáři byly některé postavy ých jsem se nakonec zbavil, takže jsem měl i kandidáty na role é jsem ve filmu vůbec nechtěl mít. Jinak Viggo byl rozhodně na mé užší kandidátce.

Viggo Mortensen v Dějinách násilí Ale nebyl jediným. Nezapomeň  při vývoji scénáře se mění i postava. A jak se mění postava a mění se i dynamika, ukazuje se stále jasněji, kdo by se měl nejvíc hodit a jaká je povaha dané postavy. Viggo je pro tohle dokonalý typ. A nemyslím jen jako herec, ale i tím, kde se ve své kariéře nachází a tak vůbec.

Začal jsem shánět informace ž dělám vždycky, když je daný určitý okruh herců a člověk začne sledovat DVD a přehrabovat se ve filmech. Ve filmech, v kterých ti herci hráli. Jelikož samotné jeho vystoupení v Pánovi prstenů ým se proslavil, má bezesporu jen velmi málo co do činění s rolí v tomhle filmu. Ale jiné filmy, v kterých hrál  třeba Procházka po Měsíci s Dianou Lane, toho s tímto mají společného spoustu že v tom filmu je velmi něžný a sladký a jemný. Obvykle hraje zlosyny nebo drsňáky, ale z tohohle filmu jsem poznal  dovede být velmi roztomilý, něžný a také hodně sexy. Takže mu netrvalo dlouho  se v mém seznamu posunul na první místo.

Jenže v tomhle hrají roli i političtější věci, než je samotné herectví. Například: Bude Viggo po Pánovi prstenů spokojený s New Line? To bylo třeba zvážit. Protože tohle je film produkovaný New Line a tak dále a tak dále. A tak je potřeba tohle zjistit a vyptávat se agentů a pořád dokola…

Je to zvláštní. Casting je vážně věc sama pro sebe. Opravdu divný, prazvláštní proces a člověku chvíli trvá, než si uvědomí  to funguje. Samozřejmě že chcete najít herce ý bude vaší jedinou volbou. Jako když sledujete film a cítíte  nikdo jiný by tu roli prostě hrát nemohl. Chce to tak herec, chceš to i ty jako režisér. Ve skutečnosti však před samotným castingem by tu roli mohl hrát kdokoliv. Chápeš  chci říct? Duševně se můžeš napojit do všemožných typů lidí a jen čekat  z toho vzejde.

Někteří lidé slyší „Dějiny násilí“ (History of Violence) a myslí si  jde o dokumentární film.

Jo, to už jsem taky slyšel. Jen jsem odvětil: „Kdyby to byl dokument, musel by to být opravdu dlouhý, ale skutečně velmi dlouhý dokument.“ Je to zajímavé, například ve Francii tohle neznají. Nepoužívají stejný výraz jako my Američané, když třeba říkáme  „podezřelý měl za sebou dlouhou násilnickou minulost.“ (Pozn. překl. – Cronenberg zde naráží na to  pojem „hisotry of violence“ má v angličtině širší význam ý se v jiných jazycích vyjadřuje dvěma různými termíny, buď jako „dějiny násilí“, nebo jako „násilnická minulost“. Anglický název v sobě tedy inherentně nese širší interpretační rovinu – obecnou, pokud ho chápeme ve významu „Dějiny násilí“, a osobní, pokud ho chápeme ve významu „Násilnická minulost“.).

My například říkáme  zatkli někoho, kdo má za sebou dlouhou násilnickou minulost. Oni tenhle výraz ale takhle nepoužívají, takže když se řekne „history of violence“, hned se ptají: Jde o Spojené státy? Nebo je řeč obecně o lidských právech? O čem tu vlastně mluvíme? O lidských podmínkách? Myslím  v tom jsou všechny tyhle roviny. Tak nějak se tu prolínají osobní, národní i obecná rovina, aniž by to bylo příliš zjevné, ale všechno to v tom je.

Můžeš na ten film pohlížet z politického hlediska, pokud chceš, nebo ho můžeš brát velmi filozoficky. Funguje to na všech rovinách.

Zdá se  by ses tímto filmem – poté  jsi natočil Pavouka – vracel ke grafičtějšímu, dužnatějšímu filmu.

Ale Pavouk je jen jedním z filmů. eXistenZ byl také nezávislým filmem a objevila se v něm spousta stvoření a věcí. Řekl bych  v tom nevidím žádný rozdíl.

Tím chci říct  každý film je pro mě jedinečnou záležitostí. A dělat na nějakém projektu – to je jako mít dítě, vážně. Pokud dáváš dítěti to  potřebuje, stejně jako dáváš projektu to  potřebuje… Nic mu neodepírám. Žije si svým životem, a já do něj proto nevkládám nic jen proto  řekl: „To jsem já“ ž se to ode mě očekává. Také z něj nevytahuju nic jen proto  se to očekává, a nechci dělat  se očekává. Takže například krvavé přestřelky v Dějinách násilí, a není jich moc, tam jsou z určitého důvodu a ten důvod musí mít co do činění s filmem. Nemusí mít však nic do činění s mými ostatními filmy. Nemusí mít nic společného s mou kariérou. Nemusí mít nic společného s tím  ode mě lidi očekávají či neočekávají. Musí to mít co dělat s tím  film potřebuje – s účelem filmu. A právě v těchhle konkrétních případech chci  byl divák vzrušen a účasten na násilí, a pak byl dostižen následnými důsledky takového násilného jednání. Tudíž zde to má co dočinění toliko s dynamikou filmu. Nemusí to mít nic do činění s tím  si kdokoli myslí o mých jiných filmech, a to je v zásadě můj názor.

Mezi jednotlivými filmy očividně jsou určitá pojítka a člověk si může taková pojítka vytvářet, to je v pořádku. Je to naprosto legitimní, ale to je spíše úkolem kritiky, ne mým vlastním.

Ed Harris v Dějinách násilí Co je větší výzvou – malý nezávislý film, nebo studiový film?

Myslím  tuhle někdo řekl: „Panebože  by Cronengerg mohl zase natočit něco věcného?“ A tak jsem se zeptal všech svých přátel: „Myslíte si  jsem teď víc věcný?“ Bylo zřejmé  tahle věc měla větší komerční potenciál než Pavouk nebo Crash.

Když děláš takový film, nemůžeš si nic namlouvat. Víš  počet tvých diváků bude značně omezený. Tenhle film stál 32 milionů dolarů ž znamená  jde o nejdražší film ý jsem kdy natočil, a to u studia a oni mají jistá očekávání a jejich očekávání byla taková  to jako projekt vydělá aspoň nějaké peníze. A proto to musí být komerčnější než Pavouk. Ale to je všechno dopředu zřejmé. O nic nejde.

Diskutovali jsme o tom jen krátce. V podstatě jsem řekl: „Ne, nebudu se snažit udělat z toho Pavouka,“ a oni to věděli. A když jsem s nimi mluvil o tom, kam si myslím  by se scénář měl ubírat, viděli  se nesnažím z toho udělat nic méně přístupného; jen jsem se snažil dostat z toho to nejlepší. Jak říkám, snažím se udělat z filmu takového ý je, tu nejlepší možnou verzi. Nepokouším se do toho vecpat něco  se tam nehodí.

Co je přitažlivého na tom režírovat projekt pro New Line?

New Line mě zajímalo díky jejich velmi dobré pověsti é se těší mezi režiséry. A je to jedno z mála studií, o kterém lze něco takového říct ž se tu pracuje s lidmi. Chci říct  jsem tu sice neměl slovo ohledně konečného střihu. U nezávislých filmů rozhoduji o konečném střihu sám. Je to jedna z věcí  ti mohou nabídnout namísto peněz. Ale zároveň musím dodat  jsem nenatočil film ý by sestříhal někdo jiný než já. A to je hodně o tom vybrat si ke spolupráci ty správné lidi.

Bob Shave z New Line a já jsme spolu pracovali před mnoha lety, takže to bylo  bychom se v kruhu opět setkali.

A jak říkám  pověst u spousty režisérů byla, víš  to myslím  se jednou dohodnete na obsazení a rozpočtu a scénáři, dají ti pokoj. Nechají tě dělat film ý chceš dělat. A tohle – totiž vědět, s kým nespolupracovat – je důležitou součástí dobrého režiséra.

Bylo to méně stresující než režírovat nezávislý film?

Bylo, bylo. Na Pavoukovi jsem nevydělal žádné peníze a přitom jsem na něm strávil dva roky života. A jak jistě chápeš, pro mě, stejně jako pro většinu lidí, snad s výjimkou Billa Gatese, pokud jsi dva roky bez jakéhokoli příjmu, jsi v průšvihu. A to byl můj případ. Takže jsem potřeboval natočit film ý měl pevnou finanční oporu. Financovat nezávislý film je utrpení a značnou část financování musím nést já sám.

Třeba v případě Pavouka jsem každý den u oběda telefonoval francouzskému distributorovi a snažil se mu ten film prodat, čímž by do něj zainvestoval ž by znamenalo  se ten film nerozpadne. A to je hodně těžký, když se snažíš jen natočit film ž už samo o sobě je dřina. Takže u těch nezávislých filmů prostě musím být zainteresován v podstatě i jako producent. Tenhle film je produkován studiem  financován. Nemusím se zabývat tím, odkud na něj vezmou peníze. Teda musím se starat o rozpočet; s tím musíš souhlasit – ale to je něco docela jiného. A samozřejmě, musím dostat zaplaceno – musel jsem vědět  se nebudu muset vzdát honoráře  ten film dodělal ž přesně se stalo nám všem u Pavouka, včetně herců – každého. Museli jsme to udělat – buď tak, anebo na tom filmu nedělat.

Dělali si lidé ze studia starosti ohledně sexu a násilí ve filmu?

Ne, ne. Chci říct  šlo vždy o diskusi, ne o obavy. Chápeš, prostě běžné hovory o normálních věcech. S lidmi ze studia se spolupracovalo velmi dobře. Nikdy nebyli nepřátelští, nikdy podezřívaví… nic takového, o čem jsme všichni četli. Opravdu to bylo velmi dobré.

Jejich otázky jsou podobné těm é kladou herci. Jako třeba: „Nebudou tu scénu na schodech diváci vnímat jako znásilnění?“ že to tak vnímáno být nemá, má jít o spletitý čin z obou stran. A jak to udělat  si byli jisti  to tak lidi nebudou vnímat, ale aby to přitom bylo dostatečně násilné z obou stran? A tak dále. To je jen jedna z věcí á mě teď napadla že jde o specifickou záležitost. Ale bylo to pouze o diskusi a opravdu jsem se necítil o nic víc omezený než v případě Pavouka ého jsem měl zcela ve svých rukou.

movies.about.com

Přeložil Daniel Sedláček
(překlad záměrně zachovává hovorový styl rozhovoru – pozn. red.)