S Jane Campion o Pikové trojce

Jane CampionPiková trojka ještě víc než Piano nebo Portrét dámy pojednává o ženském masochismu.

Myslím  vyprávím spíše o emocionálnímu masochismu než o fyzickém že nesnáším, když si sama ubližuji nebo když vidím  si někdo ubližuje. Kniha Susanny Moore je docela nihilistická a pojednává přímo o ženském sebeobětování – hlavní hrdinka Frannie dokonce i když umírá (alespoň v knize), tak si představuje  by se na ni její mužský vrah díval, kdyby si podrobila jeho tělo a škrabala ho svými nehty. V naší kultuře mužské ideje natolik dominují naší psychice  máme tendenci pohlížet na sebe skrz mužskou perspektivu. To je obsaženo v našich romantických mýtech o lásce – když nemáte muže ý vás miluje, nebo nemáte milostný vztah  to  byste nežila, a cokoli se vám přihodí, nemá žádnou cenu.

Můžeme v těchto mýtech najít nějakou pozitivní stopu?

Pozitivní na tomto příběhu je  ke konci směřuje k určitému vykoupení. Frannie se životem prodere až k obnaženému, opravdovému vztahu s detektivem Malloyem. Myslím  pravda příběhu spočívá v sexu a těle. Frannie instinktivně vycítí ze způsobu Malloyho milování  není vrahem že ženy miluje. Když jí říká: „Co chceš  udělal? Chceš  se ti dvořil a vzal tě do dobrýho podniku? Nebo  ti rovnou lízal mandu?“ jde přímo na dřeň a šokuje ji. Oba jsou opravdovými milenci: lidé, kteří jako Frannie milují poezii, hledají pravdu, stejně jako detektivové. Frannie také přitahuje  Malloy pracuje přímo na ulici. Jak se postupně vzdaluje víc a víc skutečnému životu, zjišťuje  tou pravou osobou á by ji mohla dostat zpátky  někdo, kdo dokáže čelit nejhorším aspektům společnosti a pokouší se všechnu tu špínu pročistit.

Milenec, nebo vrah?Mohla jste pohlížet na Malloye jako na vrahova dvojníka.

Tímto způsobem jsem nepřemýšlela – bylo pro mě zajímavější sledovat  může někdo pokřivit milostný ideál do té míry  to udělala postava vraha. Robert Browning napsal báseň Milenec Porfyrie, ve které popisuje škrcení milence jako ideální situaci že pak na ním můžete mít moc. V našem případě, kdy je vraždění inspirováno milostnou touhou, dívky přehodnocují mýty ými byly zklamány  sex, manželství nebo jiné závazky, a všechny tyto prvky jsou vpleteny do příběhu.

A co vedlejší vyprávění o Franniině matce?

Nejdřív jsem myslela  je vypustíme, ale nakonec funguje velmi dobře. Jedna z věcí é mě překvapily, když jsem dávala film dohromady, byla scéna, v níž Frannie tancuje se svou nevlastní sestrou Pauline a vypráví romantický příběh o tom  její otec požádal o ruku matku  později opustil. Frannie pomalu zjišťuje pravý důvod, proč je tak skeptická.

Bedtime StoriesZdá se  vytváříte ripost současným genderovým mytologiím.

Tento film jsem natáčela opravdu ráda že mi umožnil přečíst spoustu básní a přemýšlet o lásce, romantice a sexu a o tom  dokáží mučit lidskou duši. A navíc nevidíte příliš často na plátně sex zobrazený tak  má z něho potěšení i žena.

Meg Ryan našla v roli Frannie znovu sama sebe, stejně jako Nicole Kidman v Portrétu dámy. Je pro vás důležité nacházet v hercích nové polohy?

Myslím  Nicole v té době uvízla ve špatných hollywoodských filmech é ji deprimovaly, a Meg se cítila podobně. Začala brát lekce herectví a její učitel zavolal Sandře Secat á zavolala mě a navrhla  bych se s ním mohla sejít. Nejdřív jsem na ni nemyslela, ale ona je výjimečně emocionální herečka.

Meg Ryan odkazovala ke Klute jako k inspiraci pro svůj herecký styl, ale je zde i aspekt Nicole Kidman. Bylo to úmyslné?

Vypadají podobně, ale naším záměrem nebylo  působila jako Nicole. Opravdu jsme mysleli na Jane Fondovou v Klute a taky na Antonioniho stylizaci ve Zvětšenině. Zároveň jsem se dívala na Coppolovy The Rain People kvůli jejich vérité stylu a Kmotra kvůli hereckému stylu.

Nicole Kidman, Meg Ryan, Jane Fonda

Kombinujete naturalistický herecký styl s bohatou texturou v obrazové složce.

Většinou jde o pozorující kameru. Dělala jsem si storyboardy, ale pak jsem je spíš zahazovala a scéna vyvstala přirozeně sama o sobě. A taky jsme byli hodně ovlivněni prostředím.

Film se může odehrávat jedině v New Yorku.

New York je magnetem nadějí a snů stejně jako přístavem ým se lidé se sny pořád protloukají. Pro mě je Pauline něco jako veteránka příliš mnoha sexuálních dobrodružství. Není zklamaná, i když – měla problémy, ale dokáže se s nimi vypořádat.

Město je ve filmu velmi erotizováno.

Hodně z erotismu vychází z míst, diktovaných příběhem. Pauline žije nad striptérským doupětem é ve skutečnosti existuje. Zaklepali jsme na dveře bytu a vevnitř bydleli nějací studenti. Rudý maják je jasně falický symbol, ale všemi těmito obrazy jsem nechtěla upoutat pozornost na ně samé. Soustředila jsem se na to  detektivní příběh dobře fungoval v naději  všechno ostatní se o sebe už postará

Žena za kamerouFilm má vcelku pozitivní konec. Měla jste pocit  existuje cesta skrz všechen ten zmatek?

Vždycky budeme chyceni v protikladech a představách. Ale myslím si  sen o nalezení spřízněné duše je nejnebezpečnější – ne proto  na vztazích nezáleží, ale je nebezpečné dělat si přílišné naděje. Jak vás může vztah naplnit? To je úkol ý si každý musí vyřešit sám.

Co vás čeká dál?

Pomalu se začínám dívat dopředu, ale ještě nevím  se objeví. Hlavně si chci dát tak čtyři roky pauzu  mohla být se svojí dcerou é je teď devět. Nechci dělat nic, k ničemu se nezavazovat.

Lizzie Francke, Sight and Sound, listopad 2003.