Oko hollywoodského božstva - Kenneth Anger

Oko hollywoodského božstva - Kenneth Anger -

K pochopení díla jistých autorů je nutná znalost jejich životních osudů a zájmů. Takovým je i americký excentrik Kenneth Anger ž filmy se bez alespoň elementárních znalostí jeho osobnosti a magie é se sám intenzivně oddává, mění v záplavu barevných obrázků bez vnitřního významu. Asi nejzásadnější jsou informace o Angerově vzoru – britském básníkovi a magikovi Aleisteru Crowleym.

Předválečná léta znamenala pro západní svět boom synkretických duchovních směrů é se odvracely od křesťanství k polyteistickým náboženstvím a k dobovému zájmu o orientalismus a vše exotické. Sama magie může být chápána jako esence kteréhokoliv z těchto duchovních snažení člověka, tedy i např. křesťanství, ale i třeba jakékoliv jiné lidské profánní činnosti.

Crowley se na této scéně zjevil někdy mezi lety 1899-1900 a velmi rychle si vybudoval silnou pozici ve společnosti Zlatý úsvit. Fascinace egyptskou mytologií a mystérii měla kořeny z části právě zde, Crowley na ně vědomě navázal a Anger v těchto stopách pokračoval. Jeho tvorba je z části jakousi rekonstrukcí, či ilustrací Crowleyho idejí a magických rituálů. Jeden z nich Anger realizuje (nebo spíše provádí variaci) např. ve filmu Inauguration of the Pleasure Dome, vycházejícím z poměrně jednoduché konstrukce, kdy magik pozve do své oratoře několik božstev různých kultur (zmiňovaná synkretičnost Crowleyho magie)  jimi obdarován (možno chápat i jako evokace jungovských archetypů obsažených v lidském nevědomí) a popije s nimi halucinogenních nápojů (ty mu umožní s těmito archetypy splynout). Na pozadí, snad v jiné rovině  přítomna žena s rudými vlasy (crowleyovská Šarlatová žena či bohyně Kálí) a obludný skřet s dlouhými nehty (crowleyovská Velká Bestie či Šiva), snad mužský a ženský aspekt samotného magika. Anger diváka nešetří, své myšlenky a názory na thelémskou magii (magii vůle  inicioval právě Crowley) prezentuje s předpokladem dobré znalosti Crowleyho učení. I tak se celek mnohdy mění v nepřehlednou změť obrazců é Anger prokládá symbolikou (často alchymickou, často obrazci z crowleyánské magie). Anger je autor ý se pod zdánlivě nepochopitelnou vizuální slupkou snaží o ignorování racionalismu a psychologizace – tedy o kinematograf čistě senzuální, obrazný a symbolický. Jeho sdělení stojí sice mimo logickou smysluplnost, ale rozhodně se nejedná o absurditu, nebo o surrealistickou hříčku se symboly. Angerovy zdroje stojí mimo filozofickou tradici smýšlení, podloženy dosti silnou ideologickou složkou magie a starověkých náboženství, za jejichž filmového propagátora se Anger považuje. Rezignuje (podobně jako Crowley rezignoval na křesťanství a vrátil se k egyptským mystériím) na film zvukový a navrátil se k filmu němému. Podobně jako Crowley však neignoruje aktuální dění  filmy reflektují hvězdy zlaté éry Hollywoodu (božstva), moderní hudbu nebo styl života obecně. Je z těch  místo progresu přinášejí regres, izoluje se od určitých forem současnosti, avšak neignoruje její podstatu a neuzavírá se do věže ze slonoviny. Není náhodou  byl a je v jistých kruzích kultovní figurou.

Angerovy filmy jsou až příliš osobní, opisují snad autorovy vize é jako magik sám zažil a vyzkoušel, zároveň hledají pojítko mezi starými božstvy a hvězdami Hollywoodského Babylónu. Bohyně v Inauguration of the Pleasure Dome mají podobu Marylin Monroe nebo Elisabeth Taylor (filmem probleskují i záběry ze staršího Puce Moment, aneb několik momentů ze života hollywoodské hvězdičky). Rituálem se stává i samotná taktilní a vizuální operace s objekty – braní, oblékání, ochutnávání. Anger vyžaduje bohatou a oslňující garderobu, zároveň však mají jeho filmy punc technického amatérismu a nadšenectví. Výsledkem této směsi je podivný barevný sen o starověkých bozích, kteří mají podobu hvězd starých hollywoodských velkofilmů. Jeho filmy nejprve prezentují jednotlivé elementy, se kterými budou pracovat (božstva, dekorativní objekty) a ty pak rytmicky pozměňují. Anger zůstává stát před můstkem na straně KleopatryDesatera přikázání a odmítá jej překročit do Hollywoodu nového, Hollywoodu svých vrstevníků.

Podivnou příchuť autentického zážitku (film se stává žitou skutečností) jsou i osobnosti Los Angeles 60. let jako papež satanistické církve LaVey nebo Mick Jagger v Invocatin of My Demon Brother a nebo Marjorie Cameronová z Inaguration of the Pleasure Dome á se spolu s Jackem Parsonsem pokusila dle Crowleyho instrukcí porodit Měsíční dítě, tedy dítě nezrozené přirozenou cestou. Sama Cameronová se jako dítě mihla na stříbrném plátně v Mamoulianově filmu High, Wide and Handsome (1937), podobně jako Anger v Reinhardtově A Midsummer Night's Dream (1935). Experimentální filmy těchto hollywoodských magiků jakoby vytvářely spojení s filmem němé a raně zvukové éry. Angerovy filmy se pouze otáčejí na vyšších frekvencích a v jiných dimenzích.

Anger zůstává v ilegalitě, 20 let netočí, užívá plodů své práce  tvrdí. Ovlivnil videoklip, Scorsese od něj převzal zejména užití moderní hudby  Anger často vůbec nezkracoval a nechal desku hrát až do konce (jako např. v Rabbit´s Moon nebo Lucifer Rising). K velmi působivým patří i Invocation of My Demon Brother á snad zobrazuje evokaci temného dvojníka (stínu). Vedle Jaggerovy hudby je přítomen i sám Anger ý provádí v bohaté róbě a nalíčení rituál dle instrukcí Zlatého úsvitu. Lucifer Rising je ilustrací Crowleyho náboženství, kdy se mu zjevil bůh Horus jako posel nového aeonu, tedy doby pokřesťanské. Anger na linii starověkého Egypta, keltských druidů a středověkých démonologů ilustruje Knihu Zákona  dostal Crowley od Hora nadiktovánu a symbolicky vyjadřuje její myšlenky.

Angerovo dílo i přes své krátké trvání zůstává velice hutné a těžko rozluštitelné a pochopitelné. Obrazy beze slov nesou množství významů, vztahujících se na konkrétní místa v mytologii a mystériích (nebo neo-mystériích oživených začátkem 20. století). Klíčovým k pochopení je zejména Crowley ý měl značný vliv i na rockovou hudbu 70. let á v našich luzích a hájích nikdy nezazněla a s ní ani to  tato doba a její kultura s sebou přinášela.

Výběrová filmografie

  • Fireworks (1947)
  • Puce Moment (1949)
  • Rabbit's Moon (1950)
  • Eaux d'artifice (1953)
  • Inauguration of the Pleasure Dome (1954)
  • Scorpio Rising (1964)
  • Kustom Kar Kommandos (1965)
  • Invocation of My Demon Brother (1969)
  • Lucifer Rising (1972)