Komiksový film v roce 2005

Nové milénium, zejména díky dynamickému rozvoji digitálních efektů, umožnilo přenos kreslených obrázků na filmový pás. Rok za rokem roste kvalita jednotlivých snímků a tím i nároky na tvůrce. Efekty velmi rychle dosáhly maxima a stabilizovaly se jako nutnost skoro každého komiksového snímku (pomiňme filmy é mají tzv. komiksovou estetiku – spíše zaměňovanou s estetikou videoklipu – míněny jsou pouze filmy založené na adaptaci komiksu). Tento standart a utišení choutek senzacechtivého diváka dávají čím dál tím větší prostor ke zkvalitňování a experimentování se stránkou obsahovou, tedy přechod od komiksového supermanského mainsteamu k undergroundu. Klíčovým měřítkem současného komiksového filmu je, do jaké míry dokáže přenést původní komiks na plátno. Tedy úplně jiné měřítko, než bývá u často svazující literární předlohy ž mediátorem komiksu je přeci jenom ve větší míře obraz, než text.

Asi nejdůležitějším komiksovým filmem tohoto roku bylo Sin City é přineslo zajímavé skloubení drtivé části celé této série, posvěcené navíc režií samotného scenáristy a kreslíře Sin City Franka Millera. Toto nešetření s materiálem předlohy (v podstatě jeho vyčerpání) dodalo filmu nebývalou dynamiku. Vystihlo i ducha komiksu ý si zakládal na prokomponovanosti všech dílů (např. opakování postav é odkazovaly na předchozí díly). Miller od druhého dílu Sin City vytvářel svět se svými vlastními pravidly. Ryzí post-noirovský komiks nabyl navíc v Millerově nekompromisním přístupu ke svým hrdinům nebývalé syrovosti a brutality. Film zachovává tohoto ducha a režisér i kameraman Robert Rodriguez se navíc striktně drží vizuální estetiky původní předlohy. Doslovně opisuje i obkresluje předlohu, film se takto mění v komiks. Pocit  se komiksovému filmu otevírá nová dimenze  cítit od prvního záběru.

Sin City O oživení Batmana se pokusil Christopher Nolan. Po burtonovské hravosti a schumacherovské barvotiskovosti vsadil na maximální realismus a klasickou detektivku. Díky Burtonově inovaci dvou zloduchů v jednom filmu a jejich následné eliminaci (která však znemožňuje jejich užití v dalším filmu, a tím i ochuzuje batmanovský svět o plastičnost) byly ty nejsilnější charaktery zejména Schumacherem vyčerpány (Two-Face, Riddler, Poison Ivy a Mr.Frost).

Nolan se však soustředí spíše na samotnou postavu Bruce Waynea  už sám název napovídá (Batman začíná), zločince využívá spíše k dochucení, než jako klíčový motiv.

Batman začíná Předlohou je shodou okolností komiks Franka Millera Batman: Year One, z něhož však Nolan využil spíše jen ideu návratu do Batmanovy minulosti. Tedy na rozdíl od Schumachera ý se expandoval do šířky vršením postav, se Nolan noří do hloubky. Důraz je kladen na civilnost, o to působivější je vizuální ztvárnění Gothamu: zdánlivě standardní americké velkoměsto é však má svá temná zákoutí a monumentální architekturu. Batman začíná netrpí suchopárností Singerovských X-men é chvílemi až umanutý realismus táhne pod hladinu zajímavosti. I přesto Nolan chvílemi dosti předimenzoval příběh, opojen možností ukázat několik rovin a hloubek z Batmanova osobního života.

Z undergoundových řečišť nakladatelství Vertigo (frakce nakladatelství DC) byl oživen komiks Hellblazer pod titulem Constantine. Hellblazer je horor ž hrdina je charismatický britský magik ž výchovu však nepoznamenala léta odříkání a meditací v klášteře, nýbrž členství v punkové kapele a nadměrná konzumace alkoholu a cigaret. Největší obavou všech fanoušků byl Keanu Reeves ý se odmítl obarvit na blond, Constantine již není Brit, nýbrž Američan z Los Angeles. Paradoxně právě Reevesova účast dala filmu tu pravou šťávu a podobně jako u Sin City kombinuje scénář hned několik motivů z celé hellblazerovské série á v dnešních dnech dosahuje dvou set. Ač se jedná o hollywoodský mainstream, nechybí všechny potřebné ingredience é k Hellblazerovi patří – rouhání, cynismus a černý humor.

Posledním komiksovým filmem ý stojí za zmínku  Fantastická čtyřka (původně poněkud podceňovaný pokus nakladatelství Marvel vytáhnout ze šuplíku další legendu a po Spidermanovi vydělat další miliony). Tentokrát nejde o solitéry (Spiderman, Batman) nebo militantní mutanty (X-men), nýbrž o rodinou partu á bere svou „nadlidskou“ práci jako vědecké poslání. Tento čtyřlístkovský tým je veden vědcem Mr. Fantasticem (Myšpulín) a jeho součástí jsou Fantascticova partnerka Invisible Woman (Fifinka), rodinný přítel – poněkud cholerický Thing (Bobík) a jeho protipól Human Torch (s přimhouřením oka Pinďa). Film se nebere vážně, má spád a vtip a navíc stojí před nelehkým úkolem – do necelých dvou hodin nahustit dosti složitou genezi nabytí vlastností všech supermanů a to bez přítomnosti známých hvězd. Jediné  lze snad trochu vytknout  postava Dr. Dooma ý není v původní předloze zasažen kosmickým zářením jako Fantastická čtyřka a je také poněkud inteligentnějším protivníkem, než jen šíleným vědcem.

Shrnuto a podtrženo byl rok 2005 komiksově velice úspěšný. Přinesl filmovou revoluci (Sin City), zmrtvýchvstání legendy (Batman začíná), vstup undergroundu (Constantine) a nový přírůstek do panteonu supermanů (Fantastická čtyřka).