Orson Welles, režisér v rukou jiných režisérů

Orson Welles představuje podobný prototyp režiséra-herce jako John Huston. Stejně jako on vytvářel role ve svých vlastních filmech a zároveň v dílech jiných světových filmařů, ve kterých figuroval také jako vypravěč či komentátor příběhů. Z hlediska rozmanitého žánrového zaměření jednotlivých filmů i charakteru daných postav se nabízí bohatý herecký rejstřík této osobnosti ý podnes stojí ve stínu jeho režijní tvorby. Pro svou mohutnou postavu s důstojnou tváří (podpořenou plnovousem) a s přísným výrazem byl mnohdy obsazován do rolí historických osobností: politiků, státníků, diplomatů, vynálezců, vědců, , vládců, vojevůdců či církevních hodnostářů. Druhým modelem jeho hrdinů byly osoby s výraznými majetnickými či mocenskými sklony: milionáři, soudci, velkostatkáři, hlavy rodiny či záhadní muži s nevyjasněnou identitou. Následující text bude spíše obecnější charakteristikou Wellesových rolí než jejich podrobnou analýzou. Jeho předmětem nebude rovněž rozbor herectví této významné osobnosti.

Svou hereckou kariéru započal Welles paralelně s režijní dráhou, neboť první role vytvořil ve svých filmech. Na plátně se – po Občanu Kaneovi – poprvé výrazněji objevil v menší úloze plukovníka Hakiho ve filmu noir Journey Into Fear (Cesta do strachu, 1943) Normana Fostera á předznamenala profil jeho dalších postav, neboť byl často obsazován právě do rolí vojenských důstojníků. V následujících letech mu tvůrci svěřovali již větší, převážně ústřední party: záhadný muž s dvojí identitou v dalším filmu noir Tomorrow is Forever (Zítra je navždy, 1946) Irvinga Pichela, pověstný italský vévoda Cesare Borgia ž se dopustí krvesmilství v historickém filmu Prince of Foxes (Pán lišek, 1949) Henryho Kinga nebo vojevůdce Bayan v historicko-dobrodružném snímku z dob křížových výprav The Black Rose (Černá růže, 1950) Henryho Hathawaye. Působivou kreaci předvedl v postavě záhadně zmizelého Harryho Lima, po kterém ve Vídni pátrá jím pozvaný přítel Holly Martins (Joseph Cotten) ve významném díle reprezentujícím film noir Třetí muž (Tle Third Man, 1949) britského režiséra Carola Reeda.

Třetí muž V 50. letech rozšířili inventář jeho rolí zejména evropští filmaři, kteří mu nejčastěji přidělovali epizodní, avšak důležité úlohy historických osobností: americký státník, diplomat, vědec a vůdce revoluce Benjamin Franklin v historické komedii Si Versailles m'était conté (Kdyby mi Versailles vyprávěly, 1954), britský guvernér Hudson Lowe v biografické fresce Napoleón (Napoleon, 1955), oba v režii Sachy Guitryho, nebo vynálezce Robert Fulton v epickém historickém dramatu Napoleon (Austerlitz, 1960) Abela Gance. Ve zcela nezvyklé komediální poloze se objevil v italském satirickém snímku L'uomo, la bestia e la virtu (Člověk zvíře a ctnost, 1953) Stena, kde se zhostil záporné role hrubého lodního kapitána Perelly zvaného Bestie. V britském dobrodružném dramatu Johna Hustona Bílá velryba (Moby Dick, 1956) pojednávajícím o věčném zápasu člověka s přírodou vytvořil menší, ale zajímavou roli extravagantního kněze Mappleho ž moralizující proslov má připravit členy posádky na strastiplnou cestu plnou zvratů a nebezpečí. Přestože Welles působil převážně v Evropě, vytvořil pozoruhodné role také v několika amerických filmech: cholerický a autoritativní milionář Will Varner holdující alkoholu v dramatu z prostředí jihoamerických farmářů Dlouhé, horké léto (The Long Hot Summer, 1958) Martina Ritta, melancholický, leč rozvážně a humanisticky uvažující advokát Jonathan Wilk v psychologickém thrilleru o vině a trestu z prostředí vysokoškolských studentů pojednávajícím Nátlak (Compulsion, 1959) nebo vysoce postavený soudce v kriminálním snímku Crack in the Mirror (Prasklina v zrcadle, 1960), oba od Richarda Fleischera.

Natáčení La ricotta Během 60. let byl často obsazován do historických a válečných velkofilmů, ve kterých ztělesňoval v epizodních i větších rolích obdobný typ postav jako v předešlých amerických či evropských produkcích: král Saul v biblickém příběhu David e Golia (David a Goliáš, 1960) Ferdinanda Baldiho a Richarda Pottiera, další ztvárnění Benjamina Franklina v životopisně pojatém válečném dramatu La Fayette (La Fayette, 1961) Jeana Derévilla, vůdce Tatarů Burundai v dobrodružném snímku I Tartari (Tataři, 1961) Ferdinanda Baldiho a Richarda Thorpeho, švédský konzul Raoul Nordling v impozantní válečné fresce zachycující události v Paříži v posledních dnech 2. světové války Paris brule-t-il? (Hoří už Paříž?, 1966) Reného Clémenta, kardinál Wolsey v životopisném dramatu Člověk pro každé počasí, 1966) Freda Zinnemanna, římský císař Justynián ve výpravném snímku Kampf um Rom (Boj o Řím, 1968) Roberta Siodmaka, nemilosrdný četnický senátor ve válečné partyzánské epopeji Bitva na Neretvě (Bitka na Neretvi, 1969) Veljka Bulajiće nebo bourbonský král Ludvík XVIII v epickém historicko-válečném dramatu Waterloo (Vatěrloo, 1970) Sergeje Bondarčuka.

Vedle portrétů těchto historicky autentických postav si vyzkoušel také rozmanité polohy charakterů v různých žánrových filmech: benátský učenec Akerman, poručník proslulého cestovatele a dobrodruha ve francouzské dobrodružné biografii La fabuleuse aventure de Marco Polo (Fantastické dobrodružství Marca Pola, 1965) Denyse de la Patelliere, šéf reklamní a módní agentury Jonathan Lute v britském komediálním dramatu zachycujícím atmosféru Londýna 60. let Nikdy nezapomenu jeho jméno (I'll Never Forget What's'isname, 1967) Michaela Winnera, vůdce tajné nacistické organizace Leschenhaut ve špionážním thrilleru House of Cards (Dům z karet, 1968) Johna Guillermina, krutý šéf policie a plukovník Cascoro bojující proti chudým rolníkům a rebelům v politickém spaghetti-westernu z mexické revoluce Tepepa (Tepepa, 1969) Giulia Petroniho, svérázný brigádní generál Dreedle zvaný „Taťka“ v protiválečné satiře komentující nesmyslnost války Hlava 22 (Catch-22, 1970) Mika Nicholse či hlava sovětského politbyra Bresnavitch ve fikčním špionážním thrilleru o hrozbě 3. světové války The Kremlin Letter (Kremlinský dopis, 1970) Johna Hustona. Odlišný charakter předvedl v postavě egoistického a flegmatického režiséra ž natáčí film o ukřižování Krista v ostře satirické alegorii Tvaroh (La ricotta) Piera Paola Pasoliniho, epizody z kolektivního projektu Ro. Go. Pa. G. (Ro. Go. Pa. G., 1963).

Počátkem 70. let začaly rozšiřovat Wellesův repertoár postav více televizní projekty než celovečerní hrané produkce. Přesto se objevil v několika zajímavých titulech, ve kterých i ve svém pokročilém věku prokázal svůj obdivuhodný herecký talent. Zaujal zejména ztvárněním tajemného a stárnoucího Thea Van Horna v existenciálně laděném thrilleru o rozkladu buržoazní rodiny Deset strašných dní (La décade prodigieuse, 1971) Clauda Chabrola. Typ záhadného muže vytvořil i v absurdní komedii Briana De Palmy Get to Know Your Rabbit (Poznejte svého králíka, 1972), kde se zhostil role esoterického kouzelníka a věštce Dalessandra. Z dalších Wellesových postav připomeňme dobrodruha a piráta Johna Silvera v dobrodružném snímku Ostrov pokladů (Treasure Island, 1972) Johna Hougha, Estedese  z 937 židovských pasažérů ž neúspěšná plavba za azylem před nacistickým režimem končí tragicky ve společenském dramatu Pouť zatracených (Voyage of the Damned, 1976) Stuarta Rosenberga nebo amerického finančního magnáta J. P. Morgana ý zakoupil vynález vědce Nikoly Tesly v biografickém dramatu Tajna Nikole Tesle (Tajemství Nikoly Tesly, 1980) Krsta Papiće.

Get to Know Your Rabbit 80. léta již nepřinesla Wellesovi žádnou zajímavou roli. Výjimkou zůstává pouze postava okresního soudce Raucha v erotickém melodramatu Butterfly (Motýl, 1982) Matta Cimbera. Během své více než čtyřicetileté herecké kariéry účinkoval rovněž v řadě televizních projektů či dokumentárních snímků nejrozličnějšího zaměření nebo působil jako odborný poradce při vzniku několika projektů. V četných filmech, ve kterých vystupoval, si mnohdy sám režíroval vlastní herecké výstupy, aniž by byl pod touto profesí uveden v titulcích.

Wellesova herecká tvorba je mnohem rozsáhlejší než tituly, na které se ve stručném výčtu omezuje předešlý text. Filmy é nemohl při omezenosti prostoru postihnout, představí s již uvedenými následující filmografie:

Herecká filmografie Orsona Wellese (pouze filmy jiných režisérů)/1:

  • 1943: Journey Into Fear (Cesta do strachu, r. Norman Foster)
  • 1944: Jana Eyrová (Jane Eyre, r. Robert Stevenson)
  • 1946: Tomorrov Is Forever (Zítra je navždy, r. Irving Pichel)
  • 1949: Třetí muž (The Third Man, r. Carol Reed)
  • 1949: Black Magic (Černá magie, r. Gregory Ratoff)
  • 1949: Prince of Foxes (Pán lišek, r. Henry King)
  • 1950: The Black Rose (Černá růže, r. Henry Hathaway)
  • 1952: Trent's Last Case (Trentův poslední případ, r. Herbert Wilcox)
  • 1953: L'uomo, la bestia e la virtu (Člověk, zvíře a ctnost, r. Steno)
  • 1953: Trouble in the Glen (Nesnáze v roklině, r. Herbert Wilcox)
  • 1954: Si Versailles m'était conté (Kdyby mi Versailles vyprávěly, r. Sacha Guitry)
  • 1955: Three Cases of Murder (Tři případy vraždy – epizoda: Lord Mountgrado (Lord Mountgrado), r. George More O'Ferrall
  • 1955: Napoleón (Napoleon, r. Sacha Guitry)
  • 1956: Bílá velryba (Moby Dick, r. John Huston)
  • 1957: Man in the Shadow (Muž ve stínu, r. Jack Arnold)
  • 1958: Dlouhé, horké léto (The Long, Hot Summer, r. Martin Ritt)
  • 1958: The Roots of Heaven (Nebeské kořeny, r. John Huston)
  • 1959: Nátlak (Compulsion, r. Richard Fleischer)
  • 1959: Ferry to Hong Kong (Převoz do Hong Kongu, r. Lewis Gilbert)
  • 1960: David e Golia (David a Goliáš, r. Ferdinando Baldi & Richard Pottier)
  • 1960: Crack in the Mirror (Prasklina v zrcadle, r. Richard Fleischer)
  • 1960: Napoleon (Austerlitz, r. Abel Gance)
  • 1961: La Fayette (La Fayette, Jean Dréville)
  • 1961: I Tartari (Tataři, r. Ferdinando Baldi & Richard Thorpe)
  • 1963: Ro. Go. Pa. G. (Ro. Go. Pa. G. – epizoda Tvaroh (La ricotta), r. Pier Paolo Pasolini)
  • 1963: Vlivní lidé (The V. I. P. s, 1963 – r. Anthony Asquith)
  • 1965: La fabuleuse aventure de Marco Polo (Fantastické dobrodružství Marca Pola, r. Denys de la Patelliere & Nöel Coward)
  • 1966: Paris brule-t-il? (Hoří již Paříž?, r. René Clément)
  • 1966: Člověk pro každé počasí (A Man for All Seasons, r. Fred Zinnemann)
  • 1967: Kasino Royale (Casino Royale, r. Val Guest, Ken Hughes, John Huston, Joseph McGrath & Robert Parrish)
  • 1967: The Sailor from Gibraltar (Námořník z Gibraltaru, r. Tony Richardson)
  • 1967: Oedipus the King (Král Oidipus, Philip Saville)
  • 1967: Nikdy nezapomenu jeho jméno (I'll Never Forget What's'isname, r. Michael Winner)
  • 1968: House of Cards (Dům z karet, r. John Guillermin)
  • 1968: Boj o Řím (Kampf um Rom, r. Robert Siodmak, Andrew Marton & Sergiu Nicolaescu)
  • 1969: Tepepa (Tepepa, r. Giulio Petroni)
  • 1969: Bitva na Neretvě (Bitka na Neretvi, r. Veljko Bulajić)
  • 1969: The Southern Star (Jižní hvězda, r. Sidney Hayers)
  • 1969: Una su 13 (Jedno ze 13, r. Luciano Lucignani & Nicolas Gessner)
  • 1970: The Kremlin Letter (Kremlinský dopis, r. John Huston)
  • 1970: Hlava 22 (Catch-22, r. Mike Nichols)
  • 1970: Waterloo (Vatěrloo, r. Sergej Bondarčuk)
  • 1971: Malpertuis: Historie d'une maison maudite (Malpertuis: Příběh prokletého domu, r. Harry Kümel)
  • 1971: A Safe Place (Bezpečné místo, r. Henry Jaglom)
  • 1971: Deset strašných dní (La décade prodigieuse, r. Claude Chabrol)
  • 1972: Get to Know Your Rabbit (Poznejte svého králíka, r. Brian De Palma)
  • 1972: Ostrov pokladů (Treasure Island, r. John Hough)
  • 1972: Necromancy (Černokněžnictví, Bert I. Gordon)
  • 1976: Pouť zatracených (Voyage of the Damned, r. Stuart Rosenberg)
  • 1979: The Muppet Movie (Muppet Movie, r. James Frawley)
  • 1980: Tajna Nikole Tesle (Tajemství Nikoly Tesly, r. Krsto Papić)
  • 1982: Butterfly (Motýl, r. Matt Cimber)
  • 1983: Where is Parsifal? (Kde je Parsifal?, r. Henry Helman)
  • 1983: Hot Money (Horké peníze, r. Zale Magder)
  • 1985: Someone to Love (Někdo pro lásku, r. Henry Jaglom)

1/ Filmografie neobsahuje TV a dokumentární filmy. Stejně tak snímky, ve kterých figuruje Welles jako vypravěč.

Jan Švábenický