Nuda v Praze

Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště Vladimíra Morávka

Po příliš opatrné Nudě v Brně á svým konzervativním stylem dala vzpomenout na novou vlnu a vyvolala u mnohých přehnaně sentimentální chválu, přichází Vladimír Morávek s filmem ý více odpovídá jeho divadelní poetice – a tudíž dnešku. Patrně padnou matoucí analogie s raným Formanem a všeobecné přijetí ochladne. To však může být dobrou zprávou pro samotného Morávka ž velikost spočívá v kontroverzi, nepřizpůsobivosti a nelichocení obecným trendům. To  se lehce prosadí na alternativní divadelní scéně, však může u filmu stejně lehce ztroskotat. I proto nepřestane Morávek vděčit Čestmíru Kopeckému ý producentsky prosadí jeho pošetilé nápady – navzdory zpátečnickým institucím typu ČT či Ministerstva kultury.

Umanutost, s jakou Morávek valí před sebou své nápady, semele i nadbytečný odpad. Samozřejmě – některé části Hrubeše a Mareše jsou nedotažené, jiné naopak nadbytečné – film se zadrhává, tříští a příliš rozmělňuje. Jakoby se scenáristé filmu nepřiučili od prověřených komediografů minulosti a nespokojili se s pouhým vtipem ž případný obecnější přesah je ponechán na výkladu diváka. Nedůvěra v něj, ale také v samotné postavy (copak by to neutáhly?) vedla k tomu  Morávek s Budařem nahradili v průběhu děje kumulaci gagů á žánru komedie náramně svědčí, průhledným moralizováním mediálního věku. Vůbec nevadí závěrečná – typicky morávkovská – přehnaná melodramatičnost, budovaná z trapnosti a postmoderně naroubovaná na komedii, ale to  jí předchází: nedůvtipné zakomponování motivu reality show ý divákovi podsouvá jednoznačné interpretace. Naštěstí s tím  bude tento typ televizní zábavy s našeho povědomí mizet, bude se vytrácet i tato poněkud umělá rovina filmu. Převáží sama komedie – živé jádro Hrubeše a Mareše.

Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště V něm spočívá jedinečnost Morávkova přístupu. Odvaha uvést na plátna českých kin postavy é jakoby vypadly z „primitivních“ komedií bratří Farrellyů a přitom se kasat „uměleckými“ záměry. Navíc stylizovat do role fyzicky odpudivého a retardovaného Mareše idol dívčích srdcí Krajča a naopak učinit z panensky čistého Budaře (nálepka z Nudy v Brně a následujících filmů) zavrženíhodnou bestii Hrubeše. Jejich nadsazené charaktery fungují díky přesvědčivému herectví – např. Budař musel svoji fyzickou predispozici ke kladným hrdinům přebít jedině gesty, mimikou a slovním projevem, spojujícím primitivnost s břitkým sarkasmem. Komediální nadsázka pak rozvázala ruce i režiséru Morávkovi ý konečně ve větší míře uplatnil svoji slabost pro výtvarný kýč v dekoraci a silnou stylizaci kostýmů a líčení. Potvrdilo se to  naznačil první film: barva Morávkovi více svědčí. Nudně šedivé Brno vystřídala barevně trapná Praha. Provinční moravské město provincie Evropy. Další Morávkův film z plánované trilogie by mohl být tou přesně mířenou střelou.

Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (ČR 2005)
Režie: Vladimír Morávek
Scénář: Vladimír Morávek, Jan Budař
Kamera: Diviš Marek
Hudba: Jan Budař
Hrají: Jan Budař (Václav Hrubeš), Richrad Krajčo (Josef Mareš), Miroslav Donutil (Hrubeš starší), Iva Janžurová (matka), Magdalena Borová (Irenka) a další.
108 min., Cinemart