Češi Rivettovi rozumějí. Alespoň se tak zdá z relativního množství jeho filmů uvedených v naší distribuci. Nelze se ještě příliš divit u klasik typu Célina a Julie si vyjely na lodi či Krásná hašteřilka, ani u divácky vstřícného a celosvětově přijímaného Kdo ví. Překvapivé je to zejména u jeho posledního snímku Příběh Marie a Juliena ý přece jen zůstal stranou všeobecného zájmu. Možná je to tím  Rivette v něm opět pootevřel dveře zásvětních prostorů. Návratem k sérii Scény z paralelního života tak znovu ožívá sympatická radikálnost 70. let a odvaha jít neprošlapanými cestami á je zároveň u dnešního Rivetta zpečetěna režijní suverenitou a lehkostí. Jistota stylu á postrádá tápání začátečníka. Vzhledem k tomu  film byl uveden jen v nemnoha zemích, patříme v tomto ohledu mezi filmařské velmoce.

A jakoby se distribuční kvalitě (na podzim nás čekají ještě Bellocchio, Cronenberg, Jarmusch a další) chtěla přiblížit i samotná domácí tvorba. Překvapením je nový film Bohdana Slámy Štěstí ž se pokouší vymykat typickým českým schématům, a své pověsti nezkompromitovaného režiséra dostál také Vladimír Morávek Hrubešem a Marešem. Na Barrandově v české koprodukci vzniknul navíc Polanského Oliver Twist ž příběh režisérovi skýtal další příležitost k vykreslení odvrácených stránek v nás. Nejen tematické provázanosti celé Polanského tvorby je věnován zvláštní článek v rubrice Pohledy. V ní lze nalézt i podrobnou reflexi letošního povedeného ročníku festivalu v Karlových Varech z pera Milana Klepikova. Pravidelný čtenář Fantomu však bude patrně postrádat samostatné téma. Od letošního podzimu totiž časopis mírně mění svoji formu – klasické číslo zaměřené na aktuální dění včetně recenzí bude vycházet ob měsíc – střídané speciálním číslem, věnovaným konkrétnímu tématu. Doufáme  se nám tímto podaří zefektivnit chod časopisu a dožijeme se alespoň druhého výročí fungování – když už ne kulatého jako v případě Michaela Powella.