Třídílné zrcadlo erotické touhy

Eros Michelangela Antonioniho, Stevena Soderbergha a Wong Kar-Waie

Povídkové filmy mají většinou pověst tvůrčí rozštěpenosti a neucelenosti, ale zároveň vypovídají o záměru filmařů spojit své osobité výpovědi a pohledy na danou problematiku v jeden celek. Největšího rozmachu dosáhla tato produkce zejména v evropské kinematografii 60. let. Nevznikaly zde pouze epizodové filmy jedné země, ale i širší mezinárodní projekty. Zkušenost s nimi má pouze jeden z tvůrců Erotu –veterán italského filmu Michelangelo Antonioni ý v roce 1965 vytvořil povídku Il provino (Zkouška) pro společný snímek I tre volti (Tři tváře) věnující se ve třech rozmanitých pohledech tématu lásky a erotiky. Eros se zabývá víceméně stejným problémem v rozličném pojetí tří režisérů. Každý z nich tady zastupuje nejen svou národnost a zemi, ale také osobitý postoj k dané problematice v kontextu dnešní doby. Film představuje divákovi v podstatě klasickou povídkovou antologii. Jednotlivé příběhy jsou v ní propojeny pouze výtvarně stylizovanými intermezzy, variujícími erotické akty.

Nebezpečný vývoj událostí Povídkový triptych otevírá Antonioniho Nebezpečný vývoj událostí (Il filo pericoloso delle cose) ý se neprávem stal terčem záporných reakcí jak u kritiky, tak u diváků. V úvodu bude důležité zmínit fakt  tento příspěvek nebyl původně určen pro daný projekt a byl k němu přiřazen dodatečně (byl natočen již v roce 2001). Antonioni tady opět potvrdil svou povahu filmaře-solitéra nepodléhajícího módním trendům v současném filmu. Znovu otevírá své oblíbené téma citového odcizení ému se věnuje takřka v celé své tvorbě. Zatímco se např. v tetralogii citů opírá při vykreslování rozporuplných vztahů mezi jednotlivci o známé herecké protagonisty, tady obsazuje tváře pro diváka téměř neznámé. Tímto se může plně soustředit na citovou prázdnotu a nudu, ve kterých se jeho mladí hrdinové pohybují. Nemožnost nalézt klíč k vzájemné harmonii dokládá tvůrce zvláště ženskou nahotou probouzející v opačném pohlaví sexuální chtíč. Označení soft-pornografie é je k Antonioniho povídce přisuzováno  dle mého názoru poněkud nemístné. Právě nahota tady vyjadřuje materiálnost a chladnost lidských citů. Osamění postav dokládá také volba prázdného nezalidněného prostředí, ve kterém nechává režisér vyniknout jejich momentální prožitek a emoce. Tento zatím poslední hraný počin dnes třiadevadesátiletého Michelangela Antonioniho vznikl za úzké spolupráce jeho klíčového scenáristy Tonina Guerry. Antonioni si zachovává svůj autorský přístup k filmování i v této krátké skeči íž stále aktuální téma odcizení v dnešní společnosti dokázal na mladých lidech současnosti divákovi přetlumočit. Tímto stále dokazuje svou pověst jednoho z iniciátorů moderní evropské kinematografie.

Rovnováha Prostřední povídka Rovnováha (Equilibrium) Stevena Soderbergha se erotické tematiky dotýká pozvolna za postupného rozvedení ústředního motivu ým je v tomto případě freudovská psychoanalýza. Dalo by se říci  film využívá erotického námětu pouze jako snového rámce ý v barvě ohraničuje černobílý příběh zasazený do prostředí psychiatrické ordinace. Soderbergh dokládá  lidská psýcha je ve svém jádru stejně neproniknutelná a tajemná jako sexuální touha. Důležitější je morální vyznění povídky á v komediálním nádechu komentuje bezohledné lidské jednání a ignoranci. Do popředí vstupují dvě postavy: psychoterapeut (Alan Arkin) a pacient (Robert Downey, Jr.) a film se tak stává individuálním dialogem mezi dvěma muži, na kterém Soderbergh ukazuje selhání vzájemné lidské komunikace. Z  formálního hlediska epizoda vychází z tradice klasického hollywoodského filmu, zejména v užití černobílého obrazu při portrétování světa mezi oběma hlavními postavami. Žena jako eroticky přitažlivá bytost se v segmentu ve skutečnosti objeví pouze na okamžik. Tento nejednoznačný vztah režiséra vůči osobité vizi sexu napovídá  na ni zdánlivě rezignoval.

Ruka Poslední příspěvek Ruka (The Hand) hongkongského filmaře Wong Kar-Waie si bere za ústřední téma celého příběhu erotický fetišismus. Důležitým předmětem se tady stává ruka á hraje klíčovou roli ve fyzické komunikaci – zprostředkovává dotyk. Skrze tento aspekt rozvádí Wong složitou cestu k hledání citového kontaktu mezi dvěmi ústředními postavami a povahově zcela odlišnými lidmi – dámským krejčím (Chen Chang) a luxusní prostitutkou (Li Gong). Jejich první setkání, a tudíž i seznámení probíhá skrze ženskou ruku á uvádí hlavního hrdinu do sexuální degradace i citového rozpoložení zároveň. Jako objekt fetišismu tvůrce volí vytříbené dámské šaty ž stále větší propracovanost svědčí o Zhangově stupňující se touze po vyvolené ženě. Závěr epizody, podobně jako obě předešlé, nepodává divákovi žádné optimistické či přinejmenším dořečené stanovisko.

Jednotlivé epizody by se neměly stát předmětem komparace, neboť pohled každého filmaře na dané téma se ubírá svým vlastním směrem. Reklamní nápis na plakátu k filmu Eros říká: „Tři režiséři  erotická vize.“ Tato teze není ani zdaleka pravdivá, neboť každá erotická vize je ve své podstatě jiná…

Eros (Eros, Itálie/Hong Kong/USA 2004)
Scénář a režie: Michelangelo Antonioni, Steven Soderbergh, Wong Kar-Wai
Kamera: Marco Pontecorvo, Peter Andrews, Christopher Doyle
Hudba: Enrica Antonioni, Vinicio Milani, Chico O´Farrill, Tito Puente, Peer Raben
Hrají: Christopher Bucholz (Christopher), Regina Nemni (Cloe), Robert Downey, Jr.
(Nicj Penrose), Alan Arkin (Dr. Pearl – Hal), Gong Li (Miss Hua), Chang Chen (Zhang) a další.
109 min., SPI
Jan Švábenický