Paranoidní thriller a Sydney Pollack

Sydney Pollack patří k žánrovým všeumělům, až na sci-fi nebo horor vstoupil skoro do každého z žánru (western, melodrama, komedie, thriller) a zanechal v něm nesmazatelnou stopu. Někdy kolem 80. let končí jeho hledání a přiklání se k melodramatu a komediím. Po natočení Tří dnů KondoraJaponské mafie (oba filmy v roce 1975) s žánrem thrilleru defacto končí jako režisér a věnuje se mu pouze jako velmi plodný producent (např. Podezření (Pakula, 1990), Znovu po smrti (Branagh, 1991)). K thrilleru se vrací až adaptací románu Johna Grishama Firma (1993) a aktuální Tlumočnicí (2005). Je evidentní  thriller není Pollackovým nejoblíbenějším žánrem a jak sám přiznává, zůstává věrný melodramatu. I přesto  je thriller u Pollacka žánrem minoritním, nesou se všechny tyto filmy v podobném duchu, pro který má thriller svůj vlastní subžánr: je jím paranoidní thriller.

Žánr paranoidního thrilleru vládl americké kinematografii zejména v 70. létech. Za jeho genezí stály bouřlivé politické události přelomu 60. a 70. let. Zastřelení Kennedyů, Martina Luthera Kinga, válka ve Vietnamu a zejména aféra Watergate. Všechny tyto okolnosti vedly k atmosféře absolutní nedůvěry k tehdejší vládě a všem jejím složkám. Paranoidní thriller využívá motivu státních orgánů a nebo anonymních korporací é z povzdálí organizují a připravují velmi konkrétní zločiny, v nichž převažují zejména atentáty a likvidace nepohodlných svědků. Neviditelný nepřítel připomíná mýtickou hydru é s každým utnutým chapadlem přirůstají dvě další. Řečeno jazykem 70. let – konspirace je všude, nepřátelé jsou všichni a hrdinovi jde stále o život že ví něco  by mohlo tuto neviditelnou organizaci zkompromitovat. Hrdina se nejprve jeví jako paranoik ý vidí spiknutí všude. S tím  se ale blíží k jádru organizace (resp. srdci hydry íž probodení ji jedině mohlo zabít), začínají se zjevovat tajemní agenti v baloňácích s černými brýlemi a začíná jít skutečně o život. Velmi zásadní pro hrdinu paranoidního thrilleru je  je v civilu mírným občanem a stát se hrdinou ý musí provádět akční kousky  donutí až to  se ze systému nechtěně vydělí. Klíčem k prozření je mu často informace.

Pollack se netají tím  je angažovaným a politickým režisérem. Jeho hrdinové jsou často vystavováni soubojům s korporacemi nebo systémem  ve Firmě, tak v Tlumočnici, ale zejména ve slavném thrilleru Tři dny kondora.
Pollack, podobně jako např. Alan Pakula ý paranoidnímu thrilleru věnoval celou trilogii (Klute (1971), Zpráva společnosti Parallax (1974) a Všichni prezidentovi muži (1976)), vsadil na charismatického hrdinu, se kterým se může divák snadno ztotožnit. Robert Redford ve Třech dnech Kondora nebo Warren Beaty ve Zprávě společnosti Parallax hrají velmi inteligentní jedince, kteří jsou pro systém rovnocennými partnery. Jazykem mýtů – hrdina paranoidního thrilleru je Odysseus ý monstra poráží svou chytrostí.
Hlavní hrdina Třech dnů Kondora Turner (Robert Redford) patří k speciálnímu oddělení CIA é se věnuje studiu materiálů z USA znepřátelených teritorií. Jedná se o paradoxní situaci á naznačuje hloupost i krutost vládních systémů: lidé v tomto oddělení čtou brakovou literaturu s politickým podtextem – sešitové detektivky apod., podají zprávu o jejím obsahu nebo skrytých významech a pošlou ji k vyšším instancím. Studená válka však vrcholí a tato nevinná idylka studijního oddělení je přerušena vpádem zabijáků, kteří celé oddělení doslova vyhladí. Turnerovi ý úplnou náhodou přežil, zbývají pouze tři dny a hra o život začíná.
Klíčem k pochopení hrdinů paranoidních thrillerů jsou jejich nadprůměrné schopnosti é do určité doby využívali jen latentně, ale v momentě setkání s nebezpečím se stanou jejich základní zbraní proti nepřátelskému systému. Nejedná se však o akční hrdiny, nýbrž o intelektuály, kteří s využitím svých vědomostí dokáží nepřítele porazit nebo alespoň odhalit. Např. Turner využívá triků é načetl ve špionážní literatuře a likviduje nepřítele pomocí jejich vlastních postupů.

Hořká příchuť závěru paranoidních thrillerů je také jejich hlavním kouzlem. Hrdina nikdy nad korporací nezvítězí, reálný svět není ideálním prostorem mýtů a společnost není porazitelná že hrdina je její součástí.
Hrdina Maratónce (Schlesinger, 1976) nemůže věřit ani své přítelkyni, ve Výstřelu (De Palma, 1981) musí za své poznání draze zaplatit osobní ztrátou partnerky a nejtemněji z celé plejády tohoto žánru vychází zejména Zpráva společnosti Parallax.
Turner sice částečně vítězí, ale jeho nepřítel (resp. nepřítel bez formy ý na sebe vzal dočasnou podobu šéfa CIA) jej varuje  jej časem stejně odstraní. Paranoidní thriller se ukazuje živoucí a aktuální i dnes, zejména ve filmu Vrtěti psem (Levinson, 1997) nebo Nepřítel státu (Scott, 1998) é velmi věrně pokračují v tradici 70. let. Z druhé strany Pollackova Tlumočnice ukazuje  se tento subžánr pomalu stává poněkud provládním a zpronevěřuje se svému klíčovému smyslu: Nevěřte systému.