Zuřící býk

Zuřící býk není filmem o boxování, ale o člověku s ochromující žárlivostí a sexuální nejistotou ému zmlácení uprostřed ringu slouží jako zpověď, pokání a rozhřešení. Není náhodou  scénář se nesoustředí pouze na samotné zápasy. To  se stane během zápasu, není ze strany Jakea LaMotty řízeno taktikou, ale jeho strachem a posedlostí.

Nejen film roku Žárlivostí a vzteky bez sebe mluví o jednom z protivníků jako o „hezounovi“ a přitom mu rozdupe obličej na padrť a při audienci u šéfa mafie se nakloní ke svému komplicovi se slovy: „tak hezkej už nikdy nebude.“ Po té  byl trest vykonán, se Jake (Robert De Niro) nepodívá na svého protivníka, ale do očí své ženy (Cathy Moriartyová).

Tento film Martina Scorseseho z roku 1980 byl ve třech anketách zvolen nejlepším filmem dekády, ale když ho Scorsese točil, pochyboval, zda-li vůbec kdy půjde do kin: „Připadalo nám  ho točíme pro sebe.“ Scorsese a De Niro četli autobiografii Jakea LaMotty – šampiona ve střední váze – jehož souboje s Sugarem Rayem Robinsonem se staly během 40. a 50. let legendární. Požádali Paula Schradera ý před tím napsal Taxikáře, o scénář. Projekt začal upadat po té  Scorsese s De Nirem natočili ambiciózní, ale nevýrazný muzikál New York New York, a ještě více ve chvíli, kdy Scorseseho drogová zkušenost vyústila v krizi. De Niro navštívil svého přítele v nemocnici a hodil mu knihu na postel se slovy: „Myslím  bysme měli udělat tohle.“ Tak se natáčení Zuřícího býka podle scénáře dále rozpracovaného Mardikem Martinem (Špinavé ulice) stalo pro filmaře terapií a znovuzrozením.

Film získal Oscara pro De Nira a střihačku Thelmu Schoonmakerovou a zároveň byl nominován v kategoriích nejlepší film, režie, zvuk a vedlejší herec (Joe Pesci) a herečka (Moriartyová). Nejlepším filmem se stali Obyčejní lidé, ale čas vyřknul jiný verdikt. Nerozluční

Život LaMotty byl pro Scorseseho ilustrací tématu vždy přítomného v jeho díle – neschopnosti hrdinů důvěřovat a vázat se k ženám. Síla á žene LaMottu dopředu, není boxování, ale žárlivá posedlost svojí ženou Vickie a strach ze sexuality. Od chvíle, kdy ji jako šestnáctiletou dívku poprvé spatří  LaMotta fascinován touto studenou odtažitou blond bohyní á vypadá o tolik starší než ve skutečnosti a v mnoha záběrech působí vyšší a dokonce silnější než sám boxer.

Ačkoli ve filmu není nějaký přímý důkaz o tom  by ho podvedla  ženou á už v patnácti byla zadobře s gangstery. Její přímý pohled upřený na LaMottu během první schůzky prozrazuje ženu á si je jistá sama sebou, když čeká na Jakea při jeho nesmělých krůčcích. Je pozoruhodné  vzhled devatenáctileté Moriartyové umožnil zobrazit pozdější období ženy ve špatném manželství.

Jakeův ambivalentní vztah k ženám můžeme pojmenovat slavným Freudovým termínem „komplex Madonny a děvky.“ Pro LaMottu jsou ženy nepřístupné panenské ideály, dokud nejsou pošpiněny fyzickým kontaktem (s ním), po kterém se stávají podezřelé. Během filmu se Jake mučí představami podvádějící Vicki. Každé slovo, každý pohled je převrácen jeho zkoumavostí. Nikdy ji při ničem nenachytá, ale mlátí ji  by se stalo; samotné podezření je důkazem její viny. De Niro - Pesci

Nejbližší vztah ve filmu je utvářen mezi Jakeem a jeho bratrem Joeym (Joe Pesci). Pesciho obsazení bylo dílem štěstěny; rozhodl se zrovna zanechat herectví, když byl pozván na konkurz po té  ho De Niro viděl v jednom béčkovém filmu. Pesciho výkon je protiváhou k De Nirovu a jsou si rovnocenné; jejich slovní potyčky znějí jako bláznivá hudba – například ve scéně, v níž Jake ztrácí proud Joeyho myšlenek, když říká: „You lose, you win. You win, you win. Either way, you win.“ Nebo ve scéně, v níž Jake spravuje televizi a obviňuje Joeyho  mu svedl ženu: „Maybe you don´t know, what you mean.“ Dialog odráží Malou Itálii Scorseseho dětství, například když Jake říká své první ženě  přepečený steak „se míjí účinkem.“

Natočení zápasových scén zabralo Scorsesemu deset týdnů namísto plánovaných dvou. Použili svým způsobem tolik speciálních efektů jako v běžném sci-fi. Zvuková stopa důvtipně kombinuje zvuky davu se skřeky zvířat, ptačí vřískot s nepříjemnými zvuky praskajících žárovek (ve skutečnosti byly rozbíjeny okenní tabulky). Všemu  slyšíme, nevěnujeme pozornost vědomě, ale cítíme to.

Zápasy jsou rozbity do množství dílčích záběrů, sestříhaných Schoonmakerovou do soubojů spočívajících nikoli ve strategii, ale jednoduše v trestajících ranách. Kamera je někdy jen na milimetry vzdálená od pěstí; Scorsese porušil pravidla boxerských filmů tím  se postavil doprostřed ringu a volně měnil jeho tvar a velikost podle vlastní potřeby – jednou je klaustrofobický, jindy nepřirozeně protáhlý. Na doraz

Novým prvkem je také brutalita zápasů; oproti LaMottovi vypadá Rocky krotce. Rány pěstí jsou podtrženy dutými nárazy ve zvukové stopě a Scorsese využívá hub ukrytých v rukavicích a hadiček v boxerových vlasech  navodil vytrysknutí potu a krve; je to nejvlhčí z boxerských filmů, smáčený v záplavě zápasu. Jedním z důvodů, proč je film natočen v černobílé, byl Scorseseho odpor ukázat všechnu tu krev v barvě.

The Entertainer Nejefektivnějším vizuálním postupem ve filmu je použití zpomaleného záběru pro navození zostřeného vědomí. Stejně jako vidí Travis Bickle v Taxikáři newyorské chodníky ve zpomaleném pohybu, pozoruje intenzivně LaMotta Vickie, až to vypadá  čas okolo ní expanduje. Běžný pohyb je kamerou zachycován 24 políček za vteřinu; zpomalený záběr počítá s více políčky, takže trvá déle je promítnout; Scorsese užívá rychlosti 30 nebo 36 políček za vteřinu a my tento postup vstřebáváme a pociťujeme napětí mezi běžným pohledem a vzrůstajícím vztekem, kdy je Jake postižen paranoiou z chování Vicky.

Film je rámován scénami, ve kterých si starý Jake LaMotta, plešatý a s nadváhou, vydělává „veřejným čtením“ po nočních klubech, nebo dokonce jako konferenciér v jednom striptýzovém baru na Manhattanu. De Nirovým nápadem bylo ukončit natáčení ve chvíli, kdy kvůli těmto scénám přibral na váze. Závěrečná pasáž už zachycuje Jakeovo čisté zoufalství, v němž mlátí do zdi vězeňské cely v Miami a vykřikuje: „Why! Why! Why!“

Po té sleduje svého bratra v jedné z newyorských ulic  ho mohl obejmout na parkovišti a dostát tak vykoupení – podobně jako když se dívá ve své šatně do zrcadla a recituje úryvek z V přístavu („I coulda been a contender“). To není De Niro hrající Branda  se často nesprávně tvrdí, ale De Niro hrající LaMottu hrajícího Branda hrajícího Terry Malloye. De Niro by dokázal „lépe“ napodobit Branda, ale k čemu by to bylo?

Zuřící býk je nejbolestivější a nejsrdceryvnější portrét žárlivosti v kinematografii – Othello naší doby. Je to nejlepší film ý jsem kdy viděl, o malém sebevědomí, sexuální nedostatečnosti a strachu ý dožene muže až k zneužívání ženy. LaMotta byl proslavený tím  se v ringu odmítal knockoutovat. Ve filmu jsou scény, kdy jen pasivně stojí s rukama u těla a nechává do sebe mlátit. Cítíme, proč ještě nepadnul. Trpěl příliš  nechal bolest zastavit.

Roger Ebert