Partneři ve smrti

Tlumočnice Sydneyho Pollacka

Ačkoli je poslední Pollackův film thrillerem, svým tématem navazuje na známé melodrama 80. let Vzpomínky na Afriku – s tím rozdílem  Tlumočnice tvoří jeho temnější, odvrácenou tvář. Pro celou Pollackovu tvorbu je typické  ať už se pohybuje v jakémkoli žánru, vždy v něm klade zvláštní důraz na milostný motiv. Ve Vzpomínkách si hlavní hrdinka v paměti uchovala zejména svůj intenzivní vztah k jednomu muži, skrze který nahlíží vše ostatní. Divákovi je tak v retrospektivě předkládán její subjektivní a do značné míry zidealizovaný obraz světa. Politika – další z nosných Pollackových témat – je odsunuta bokem, resp. její skutečný vliv je filtrován milostnou šalbou á je navíc znásobena nostalgickým odstupem. Minulost tak plně vládne nad přítomností.

Žánr thrilleru je však k přítomnosti bezprostředně vázán, tudíž se v Tlumočnici poměr politika – láska obrací. Film se rozvíjí podle osvědčených pravidel žánru a je budován na zápletce složitých mocenských machinací. Afrika už se zde nejeví z nazlátlého odstupu, ale její krvavá realita zanechává stopy přímo v centru New Yorku. Oproti paranoidnímu thrilleru 70. let ž nedostižným zástupcem nadále zůstávají pro Pollacka Tři dny Kondora  však kritický osten namířený proti domácí scéně otupený. Konflikt a problém zůstává vymezen za hranice Spojených států. Naštěstí pro thriller není politická korektnost jediným vyústěním filmu že režisér postupně začíná rozvíjet své druhé téma. V průběhu děje – a to je to  dělá Pollacka Pollackem a co jej navíc spojuje s Hitchcockem – totiž zjišťujeme  neméně důležitá mocenská partie se odehrává mezi dvěma pohlavími. Politické napětí é selhává k okamžicích oslabené kritičnosti do vlastních řad  nahrazováno napětím erotickým. Thriller tak opisuje oblouk a přes své paranoidní období se spíše vrací ke klasice typu Pověstný muž.

Tři dny Kondora, Tlumočnice

Na rozdíl od Hitchcocka však Pollack  je pro něho typické, nedovolí hrdinům zůstat v objetí. Na Tlumočnici je o to víc poutavější  k tomuto objetí téměř ani nedojde. Po celý film je divák svědkem pouhého přibližování se postav k sobě navzájem. V klimaxu milostné dějové linky Pollack svůj minimalismus završí „pouze“ oblíbenou melodramatickou sekvencí muže omývajícího tvář ženy. Je to nejzazší bod, ve kterém se oba – napůl protivníci a napůl partneři – přiblíží. Jinak po celou dobu režisér vytváří napětí mezi oběma protagonisty skrze jejich prostorové pozice: ať už v uzavřených místnostech, kde jim do cesty vkládá rekvizity a  části dekorace, nebo nejmarkantněji v otevřeném prostoru ulice á tvoří průrvu mezi dvěma existenčními místy: jejím bytem a protějším apartmánem, ze kterého ji on hlídá a zároveň pozoruje (Okno do dvora). Tato vizuální distance odpovídá externímu mužskému světu s přesně rozdělenými mocenskými poli, na nichž se odehrávají politické souboje. Žena á do nich vstupuje, se účinně maskuje, avšak ve chvíli, kdy potřebuje muže odzbrojit, užívá jiného nástroje – hlasu. Hlas a zvuková stopa vůbec je v Tlumočnici zdrojem pravdivých, nezkreslených a tedy reálných informací – na rozdíl od nejistého a možná relativního obrazu. Mužský hrdina komunikuje hlavně skrze obrazy (viz jeho urputná snaha o oživení paměti vyjádřená pomocí prostřihů), hrdinka zase skrze zvuk – a tím v důsledku nabourává distanci mezi oběma (viz scéna s telefonem, v níž se zároveň oba slyší i vidí přes ulici). Zvuk v podobě osobní výpovědi posléze odkrývá jejich společný životní bod – smrt blízkého člověka. Zde se spojuje melodramatická a thrillerová linka v jeden leitmotiv. Nenucenost jeho vyjádření pak vyplývá zejména z hereckých výkonů: Nicole Kidmanová dokáže být dost chladná a odosobněná  se její postava mohla pohybovat ve světě vysoké politiky, avšak její tvář prozrazuje příliš mnoho emocionálních nuancí od strachu přes stres po bolest  v něm uvázla – stejně jako v konvenčním žánrovém projevu. V Pollackově díle je Kidmanová nejvěrnější následovnicí Jane Fondové: chladná maska je pro ni prostředkem komunikace s krutým světem, avšak jistota jejího účinku je zpochybňována: proto ji Kidmanová častěji odkládá až k úplnému odmítnutí. Sean Penn naopak pevně udržuje eastwoodovský výraz kovboje ý je narušen pouze v okamžicích průniku nezvládnutých emocí do přísně vystavěného mužského světa. V nich však také Pennovo riskantní psychologické herectví – v intencích Tajemné řeky – obohacuje jinak všední thrillerové postavy o životní plasticitu.

Tlumočnice (The Interpreter, USA 2005)
Režie: Sydney Pollack
Scénář: Scott Frank, Charles Randolph
Kamera: Darius Khondji
Hudba: James Newton Howard
Hrají: Nicole Kidman (Silvia Broom), Sean Penn (Tobin Keller), Catherine Keener (Dot Woods), Jesper Christensen (Nils Lud), Yvan Attal (Philippe) a další.
129 min., Bontonfilm