A nyní vypustím ptáky z klecí!

Prokletá Argentina Christophera Hamptona

Dramatik a oscarový scenárista (Nebezpečné známosti, 1988) Christopher Hampton natočil film o únosech nepohodlných lidí během vojenské junty v Argentině. Ve své touze po maximálním emocionálním dopadu na diváka (který však takové téma zaručuje jaksi samo o sobě) ale přestal mít zábrany, a to překvapivě především v rovině samotného scénáře ž by v jeho podání měl být trumfovým esem filmu.

Ředitel malého dětského divadla Carlos Rueda (Antonio Banderas) žije se svou ženou, aktivní novinářkou Cecilií (Emma Thompson), a dcerkou v Buenos Aires. Doba je zlá, stupňují se hlasy  vojenská junta unáší, mučí a zabíjí nepohodlné lidi. V centru města pravidelně demonstrují matky zmizelých lidí. Cecilia o tom i přes obavy svého muže napíše otevřený článek a – zmizí. V ten okamžik se s Carlosem uděje podivuhodná změna. Objeví v sobě schopnost jakési (leckdy bolestné) jasnozřivosti: skrze dotyk rukou a vyřčené jméno pohřešovaného vidí  se s oním člověkem děje či co se s ním stalo.

 Prokletá ArgentinaA právě tento motiv je jedním z hlavních kamenů úrazu filmu. Odhlédněme od faktu  zcela náhle nabyté schopnosti nemají jediné logické ukotvení v ději: kdyby tak Carlose alespoň zasáhl blesk, kdyby byl alespoň vypil ze žalu nad zmizením manželky bednu whisky. Kdepak, spíše rezervovaný a vcelku pragmatický Carlos Rueda prostě náhle začne vidět výjevy a začne se o ně dělit s ostatními. Že by obdoba Cimrmanova Vizionáře? Či snad Hamptonův pokus o magický realismus? Také si raději nevšímejme právě oné nereálnosti až pohádkovosti á se skrze tento „jasnozřivý prvek“ do filmu dostala. Neboť to podle mého názoru není úplně nejvhodnější vstupní klíč k tématu tak reálnému a skutečnému (byť utajovanému a popíranému). Ale co přehlédnout nesmíme je skutečnost  si tímto (ne úplně vhodným) způsobem režisér legitimizoval možnost zobrazovat scény věznění, mučení a  zabíjení všech obětí režimu generála Videly. Vidíme tak efektní a trýznivě působivé záběry z utajovaných věznic kdesi uprostřed argentinských pamp, jsme přímými svědky znásilňování dětí a žen, včetně postavy Emmy Thompsonové, ano, samozřejmě že ve zpomaleném záběru že když už, tak už, ne? Christopher Hampton se pro kýžený efekt (dnes již mu cenzura neklade žádná omezení, tak proč to nenatočit hezky pěkně po lopatě?) dobrovolně připravil o nejsilnější zbraň  v rukách měl. Mohl zobrazit příšernou hrůzu oné neustálé nejistoty a nevědomosti všech „pozůstalých“, z jejichž pohledu je film vyprávěn. Mohl neukázat téměř nic, ale tím zobrazit a především vyjádřit mnohem více. V tomto směru lze jen vzpomínat na film s podobnou tématikou Missing (Costa-Gavras).

Hampton však vsadil na povrchnost, prvoplánovitost a doslovnost, tyto příliš snadné klíče k vyvolání emocí. Unesen silným tématem, magicko-realistickými vlivy i vlastní divadelní minulostí zaplnil film navíc i efektním symbolismem (Orfeus, Rudá Smrt, znamení sovy). Vrcholným příkladem je scéna, kdy se Carlos při svém marném pátrání seznámí s dvojicí starých lidí, kteří žijí na venkově obklopeni stovkami různých ptáků. Vysvětlí mu  přežili Osvětim a po své záchraně skoupili ptáky coby symboly svobody. Co myslíte, vykoupí na konci filmu Carlos všechny ptáky na tržišti (aby jim dal svobodu), nebo nevykoupí?

 Prokletá ArgentinaNavíc Hampton v honbě za efektem vlastních ornamentů zcela přestává kontrolovat a dodržovat logiku svého přespříliš vykonstruovaného scénáře. Nikdo například neuvěří tomu  by přemýšlivý Carlos Rueda při představení é se hraje pod dozorem „tajných“ policistů, oblékl dětského herce v roli Rudé smrti do velmi konkrétní vojenské uniformy. Při všech těch hrůzách é vídává při svých jasnozřivých seancích, musí být Carlosovi jasné  by tímto provokativním režijním kouskem odsoudil nevinného chlapce k okamžitému „zmizení“.

Samozřejmě, Argentinci mi mohou spílat  jsem to nezažil. Ovšem, prvoplánovitá působivost celého filmu vytlačí slzu či alespoň skřípění zubů i z otrlejších povah. Já však přesto přese všechno půjdu raději na film ý toho ukáže méně, upřednostní logiku děje před ornamentální symboličností a obrazovou střídmost před efektním naturalismem. Téma ému se Prokletá Argentina věnuje, si takové uchopení rozhodně zasluhuje.

Prokletá Argentina (Imagining Argentina, USA/Velká Británie, Španělsko 2003)
Scénář a režie: Christopher Hampton
Kamera: Guillermo Navarro
Hudba: George Fenton
Hrají: Antonio Banderas (Carlos Rueda), Emma Thompson (Cecilia Rueda), Rubén Blades (Silvio Ayala), Maria Canals (Esmeralda Palomares) a další.
107 min., SPI International