Texty

Ve Fantomu č. 15 jsem vás, milí čtenáři, stručně informoval o Fričově snímku Muzikantská Liduška (1940) podle stejnojmenné povídky Vítězslava Hálka. V té době jsem ještě netušil  ono „fričovské“ téma se rozroste a vydá ze sebe námět pro celou trilogii článků. Proto můžete v tomto čísle nalézt pojednání o jiném – mladším – filmu tohoto skvělého českého režiséra. Celou tuto malou trilogii nakonec uzavře Fričův snímek Barbora Hlavsová, z roku 1943, podle námětu Jaroslava Havlíčka. Doufám  vás Martin Frič nebude pronásledovat ve vašich filmových snech před blikajícím pásmem celuloidových okének.

I.

Námětem pro již zmíněný Fričův film se stalo stejnojmenné romaneto Karla Matěje Čapka-Choda z roku 1922. Řekne-li se v kontextu české literární historie nebo ostatně i v prostředí školních lavic slovo romaneto, aktivuje se ve většině případů kulturní kód ý identifikuje dané slovo jeho přiřazením k příslušnému významu, a to zhruba v této podobě: romaneto je specificky český literární žánr ž tematicky vyrůstá z poeovské povídky, svým obsahem zobrazuje především vztah jedince a záhadného světa ý ze své podstaty představuje pro své obyvatele, kteří chtějí/mají tu schopnost vidět, složitou hádanku o několika vrstvách. Za zakladatele onoho žánru bývá obvykle (a právem) považován Jakub Arbes ž takto, na radu Jana Nerudy, označil svou prózu Svatý Xaverius (Lumír 1873). Jeho odkazu se později chopilo hned několik českých autorů, např. již zmíněný Karel Matěj Čapek-Chod, Vítězslav Nezval (Karneval, 1927), Ladislav Klíma (Utrpení knížete Sternenhocha, 1928) nebo Jaroslav Havlíček (Smaragdový příboj, 1946). Pochopitelně každý z nich podle svého  by řekl zkušený a časem protřelý literární historik, naturelu. Z hlediska obsahového je romaneto nejčastěji příběhem hledání pravdy/zákonu/vysvětlení nějakého záhadného činu/jednání/úkazu. Postup může být (1) racionální (Arbes, Čapek-Chod) nebo (2) iracionální, za pomoci zvláštních a v dané epoše na vědeckých pravidlech nezaložených praktik (Zeyer, Klíma).

Z hlediska konstrukčního oplývá romaneto opravdu rozsáhlým množstvím vypravěčských postupů založených především na technice několika vypravěčů (ve které byl mistrem např. Julius Zeyer ž dokázal vytvořit i vypravěče pátého stupně). Při konfrontaci jedince a záhadného světa vystupují do popředí různé anomálie, kontrasty a vskutku nezvyklé úkazy. Karel Matěj Čapek-Chod ve svém Experimentu vytvořil příběh o záhadné minulosti MUDr. Slaby a jeho schovanky Julie Zaňaté.

II.

„Hle ilustrace, vytržená z análů lidské bídy a hoře, k níž schází text.“

Chodovo romaneto představuje při svém krátkém rozsahu (zhruba 100 stran) obdivuhodně komplexní vyprávění o nezvyklém psychosociologickém experimentu jednoho pražského gynekologa ý usiluje čistě vědeckými postupy, ovšem za přispění iracionální symboliky ve chvíli zrodu dané myšlenky, o popis a stanovení diagnózy specificky ženského mravního poklesku – prostituce. Při stanovení hypotézy ovšem doktor nepočítá na jedné straně s krajně proměnnou lidských citů (při kapalném skupenství) a na straně druhé naopak s jednou konstantní (při skupenství naprosto pevném) pilulkou rtuťového jedu. Definiens (pravidla pro jednání s osobou stojící na hraně mravnosti) i definiendum (prostituce jako základní, specificky ženský fenomén ému se má zabránit) se bortí pod zásahem něčeho naprosto nedefinovatelného – před lidským citem. V tomto elementárním kontrastu spočívá celá dynamika dějového schématu: zkoumající se může záhy stát zkoumaným.

Úkolem vypravěče (různého stupně) je potom nalézt příslušný výklad (text) k dané události a tento výklad je vždy bytostně podmíněn postavením a znalostmi toho, kdo jej vytváří. V jednom textu se nám tak kříží nespočet hledisek, a to jak vypravěčských, tak interpretačních. Tuto otevřenost může v kontextu romaneta jako žánru změnit epilog ž svým „posledním slovem“ vypravěče poukazuje na možné (chcete-li mu věřit) „řešení“.

III.

Film Experiment (1943) Martina Friče lze s jistým zjednodušením charakterizovat takto: (1) Jedná se o celkově věrnou adaptaci původní literární Chodovy verze (v podstatě jen s drobnými odchylkami é jsou navíc vysvětlitelné převodem na jiný druh média). (2) Rokem vzniku se snímek zařazuje do řady filmových adaptací literárních děl různých autorů se základním zaměřením na obraz české krajiny a českého národa. Vezmeme-li v úvahu dobu vzniku daných snímků  vcelku pochopitelné  upřednostňují tematiku „národního obrození“.

Fričovi se, podle mého názoru, povedlo udržet jistou míru záhadnosti plynoucí ze samé podstaty daného žánru, a to především (pomineme-li černobílý formát) prací se světlem (např. místnost, ve které MUDr. Slaba vypráví svůj příběh  přímo prototypem prostorů, určených k odkrývání různých záhad, především svými temnými kouty  lampou nad hlavním stolem, na kterém probíhá taroková hra ž celé vyprávění v podstatě odstartuje), výborným výkonem Zdeňka Štěpánka (MUDr. Slaba) ý v příběhu druhého řádu (vypravěčem je on sám) předvádí naprosto civilní výkon  naopak v příběhu řádu prvního (v knize vypráví profesor entomologie, ve filmu malíř Karel Chodovský) postupně odhaloval své dlouhodobé utrpení.

Zajímavým režisérským záměrem je i snaha tvůrců (kameramana a střihače) vytvořit významovou paralelu mezi mravním pádem slečny Julie, způsobeným mimo jiné doktorovým předpokladem směřujícím opačným směrem, a jízdou akrobata se zavázanýma očima na motorce po spirálovitém válci na hraně fyzikálních zákonů. Daný záběr tak konstruuje v jediném okamžiku tragické plynutí času a překlenuje časový odstup mezi příhodou Julčina pádu a narativním aktem doktora Slaby:

A(a) › B(b) › C(b)
----------------->
t_0-n t₀

A… Julčiny oči (detail)
B… pád motocyklisty (polocelek)
C… obraz řeky: uplývajícího času (polocelek)

Fričova filmová adaptace romaneta Karla Matěje Čapka-Choda tak svou podobou rozhodně nedělá ostudu danému žánru. Bylo by jistě zajímavé vypracovat podrobný seznam filmových postupů é se dají využít při konstrukci filmového světa na základě specifických obrazů vycházejících z našeho skromného, ale zajímavého žánru. Martin Frič se o to pokusil a myslím  uspěl.

Michal Kříž
kriz@fantomfilm.cz