Kubrickova odysea

17.část

(Poznámka překladatele: Tuto kapitolu napsal Ciment někdy v době před vznikem filmu The Shining  se tato analýza týká pouze Kubrickova tvůrčího období do roku 1980. Pozdějším filmům Stanleyho Kubricka věnoval Ciment samostatné studie é budou v našem překladu samozřejmě později následovat.)

Není těžké vysvětlit nedorozumění é Kubrick koncem padesátých let způsobil. Filmy Spartacus (díky scénáři D.Trumba) a Paths of Glory se zapsal do povědomí jako socialista a liberál. Jistě, v obou z filmů se vyskytovala neúprosná kritika vztahu pán – otrok, potažmo jakéhokoliv utiskování. Ale postupně se jednoznačně ukázalo  režisérův pesimismus je zbaven jakýchkoliv náznaků marxistické ideologie. A ačkoliv se zdálo  A Clockwork Orange nabízí syntezi předchozího, ve skutečnosti pouze přiváděl diváka do další slepé uličky.

Alexovo druhé léčení (po léčbě Ludovico) ho vrátilo zpět do jeho někdejší přirozenosti. Až na to  tentokrát jeho destruktivní energie slouží úřadům a moci. Pakliže se negací negace ocitl opět v bodě jedna, bylo tak učiněno s cynismem hodným Orwellova románu 1984, v němž „svoboda je otroctvím“.

Není žádným paradoxem fakt  technologické zasnění filmu 2001 umožnilo Kubrickovi uniknout z jeho pesimismu. Ale dokázal to jen skrze stvoření Utopie. Omezení strojů a procesů myšlení jsou naznačeny „skokem“ člověka do nekonečnosti a nastolení vyšší úrovně existence. Můžeme vzpomenout Nietzscheho opozici vůči hegelianismu (s kterým Kubrick v určitém směru souzněl) a jeho špatné náladě  pocitu viny, dialektického chápání člověka, konceptu negativitismu, na nějž reagoval dionýsovským potvrzením života a vášně  křesťanskému nihilismu ý znevažoval život skrze víru v jiný svět (všimněte si ozvuku Bossueta či Donna v shrnujícím titulku filmu Barry Lyndon: „Bylo to za vlády Jiřího III., kdy výše uvedené osoby žily a bojovaly; dobří či špatní, hezcí či oškliví, bohatí či chudí, nyní jsou si rovni.“

Dr. StrangeloveVe skutečnosti není Kubrickova vize budoucnosti příliš vzdálena Orwellově negativní Utopii. V Dr Strangelove, A Clockwork Orange a 2001 postavy žijí v uzavřených a izolovaných světech  mniši ve svých celách. Tato „vzduchotěsnost“ je právě tím principem ý utváří strukturu filmu Dr Strangelove. Jeho tři prostředí (bombardér, základna, Pentagon) zůstávají vzájemně tak nekompromisně separovaná  komplikovaná komunikace mezi nimi nevyhnutelně vede nejprve k nedorozumění a následně k totální tragédii. Dekorace v 2001 a v A Clockwork Orange (kosmická stanice, byty pana Alexandra a Cat Lady) jsou tak aseptické a sterilní  klidně mohly být vysněny Generálem Ripperem (vzhledem k jeho strachu z vlastních tělních kapalin). Reflektují odpovídající úpadek emocí, ztělesněný jak v neosobní rutině zdvořilých setkávání a ve klišé prolezlým, ubohým a obludně banálním jazykem společenských styků (rozhovor mezi ruskými a americkými vědci v 2001, rozhovory Alexových rodičů atd), tak ve verbálním deliriu filmu Dr Strangelove, totálně si protiřečícím s tím  vidíme: „Mír je naše profese,“ stojí na billboardu u základny, kolem které zuří boj. „Pánové, tady nemůžete zápasit, toto je Válečný štáb (War Room),“ protestuje President USA. A Alex v A Clockwork Orange musel vyvinout vlastní jazyk, skrze který mohl vyjádřit vlastní rebelii (po svém vyléčení ho opustil). Jak způsob společenského chování ve filmu Barry Lyndon, tak i vedení války v Paths of Glory vedly k vytvoření Nového Statečného Světa, v němž byl život nahrazen prázdnými rituály. Zatímco Alexova žízeň po moci je vsazena do postrojů síly větší, Davidu Bowmanovi byly popuštěny otěže k utopické cestě ke hvězdám a nekonečnému navracení se. Poslední záběr 2001 je možná jediným opravdu pokojným obrazem filmaře ý se cítí mnohem více doma ve zlém snu a noční můře.

17.

Francouzská báseň  služebná čte Lady Lyndonové při koupeli, spojuje vědu s metafyzikou. V tomto příběhu Barryho oportunismu a lásky jeho ženy k němu (přičemž obojí se obrátilo proti každému z nich) reprezentuje usmíření rozumu a vášně. Ironický kontrapunkt, snad. Ale také moment nefalšované emoce ž to předchází Barryho vstupu  omluvám ými obměkčuje svou ženu, braní jejích rukou do jeho a pokleknutí po jejím boku... tyto okamžiky jsou jedinými stopami lásky v celém filmu.

Les coeurs l´un par l´autre attirés
Se communiquent
Leur substance
Tels deux miroirs ardents
Concentrent la lumiere
Et se la reflechissent
Les rayons tour a tour
Recueillis
…divisés
En se multipliant
S´accroissent, s´embellissent
Et d´autant plus actifs
Qu´ils se sont plus croisés
Au meme point se réunissent.

Dvě srdce á se přitahují
Jejich nitra se dorozumívají
Jako dvě hořící zrcadla
Koncentrují světlo a odráží ho zpět
Paprsky nasbírané
střídavě
… rozdělené
Se množí
Rostou do velikosti i krásy
A stávají se
aktivnějšími
Čím více se kříží
Tím více jsou v tom jednom stejném bodu
znovu spojeny.

Barry LyndonOkamžik ý režisér fascinovaný optikou nabízí jako kratičké oddechnutí v tom čím dál prudším pádu svých protagonistů. Neboť vizuální styl Kubrickových filmů je spíše určován narušením symetrie skrze násilí – násilí zapříčiněné zlobou, pomstychtivostí či prostou instinktivní agresivitou. Ladný, symetrický a kompozičně propracovaný záběr je náhle zrušen a vyveden z rovnováhy pohyby ruční kamery: ve filmu Barry Lyndon vzpomeňme například boxerský zápas ý naruší uspořádaný vojenský život, či pokojný koncert, přerušený bouřlivým příchodem lorda Bullingdona a jeho následnou potyčkou s nevlastním otcem. V A Clockwork Orange je chladná elegance bytu pana Alexandra (s jeho kostkovanými podlahami a zrcadlovými chodbami) pošpiněna Alexovým vpádem a znásilněním manželky pana Alexandra. A podobně v apartmánu Cat Lady: záběr komponovaný s dokonalou vnitřní symetrií je následován vraždou.

V části „Úsvit lidstva“ v 2001 nalezneme impozantní záběry země a nebe, hor a pouště v kontrastu s bojujícími primáty snímaných z ruky. A nebo centrální „paměť“ palubního počítače (se svou geometrií a lá Vasarely)  musí Bowman „proplout“ před tím, než provede lobotomii HALa. Obecně lze říci  ať se jedná o zákopy v Paths of Glory či základnu Burpelson v Dr Strangelove, ruční kamera vypovídá o chaosu v boji života a smrti.

K vykompenzování ztráty kontroly nad prostorem používá Kubrick svůj oblíbený stylistický prvek: zpětnou jízdou kamery napříč úzkou chodbou na jedné straně daný prostor ovládá, ale na druhé vyvolává dojem uvěznění. Dax a Mireau při obhlídce zákopů v Paths of Glory, koridory napříč vesmírem i uvnitř vesmírné lodi v 2001, návštěva ministra, příchod psychiatra a zvláště Alexova procházka obchodem v A Clockwork Orange. Odraz této scény přináší i Barry Lyndon, v němž Bullingdon dramaticky vtrhne do místnosti a dožaduje se omluvy od svého nevlastního otce (Leon Vitali navíc vykazuje zvláštní podobu s Malcolmem McDowellem, dokonce i ve způsobu ým je oblečen). Ve filmu Barry Lyndon Kubrick opanuje filmový prostor celistvěji a zřetelněji neustálou prací s transfokací, kdy z detailu na osobu postupně rozšiřuje náš výhled až k důkladné a majestátní přehlídce celé dekorace.

(pokračování příště)

Přeložil Vítek Peřina

Michel Ciment