Odejdi se mnou...

2046 Kar-waie Wonga

Základním rozdílem nového filmu Kar-waie Wonga oproti jeho starší tvorbě, včetně spřízněného Fa yeung nin wa (In the Mood for Love) u nás přeloženého jako Stvořeni pro lásku  určitá sumarizující snaha.

2046

Wong se od zachycení intimní nálady lidí vržených do veřejných prostor přesouvá k vyjádření vlastní niterné vize. Společenské podněty zpracovává způsobem ý k vnějšku odkazuje intimizovanou metaforou. Rok 2046 je padesátým výročím předání Hongkongu Číně. Do tohoto data se dle dohody nemá změnit nic na společenském zřízení země zavedeném Brity. Po padesát let by běh věcí měl zůstat stejný, ale vlastně je v nezadržitelném pohybu. Vnějšek do situace hrdinů zaznívá jako nestabilita. Vidění lidského vnitřku a vnějšku má společného jmenovatele v nejistotě. Rok 2046 je ve filmu bodem, ve kterém se nic nemění a hrdina románu, psaného Mo-wan Chowem (Tony Leung) ujíždí vlakem času zpět. Psaní o budoucnosti je prožíváním minulosti, v pokoji 2047. ”Každý má svou minulost” (Fallen Angels) a čas je naprosto osobní záležitostí.

Čas byl vždy jednou z nejdůležitějších kategorií Wongových filmů. Prchavost, míjení a protiklady rychlosti a pomalosti - jediná šance na jejich neměnné zachycení a zvěčnění tkví v umění, nabitém melancholickým tónem. Film je kamenným chrámem (v 2046 stromem), do kterého vypravěč zašeptá vzpomínky, nálady, ale i pochyby o své paměti a lásce. Schopnost spojovat napříč prostorem a časem Wong přiznává kromě obrazu také hudbě.

Rozebírat významy evokované Wongovými obrazy je nevděčné že provádíme interpretační ”pomstu intelektu na umění” (Susan Sontagová), místo toho  se soustředili na slovy téměř nevyjádřitelné kvality obrazu. Neboť jak popsat podstatu toho pohybu: mírný náklon kamery k opuštěné ženě ležící na posteli ”přibere” do levého rohu záběru ještě nadzemku, projíždějící jako světelná přímka za oknem? Absolutní přednost obrazu před slovy je jedním z Wongových priorit.

2046

Kameraman Christopher Doyle ý v souvislosti s prvenstvím obrazu musí být jmenován jako první  Wongův stálý spolupracovník. Plní prostor výtvarným, náladovým obrazem ž finesy už se staly ochrannou známkou obou, kameramana i režiséra. Velké množství detailů a zpomalených záběrů, i opakovaných  zjevné. Některá opakování souvisejí s variovaným refrénem ve skladbě celku. Různě rychlý pohyb v jediném záběru vzniká výrazným zpomalením herecké akce jednoho z protagonistů a následným zrychlením celého záběru – personalita takto zobrazeného času je odcizující, definitivní a žádné jiné médium než film ji nedokáže vyjevit. Kamera přečasto řeší rozhovor dvou protagonistů tak  záběry a protizáběry ukazují vždy jen jednoho z hrdinů – druhý je oddělen, pro diváka dočasně skryt za prostorovou překážkou. Obraz je (především ve Stvořeni pro lásku2046) komponován do ornamentalizujících rámů, umístěných v mizanscéně (např. různé přepážky a průhledy v restauracích a hotelech) a zdůrazňuje tak nereálný charakter vzpomínky - na subjektivní a intimní děj je zbytečné vztahovat mimetické požadavky. ”Plující” kamera často zamíří mimo ohnisko děje (mluvící nebo jednající postava), statické záběry jsou na širokoúhlém plátně komponovány většinou asymetricky – vedle obličejů postav je volný prostor pro atmosféru. Obrazy é si vypravěč vybavuje, jsou smyslem všeho dění a jejich působivost je rozhodující. Doprovodné slovo mimo obraz je služebné, i když někdy rozsáhlé.

Wong se v 2046 nesoustředí na jeden konkrétní zážitek ani nespojuje takové (např. Chungking Express), ale v jedné osobě shrnuje zážitky z žití a míjení kdesi v Hotelu Orient. Vlak z bájného roku, kde se nic nemění, návrat z budoucnosti za minulostí jsou esencí režisérovy tvorby. A pro motiv androidy se zpomalenými reakcemi platí totéž – nemožnost setkání v jednom čase je bezmála Wongovou obsesí. Stranou ustupuje tvůrcova úcta k cudnosti, už proto  vztah k jedné z žen (Zhang Ziyi) je živočišný a hlavní postava je ve srovnání se staršími filmy poněkud protřelejší životem. 2046 postrádá koncentrovanost emoce z Stvořeni pro lásku a některé části filmu jsou působivější než jiné. Zachycení emoce ve víru neustávajícího života velkoměsta totiž ustoupilo konceptualizaci myšlenek, na kterých dlouhodobě stojí režisérova tvorba. Zatímco Stvořeni pro lásku neopakovatelným způsobem zachytilo citovou paměť - melancholickou emoci, 2046 se ptá  naše melancholická paměť funguje. Schopnost vyvolat emoce nekýčovitými obrazy a sestavit vyprávění výhradně z nich je stále obdivuhodná. Jsem zvědav, zda se Wong vydá jinou cestou v případě remaku The Lady from Shanghai ý chystá. Zatím propracoval své stávající metody ve vizi opulentní šíře.

2046

2046 (Čína/Francie/Německo/Hong Kong, 2004)
Režie, scénář, produkce: Wong Kar-Wai
Kamera: Christopher Doyle, Lai Yiu Fai, Kwan Pun Leung
Hudba: Peer Raben, Shigeru Umebayashi
Hrají: Tony Leung Chiu Wai (Chow Mo-wan), Gong Li (Su Lizhen), Faye Wong (Wang Jingwen/wjw 1967), Takuya Kimura (Tak), Zhang Ziyi (Bai Ling), Chang Cheng (Mimi cc 1966), Maggie Cheung (slz 1960) a další. (Všechna jména jsou v anglické transkripci.)
123 min., Artcam
Pavel Sladký