Není divu český filmový divák hloupne. Prošel-li v povinné školní docházce (a ostatně i ve věku předškolním) intenzivním procesem výuky rodného jazyka, nedostává se mu bohužel podobné průpravy v oblasti filmového umění. Nejedná se skutečně o nic nezvyklého, každému jazyku je třeba se učit. Jestliže stojí primitiv na straně učitele více než pravděpodobné vychová primitiva. A pořád dokola, tak už to chodí.
Nový film Filipa Renče ý se v roce 1991 představil českému divákovi svým nekompromisním Requiem pro panenku posléze stejného diváka (jen o čtyři roky staršího) nudil pseudointelektuálním kriminálním příběhem odkazujícím (světe div se) na Antonioniho Zvětšeninu, a který svůj donedávna poslední film věnoval českým populárním hitům šedesátých let (Rebelové, 2001) adaptací úspěšného díla Michala Viewegha (jenž je také autorem scénáře) Román pro ženy. V samotném názvu jsou obsaženy hned dvě podstatné informace. (1) Původní literární dílo architextově odkazuje k žánru románu a (2) je primárně určeno ženám. Renčova filmová adaptace využila částečně obou těchto podstatných určení. Téměř celý příběh je nám zprostředkován skrze retrospektivní vyprávění hlavní hrdinky Laury (Zuzana Kanócz: nová česká Sandra Bullock) á svůj narativní akt činí v prostředí více než typickém: v kadeřnickém salónu. Naprostá většina dějových sekvencí se tak točí kolem problematiky hledání „ideálního“ partnera (to ostatně platí i o Lauřině matce Janě (Simona Stašová)). Do role Lauřiny nejlepší kamarádky Renč obsadil, snad z důvodu komerčního úspěchu hudebního pořadu Superstar, Laďku Něrgešovou á předvedla dokáže dohnat své pitvoření (již tak propracované ve zmíněné soutěži) až do polohy naprostého zoufalství.
Osobně nemám naprosto nic proti romantickým komediím, ke kterým se dané filmové dílo explicitně hlásí. Poslední dobou mě ovšem skutečně rozčiluje tendence českých tvůrců k subjektivnímu způsobu vyprávění; to neustálé patlání se v partnerských vztazích. Příběh Románu pro ženy je triviální. Domnívám se trivialitu lze skvěle natočit, ale Filip Renč nabízí jen jeden, i když pestrobarevný, videoklip. A tak shledávám na jeho filmu (podobně i na mnoha jiných) nejzajímavějším opět hudební aranžmá.
Milostná cesta Laury a Olivera (Marek Vašut) je marketingově dobře propracovaným obchodním artiklem (jistě není třeba připomínat hlavním partnerem celého projektu je TV Nova). V rámci filmového umění představuje pouhou ukázku toho známe z jedné písně Petera Gabriela: The Barry Williams Show.
Režie: Filip Renč
Scénář: Michal Viewegh
Kamera: Petr Hojda
Hrají: Zuzana Kanócz (Laura), Marek Vašut (Oliver), Simona Stašová (Jana), Ladislava Něrgešová (Ingrid), Miroslav Donutil (Žemla), Stella Zázvorková (babička Laury), David Švehlík (Hubert) a další.
100 min., Bioscop
