Chtěli byste dýchat pod vodou?

Život pod vodou Wese Andersona

Komedie patří vedle thrilleru k nejprogresivnějším žánrům současného amerického filmu. Iluze  je americký film od nového Hollywoodu 70. let v krizi již bezmála patnáct let, neplatí. Mladí tvůrci berou kina na celém světě útokem a Wes Anderson je jedním z nich.

Život pod vodou je v pořadí čtvrtý Andersonův film ý spolu s dvěma předchozími (Jak jsem balil učitelku (1998), Taková zvláštní rodinka (2001)) tvoří jakousi „otcovskou trilogii“ ímž spojujícím tématem je hledání vztahu syna k otcovské postavě.

Hlavním hrdinou filmu je bezpochyby  napovídá originální název The Life Aquatic with Steve Zissou, sám Steve Zissou v podání Billa Murrayho. Zissou (i Zissou Society) také více něž připomíná Jacquese Cousteaua ého Anderson s úctou paroduje. Bill Murray v hlavní roli je nesmrtelnou ikonou americké komedie a na rozdíl od některých kolegů svým příznačným flegmatismem, svérázností a náhlými cholerickými výbuchy přežívá otřesy, jimž Aycroyd, Martin nebo Ramis podlehli. Bill Murray je vedle bratrů Wilsonových Andersonovým kmenovým hercem ý je přítomen v celé „otcovské trilogii“, ale nejen to, Murray se stává fetišem mladé generace amerických režisérů jako Jarmusch, McG nebo Sofia Coppolová. Podobně jako Gene Hackman nebo Jack Nicholson je schopen reagovat na rychle měnící se dobu a nedělat ze sebe instituci.

 Život pod vodou Život pod vodou je podobně jako předchozí režisérovy filmy komedií hořkou. Její komičnost nestojí na klasickém gagu, ale na vážnosti a serióznosti Andersonových hrdinů, kteří jsou zesměšňováni stylizovanou mizanscénou, kostýmy a situacemi, do nichž jsou vháněni. Toto krycí zbarvení je mírně zrádné že námi očekávaná komedie se kdykoliv může zvrátit v tragédii. Andersonův svět je totiž tvrdá realita zahalena do barevných šatů. Často těžké situace é hrdinové prožijí nejsou Andersonem nijak moralizovány, ale brány s podivnou lehkostí a přirozeností. Mizí klasický americký komplex řešit problémy za každou cenu a povinný „happy ending“.

Anderson opouští tradici americké screwball comedy á na sebe vrší vodopád slovních hříček a přiklání se k tradici melancholických hrdinů němé grotesky jako byl Buster Keton a nebo k truffautovské nenucenosti (k Truffautovu odkazu se Anderson nakonec otevřeně hlásí). Podobně jako Léaud v Truffautově slavné pentalogii i Murray (a ostatní herci) vyvolává smích svou naprostou vážností. Toto „trapné ticho“ zažívají všichni hrdinové Života pod vodou ý takto úspěšně experimentuje se zažitým vkusem většinového diváctva.

Zatímco Truffautův svět je stále stejně přísně realistický, stává se každý Andersonův film více a více formálně hravějším. V Životu pod vodou Anderson neváhá již stylizovat každý detail světa Steva Zissoua podobně jako Jacques Tati své Tativille nebo Jacques Demy svůj Cherbourg a Rochefort.

Postavíme-li Andersona vedle jeho generačního kolegy Alexandra Paynea (O Schmidtovi, Bokovka), vyniknou konkrétní přednosti a rozdíly mnohem intenzivněji. Oba kladou důraz na detaily v mizanscéně.

 Zissouville Zatímco Payne spíše jemně psychologizuje a vše na scéně se stává doplňkem hercova výkonu, Andersonovy scénické prvky jsou spíše nadsazenými znaky světa postav é neslouží k přesnému vystižení reality. Andersonovi hrdinové si proto schovávají určité tajemství, zůstávají podivíny, doslova ani v závěru je nic nemění. Payne zachovává naopak tradiční snahu změnit se ž sice hrdinové jako správní „looseři“ nedosáhnou, a musí se smířit s realitou.

Andersonův svět je od základu falešný  přehnanou stylizací, ale také tím  ač se jeví jako svět z pohádky, vlastní krutá pravidla našeho světa, v němž hrdinové mohou umírat, trpět a věci se jim nemusí zdařit. Mladá generace filmařů rezignuje na americký sen ími hrdiny jsou podivíni s vlastním vnitřním světem a nevypočitatelným chováním. Jejich cesta filmem nesměřuje k zařazení se do světa „normálních“ lidí, ale spíše k odhalení světa jako ještě podivnějšího.

Život pod vodou nabízí tolik detailů  bylo nutné vybrat jen některé a jiné s lítostí opomenout, na Wilsonův knírek, němčinu Willema Dafoea nebo indonéské piráty se dostane snad až někdy jindy.

P.S. Přesto diváka musím upozornit na scénu likvidace pirátů samotným Stevem Zissou za zvuku písně Iggyho Popa Seek and Destroy á by měla vstoupit do dějin kinematografie. A nemohu opomenout Bowieho písně z alba Ziggy Stardust and the Spiders from Mars é jsou však zpívány v portugalštině.

Život pod vodou (The Life Aquatic with Steve Zissou, USA 2004)
Scénář a režie: Wes Anderson
Kamera: Robert Yeoman
Hudba: Mark Mothersbaugh
Hrají: Bill Murray (Steve Zissou), Owen Wilson (Ned Plimpton), Cate Blanchett (Jane Winslett-Richardson), Anjelica Huston (Eleanor Zissou), Willem Dafoe (Klaus Daimler), Jeff Goldblum (Alistair Hennessy) a další.
118 min., Falcon