Eric Rohmer – chronologie

  • 1920, 21. března. Narození Maurice Schérera v Tulle (Correze).
  • 1944 – 1952. Profesor literatury v Paříži.
  • 1952 – 1955. Dvojí profesorská agregace, vyučuje v lyceu ve Vierzonu.
  • 1938. Nábřeží mlh – „surrealisticko-existencialistický šok“.
  • 1946. Publikuje u Gallimarda Elizabeth – román pod pseudonymem Gilbert Cordier.
  • 1947. Čte Situations I Jean-Paul Sartra. Existencialistickým obdobím jsem si prošel ještě předtím, než jsem začal přemýšlet o filmu, ale vliv zůstával ž se projevilo v mých prvních filmech
  • 1948. Moderátor čtvrtečního odpoledního filmového klubu v Latinské čtvrti v Dantonově ulici. Setkává se s Rivettem. S ním a Francisem Bouchetem přetváří bulletin filmového klubu na Gazette du cinéma, kam přispívá také pod pseudonymem Hans Lucas Jean-Luc Godard.
  • Červen. První článek v Revue du cinéma řízené Jean-Georgesem Auriolem: „Film – umění prostoru“. Píše do Combat, Opéra, Les Temps modernes.
  • Stromboli1950. První krátkometrážní film – Le Journal d´un scélérat s Paulem Gegauffem. Následují Présentation ou Charlotte et son steack (1951), Les Petites Filles modeles (1952, nedokončeno), Bérénice (1954), La Sonate a Kreutzer (1956), Véronique et son cancre (1958). Šok ze Stromboli: „…Má cesta do Damašku: uprostřed filmu jsem konvertoval a změnil svůj úhel pohledu.“
  • 1951, červen: První text v Cahiers du cinéma ve třetím čísle, po vybídnutí od Jacquese Doniol-Valcroze: „Vanité que la peinture“ o Flahertyho Nanukovi a třech filmech Murnaua.
  • 1955. Publikování pod pseudonymem Eric Rohmer ý si uchovával nadále v článku „Le Celluloid et le marbre“ pro Cahiers, vycházejícím na pokračování v pěti částech až do konce roku. Esej nebude zařazen do Le Gout de la beauté (knižní výbor Rohmerových textů – pozn. red.) „…Moc filmu reprodukovat přesně je jeho hlavní výsadou.“ Jeho šest oblíbených poválečných filmů: Le Carrosse d´or, Europa 51, I Confess, The Big Sky, Monkey Business, The Big Heat. V Editions universitaires vychází Hitchcock, napsaný spolu s Claudem Chabrolem.
  • 1956, červenec a 1957, únor. Ostrý útok Cahiers na Positif.
  • 1957, březen. Šéfredaktor Cahiers vedle Bazina a Doniol-Valcroze. Tout les garçons s´appellent Patrick (Charlotte et Véronique) Jean-Luca Godarda podle Rohmerova scénáře.
  • 1959. Le Signe du lion – první celovečerní film.
  • 1962. Založil Films du losange s Barbetem Schroederem, tehdy dvacetiletým. Bezúspěšné uvedení Le Signe du lion do kin.
  • 1962. La Boulangere de Monceau s Barbetem Schroederem – první film z cyklu Morálních příběhů – „koncipovaných podle vzoru šesti symfonických variací.“
  • 1963, březen – květen. Převrat v Cahiers: stoupenci vstřícnějšího postoje k nové vlně, více polemičtí, ho donutili odejít.
  • 1964. Place de l´étoile – epizoda z kolektivního filmu Paris vu par…: počátek spolupráce s kameramanem Nestorem Almendrosem á trvala do roku 1982. „Nestorovo hledání spočívalo v tomto: znovuobjevit onu trvalou výsadu, v níž je přirozené světlo stejně vhodné pro fotografii jako umělé svícení.“
  • 1964 – 1969. Množství filmů pro Radio-Télévision scolaire (RTS, Školní rádio a televize).
  • 1965. Natočil Le Celluloid et le marbre pro sérii „Filmaři dneška“, produkovanou Janine Bazinovou a André S. Labarthem.
  • 1966. Moje noc u Maud, třetí z Morálních příběhů, neobdrží zálohy na výdaje. Natáčí v amatérských podmínkách, ale na 35 mm Sběratelku, čtvrtý Morální příběh, svůj první barevný film – díky Truffautovi ý přesvědčil Pierra Braunbergera, Clauda Berriho a Yvese Roberta.
  •  Moje noc u Maud1969. Premiéra Moje noc u Maud: jeho největší úspěch dodnes.
  • 1970. Klářino koleno (Morální příběhy V), první spolupráce s Béatrice Romandovou a Fabricem Luchinim.
  • 1971, březen. „Dopis jednomu kritikovi“ (Michel Mohrt), Nouvelle Revue française. „Tvrdíte  moje filmy jsou literární: to  říkám ve svých filmech, můžu říct v románu. Ve skutečnosti nepromlouvám, ale ukazuji. Ukazuji lidi, kteří jednají a mluví.
  • 1972. Poslední ze šesti Morálních příběhů, Láska odpoledne. Doktorská práce Organizace prostoru v Murnauově Faustovi (vydalo UGE v roce 1977, poté Editions de Cahiers du cinéma v roce 2000).
  • 1974. Vydání Šesti morálních příběhů v Editions de l´Herne.
  • 1976. Markýza z O. podle Heinricha von Kleista.
  • 1978. Percival Galský: první spolupráce s Pascale Ogierovou, Marie Rivierovou a Arielle Dombasleovou.
  • 1979, listopad – prosinec. Režie a videozáznam Katynky z Heilbronnu Heinricha von Keista v kulturním domě v Nanterre s Pascale Ogierovou a Pascalem Gregorrym.
  • 1980. První film z cyklu Komedie a přísloví: Pilotova žena aneb Nelze myslet na nic podle nepublikované novely napsané ve 40. letech.
  • 1982. Dvě Komedie a přísloví: Hra na nevěstuPauline na pláži.
  • 1984. Vydání Le Gout de la beauté v Editions des Cahiers du cinéma, včetně úvodního bilančního rozhovoru s Jeanem Narbonim: V našem vesmíru je spousta místa, destrukce není podmínkou konstrukce. To je také důvod, proč jsem více reformista než revolucionář.
  • 1984. Komedie a přísloví: Noci v úplňku.
  • 1986. Komedie a přísloví: Zelený paprsek.
  • 1987. Poslední z Komedií a přísloví: Přítel mé přítelkyně
  • 1987, prosinec – 1988, leden. Režie jeho vlastní divadelní hry Le Trio en mi bémol v Théâtre du Rond-Point s Pascalem Gregorrym a Jessicou Forde.
  • 1987. Čtyři dobrodružství Reinette a Mirabelle
  • 1990. První ze Příběhů čtyř ročních období: Jarní příběh. „Nápad na čtyři roční období mi vnuknul Shakespeare svým názvem Zimní pohádka.“ (Ve francouzštině „Conte d´hiver – stejně jako další Rohmerův film – pozn. red.)
  • 1991. Vydání eseje Pascala Bonitzera Eric Rohmer v Editions des Cahiers du cinéma.
  •  Zimní příběh1991. Zimní příběh. Třetí citace Pascala po Moje noc u MaudLe Trio en mi bémol.
  • 1993. Jeho nejméně oblíbený film: Strom, starosta a mediatéka.
  • 1995. Schůzka s Paříží.
  • 1996. Letní příběh. Vydání muzikologického eseje De Mozart en Beethoven: essai sur la notion de profondeur en musique v nakladatelství Actes Sud.
  • 1998. Poslední z Příběhů čtyř ročních období: Podzimní příběh.
  • 2001. Angličanka a vévoda, produkována Compagnie Eric Rohmer a Pathé, adaptace Deníku z mého života během Francouzské revoluce Grace Elliott. Jeho nejmilejší film, kompletně natočený na digitální video, s inkrustací městské krajiny inspirované malbami Boillyho a Huberta Roberta. „Abych použil moderního jazyka, řekl jsem si  Grace Elliott byla dvojitým agentem.“
  • Červenec – srpen. Pro Cahiers opraví a opoznámkuje svůj článek z roku 1954 o CinemaScopu, „odpovědném za výraznou bídu dnešního obrazu.“
  • 17. března 2004. Premiéra Trojitého agenta, produkovaného Rezo Films a Campagnie Eric Rohmer. Publikace tohoto scénáře a kapesní reedice Le Gout de la beauté v Editions des Cahiers du cinéma.
  • 17. března – 2. května 2004. Kompletní retrospektiva Erica Rohmera v Cinématheque française.

Cahiers du cinéma, speciální číslo o Ericu Rohmerovi, březen 2004.