Konvoj

Jméno Sama Peckinpaha bývá nejčastěji spojováno s revizionistickými westerny. Přesto od druhé poloviny 70. let začíná tento žánr opouštět (Strašáci (1971), Útěk (1972)) a jeho posledních pět filmů již westerny nejsou (Bring Me the Head of Alfredo García (1974), The Killer Elite (1975), Železný kříž (1976), Konvoj (1978), Ostermanův víkend (1983)) .

Peckinpahovy filmy by se asi nejlépe daly definovat jako filmy akční ž hrdinové nejsou většinou intelektuálové se vznešenými ideály, ale naopak muži hledající individuální svobodu i za cenu života. Tito hrdinové nepáchají sebevraždu, ale odmítají ustoupit ze svých přes systémem ý jim diktuje pravidla. Peckinpah je ryzí realista ý svět neidealizuje (jako např. Sergio Leone). Základním tématem je mu střet silného a svobodného individua se zaběhaným systémem. Peckinpahovo hrdinství spočívá v prosazení si svého za jakoukoliv cenu.

 Konvoj Z Peckinpahových thrillerů vešly ve známost zejména dva první: StrašáciÚtěk. Zatímco Útěk je klasickým příkladem výše zmíněného schématu, Strašáci z této linie mírně vybočují: jejich hrdinou je slušný člověk ý se musí změnit v dravce  uhájil vlastní území. Hlavní protagonista Dustin Hoffman nechce obětovat svůj život, ale uhájit jej před těmi  se jej o něj snaží připravit.

Po Patu Garrettovi a Billy the Kidovi (1973) vznikl film s příznačným názvem Bring Me the Head of Alfredo Garcia, v němž se vrací starý motiv rozzuřeného individualisty ý jako Divoká banda (1969) kráčí hlavni vstříc (podobně je tomu i u Konvoje). Vedle dvou špionážních thrillerů (The Killer EliteOstermanův víkend) pak zejména předposlední Konvoj, ač nedoceněn, ukázal šíři Peckinpahova žánrového záběru.

 Konvoj Konvoj je na peckinpahovské poměry poměrně veselý příběh, plný černého humoru, kde je brutalita a nekompromisní realismus předchozích filmů zredukován spíše do akčních scén honiček mezi kamióny a policejními vozy. Tato road-movie íž model přímo vychází z westernu svou nespoutanou formou a žánrovou směsí, v mnohém připomíná Baladu o Cable Hogueovi (1970).

Konvoj je svižným a vtipným filmem o vzpouře jednoho tvrdohlavého řidiče kamionu (Kris Kristofferson) ý se postaví silničním policistům (v čele s Ernestem Borginem) ž si zákon vykládají po svém a neváhají jej zneužívat. Gumový kačer (jak si hlavní hrdina říká) se po rvačce s několika strážci zákona vydá na útěk z Arizony, napříč Novým Mexikem až do Texasu, kde se k jeho kamionu připojují další, až vytvoří gigantický konvoj ý vyvolá zájem televize. Peckinpah však nezůstává u zaručeného receptu a dodává Konvoji absurdní rozměry. Kačerův útěk je brán jako stávka, stává se z něho nechtěný mesiáš, k čemuž se připojují i prohnaní politici.

Film od druhé půle nabírá velmi dynamický rytmus, nakusuje mnoho témat a ty vzápětí odhazuje že by ubraly nadsázce na kouzlu. Nápady Konvoje podobně jako Cable Hoguea by vydaly alespoň na tři filmy.

Peckinpah nastavuje divákovi svou veselou tvář, ale ten jeho bizardní historky z novodobého Divokého západu nepřijal s velkým povděkem. Peckinpah již v tomto období měl problémy s alkoholem a kokainem, pročež bývají jeho pozdní filmy odsunuty do složky „nepovedené“. Vliv jeho závislosti na drogách a jejich odrazu v jeho pozdějších filmech zůstane pravděpodobně stálým sporem mezi jeho příznivci a odpůrci. Přesto možná v tomto filmu se skrývá klíč ke kompletnímu pochopení díla režiséra ý „netočil filmy pro intelektuály“ a z jehož filmografie se u nás vyzobává často jen to nejlepší. Peckinpah za to totiž stojí.