Do sudu

Sametoví vrazi Jiřího Svobody

Konečně…vznikl v České republice film ý snese označení thriller, aniž by takové označení doplňoval úšklebek či pousmání. Po roce 1989 vznikla řada filmů, marně se snažících napodobit západní vzory – Nahota na prodej (Vít Olmer), Cesta peklem (Martin Hollý), Jak chutná smrt (Milan Cieslar)… netřeba jistě připomínat  snad s výjimkou Cieslarova filmu šlo o veskrze smutné a trapné pokusy. Nedůvěřivému divákovi proto již během úvodních záběrů filmu Sametoví vrazi tuhne úsměv na rtech – zásah URNY (Útvar rychlého nasazení) doprovázený údernou pseudozimmerovskou hudbou se naštěstí ukáže být pouhým cvičením. Již tato sekvence však naplno vyjeví největší kvalitu Svobodovy režie – cit pro práci s atmosférou. Napomáhá tomu jednak barevné ladění (upomínající na tonalitu filmů Davida Finchera – však se také natáčelo na konci podzimu a na začátku jara), práce s kamerou (atypické úhly korespondují s režisérovým záměrem vyprávět příběh z pozice skrytého pozorovatele) a na domácí poměry velmi kvalitní hudba Jiřího Chlumeckého (Čas sluhů). Díky tomu má návštěvník kina svíravé pocity v krajině břišní ještě dlouho předtím, než vůbec dojde k první vraždě.

 Sametoví vrazi Na místě je pochopitelně srovnání s podobně koncipovaným Bolerem F.A. Brabce. V obou případech vycházeli tvůrci z historie skutečného zločinu, ale zatímco se Brabec nemohl rozhodnout, zda vyprávět spíše klasickou detektivku (mužsko-ženský pár vyšetřovatelů byl tehdy žhavým kandidátem na pomyslnou anketu Absolutně bezcharismatická filmová postava roku) nebo psychologickou studii zločinců a navíc nedokázal potlačit svůj vrozený kameramanský exhibicionismus, Jiří Svoboda měl dost času na to (projekt vznikal již během 90.let minulého století)  rozhodl ým způsobem pozadí Orlických vražd přenést na plátno. I když… Ústřední postavou filmu je člen URNY Karel Hrubeš v podání Michala Dlouhého. Právě přes tuto postavu ukazuje režisér  velmi snadné je sklouznout na špatnou stranu. Karel touží po „la dolce vita“ a přivydělává si jako bodyguard veksláků a pasáků. Od toho je už jen krůček k setkání s Ludvíkem Křížkem (Jan Dolanský), ctižádostivou „lopatou“ á pro snadné zbohatnutí neuhne před ničím… Tajně jsem očekával  role v tomto filmu bude pro Dlouhého rolí životní. Bohužel herec se ani tentokrát nezbavil určité machy á je součástí jeho výkonů od nepaměti. Nemohu si pomoct, ale měl jsem pocit  by Dlouhý hrál svůj part v jedné rovině ž je u postavy á se musí nejprve vyrovnat s nálepkou zločince a organizátora vražd a posléze s osudem kripla odkázaného na kolečkové křeslo, obrovská škoda. Skutečně působivých chvil  je např. rozhovor Karla s podplukovníkem Pouzarem během zatýkání, Dlouhého výkon mnoho neposkytuje. Mnohem více zaujme Jan Dolanský. Ten spolupracoval se Svobodou na TV filmu Udělení milosti se zamítá a jeho kreace nevyzpytatelné zrůdy s dětskou tváří vyvolává skutečné mrazení. Asi nejděsivější je ve chvíli, kdy jedné ze svých obětí strhne řetízek a o několik chvil později jej daruje manželce… Příjemně překvapily představitelky ženských rolí, zejména Alice Veselá dostala po sérii jednorozměrných mrch (Duše jako kaviár, seriál Rodinná pouta) příležitost zahrát zajímavou postavu, u níž není úplně jasné, zda Karla skutečně miluje nebo je jen další z panoptika po mamonu lačnících hyen.

 Sametoví vrazi Režisérova snaha být objektivním pozorovatelem a zachytit události bez příkras či scénáristické svévole může být omluvou pro ty scény, v nichž dialogy připomínají moudra sebraná v hospodě (na co studovat, když i s titulem budeš brát ubohejch pár tisíc) i pro scény, v nichž frekvence vulgarismů (v podstatě každá Karlova replika) přesáhne míru únosnosti, podobně jako opakující se sekvence souložících párů, poněkud nadbytečné pozlátko ke zaangažování nenáročného diváka. Daní za tuto objektivitu jsou evidentně postavy policejních vyšetřovatelů – něco tak dřevěného a bezkrevného jako mjr. Hošek se skutečně často nevidí. Navíc režisér charakterizuje postavu tak  její výstupy uvozuje scénou přerušené soulože… (?!?!?) Nezbývá než konstatovat  charismatický filmový detektiv odešel z českého filmu společně s Rudolfem Hrušínským alias majorem Kalašem. Důležitější však zůstává skutečnost  se do českého filmu po patnácti (!!) letech vrátil zkušený filmový řemeslník ý má jasno v tom  a jak chce vyprávět. To dlouhé čekání za to stálo! A ke všemu má Jiří Svoboda napříště „spadeno“ na Jiřího Kájínka…

P.S. Autor recenze zdůrazňuje  i přes svou účast ve filmu (no a co  šlo jen o kompars, jsem tam vidět a to je hlavní…) zůstal ve svém hodnocení maximálně objektivní.

Sametoví vrazi (ČR, 2005)
Scénář a režie: Jiří Svoboda
Kamera. Martin Šácha
Hudba: Jiří Chlumecký
Hrají: Michal Dlouhý (Karel Hrubeš), Jan Dolanský (Ludvík Křížek), Alice Veselá (Iveta), Richard Krajčo (Igor Chvalkovský) a další.
137 min., Bontonfilm
David Kresta