Dovoz do Střední Evropy

Revizoři Nimróda Antala

Celovečerní debut Nimróda Antala Revizoři se stal událostí loňské maďarské kinosezóny. Do české distribuce vstupuje v Projektu 100.

Mladík Bulcsú pracuje se svou partou jako revizor v budapešťském metru. Setkává se všemi druhy neplatičů a také soupeří s partou revizorů-rivalů. Metrem navíc obchází i neznámá existence, maskovaný vrah šířící smrt. Z tohoto základu vyvstává v tříšti drobných epizod specifický thriller s určitými “existenciálními” ambicemi. Centrální zápletka -hydeovský motiv a temná zákoutí duše v temných zákoutích metra jsou podány akčním způsobem, tak jak je můžeme znát z prvo- i druhořadé produkce mnoha amerických studií, navíc s řadou komických odboček, týkajících se především revizorské práce é nemají za úkol nic jiného než pobavit. Revizoři jsou popový film. Nesděluje hluboké pravdy a neanalyzuje společenskou situaci a psychologický stav hrdinů. Náznaky é máme o Bulcsúově minulosti, do značné míry odpovídají žánrovým klišé “hrdiny se šrámy minulosti”. Závěrečná scéna taneční party v metru odkazuje na všechny krimi a thrillery é končí vzájemným napínavým hledáním zástupců dobra a zla uprostřed karnevalového zmatku. Metro, souboje protivníků v jedoucích vlacích a běhy v tunelech lze také považovat za inspiraci tohoto druhu.

Revizory můžeme hodnotit jako dobrou zábavu s mladým duchem a prvky studentské recese (např. úvodní sekvence se zástupcem dopravních podniků) a se současnou muzikou. Řemeslná stránka filmu je na velmi slušné úrovni (pomineme-li několik vloudivších se chybiček jako je mikrofon v záběru), režisér Nimród Antal (*1973, Los Angeles) při výstavbě svého filmového světa podtrhoval určité rysy metra  mohl stvořit specifickou vizi, k čemuž mu vydatně dopomohl kameraman a mladí, ale zdaleka ne nezkušení herci. Těm se daří pointovat jednotlivé scény a vystihovat situace v několika gestech (viz například počáteční scéna na eskalátoru). Film skutečně funguje jako akční zábava (místy trochu rozdrobená do jednotlivých gagů) a je legitimní ho tak vnímat.

 Revizoři Temné prostory metra, v nichž je zdůrazněn jejich labyrintovitý charakter a nezdravé zářivkové světlo é zdaleka nesahá všude; to všechno můžeme vyložit psychoanalyticky: metro jako prostor mysli (ze kterého za celý film nevyjdeme). Je to zcela v souladu s charakterem titulního hrdiny a excesy nereálného é se v podzemí odehrávají. (Nehledě na to  revizoři se nám ve scéně u podnikového psychiatra svěřují přímo do kamery a na místě lékaře jsme tedy částečně my, diváci v sále.) Na protiklad metra, výtvoru lidského racia a zuřivého iracionálního vření - jako odrazu lidského vnitřku - klade důraz i Jiří Voráč (Film a doba 3/2004).

Revizoři však mají ještě jednu rovinu, na které je lze vnímat. A tou je soustavné překrývání a odkrývání kontur žánru (definovaného oním inspirovaným stylem a také některými konkrétními aluzemi) a místa, kam byl přenesen. S nadsázkou přirovnám přenos k historickým translacím kultury antického Říma: USA bývají v současném myšlení označovány za jednu z posledních translací nositele civilizace a určující kulturní centrum. Ve společensko-politické sféře jsou zraky, směřující za “tím rozhodujícím” upřeny právě tímto směrem. Antalův film se vydává v protisměru této translace a z prosperujícího centra, neodmyslitelně spoludefinovaného kinematografií, přesouvá svůj děj do postkomunistické střední Evropy. Její poloha, charakter a dějiny podle řady myslitelů skepticky odporují všem čistým koncepcím a silným ideálním hrdinům. A v našem prostoru je nejčerstvějším skeptickým prožitkem tzv. sametová kocovina z obnovení demokracie, do určité míry inspirované západními zdroji a importované z tohoto soudobého Říma.

Proč jsou hrdiny filmu právě revizoři? Jenom protože je to vtipné? A proč by režisér měl potřebu zobrazit je s tak bezdomoveckou vizáží? Proč jsou zástupci řádu viděni v takových situacích trapné bezmocnosti á je jejich každodenní normalitou? Tím hlavním na Revizorech je „kvalita dovozu", dosud trvající odlišitelnost jeho dvourovinné struktury. Můžeme pociťovat některé prvky tradičních amerických žánrů stále považovat za importované a jsme schopni je tak vydělit. Prostoru, ve kterém se dílo odehrává, změny v konfiguraci známého žánrového chronotopu, si všimli i američtí recenzenti a z pohledu ze střední Evropy se jeví jako rozhodující.

 Revizoři Pro “středoevropský” výklad ý nemusí nutně stát v protikladu k pojetí metra jako prostoru lidské psýchy, hovoří i některé režisérovy výroky, např. v rozhovorech (např. s László G. Szabóem - Prágai Tükör, 4/2004). Antal tvrdí  je to právě jeho rozkročení mezi USA, kde vyrůstal, a Maďarskem é mu pomáhá vidět realitu jinýma očima. Také další, dosud nerealizované režisérovy projekty svědčí o jeho zájmu o žánrový film (sci-fi, horor) v mírně podivném, zákonitě vtipném středoevropském vydání: např. stavba vesmírné vzducholodi v Hortobágyi. Touha vytvářet bizarní vlastní světy se tu potkává s reflektovanou kulturně dvojdomou inspirací.

Lze se oprávněně obávat  při realizaci remaku, o kterém se prý jedná, by tento rozměr filmu asi zmizel a byl by neadekvátně nahrazen (lépe fungující, ale “netranslatující”) produkcí. Právě s jejími výsledky se ale v Antalovu filmu hraje nenápadná a pro část publika možná také nedůležitá, ve skutečnosti však podstatná hra. Tato hra neusiluje o žánrovou nebo společenskou subverzi. Antal a jeho tým provozující svou hru pro radost. Nalézáme-li v díle středoevropskou ironii, jde spíš o potěšení z druhého, intertextového čtení. Revizoři nás tak směřují do pocty (žánrovému) filmu.

Revizoři (Kontroll, Maďarsko 2004)
Režie: Nimród Antal
Scénář Jim Adler a Nimród Antal
Kamera: Gyula Pados
Hudba: Neo
Střih: István Király
hrají: Sándor Csányi (Bulescu), Zoltán Mucsi (Professor), Csaba Pindroch (Muki), Sándor Badár (Lesco), Zsolt Nagy (Tibi) a další.
105 min., AČFK
Pavel Sladký