Kubrickova odysea

13.část

(Poznámka překladatele: Tuto kapitolu napsal Ciment někdy v době před vznikem filmu The Shining  se tato analýza týká pouze Kubrickova tvůrčího období do roku 1980. Pozdějším filmům Stanleyho Kubricka věnoval Ciment samostatné studie é budou v našem překladu samozřejmě později následovat.)

11.

Ve více obecnější rovině lze říci  maska, divadlo a teatrálnost jsou formami hraní her. Soutěžní hry (včetně sportu) utvářejí autonomní svět na okraji reality, ale také reflektují svět přísných zákonů a univerzálně respektovaných pravidel  překvapivý kontrast k anarchii a zmatení světa. Hry v jistém smyslu reprezentují ideál každé společnosti, naplnění civilizace, k němuž člověk vždycky směřoval. Jakožto uzavřené a ukázněné systémy eliminující možnosti života jsou ztělesněním osmnáctého století, přestože – jak ukazuje Barry Lyndon - tato epocha nikdy zcela neuspěla ve skrývání potlačovaného násilí. Hry jsou rovněž, podle Rogera Cailloise, odsouzeny k tvorbě a produkci Ničeho; jejich podstatou je negovat výsledky, z kterých naopak práce a věda těží a, pokud možno, přetvářet svět. Hraní her i herectví na straně jedné, práce a věda na straně druhé, rozkoš a zábava proti materiálnosti… všechny Kubrickovy filmy reflektují tyto antiteze. Jsou přerušovány zápasy v boxu (Killer´s Kiss, Byrry Lyndon,i v 2001- Pooleův „stínový“ či dokonce judo v televizi), karetními hrami (The Killing, Barry Lyndon), kulečníkem (The Clockwork Orange), ping-pongem (Lolita) a dostihy (The Killing).

 Lolita A nevyhnutelně šachy, režisérovou největší kratochvílí. Jak Kubrick opakovaně řekl (můžete se přesvědčit v rámci rozhovoru k filmu The Shining, na který tímto tempem dojde v našem překladu zhruba za čtyři pět let, pozn. překl.), šachy v sobě slučují intuici a myšlení. Šachy odhalují dualitu á je vlastní každé hře: vyhodnocení dostupných možností a propočet pravděpodobných konsekvencí, akceptovatelné riziko a očekávatelné výsledky. Na partie skutečných šachů můžeme narazit v The Killing (v Mauricově klubu), ve filmu Lolita (Humbert s Charlottou) a v 2001 (Bowman versus HAL 9000). Ale mnohem zajímavější je  většina Kubrickových filmů je založena na bojích o moc, výpočtech pravděpodobností é si vyžadují jak obezřetnost, tak smělost zároveň. Loupež v The Killing, vojenské taktikaření ve filmech Paths of Glory, SpartacusDr Strangelove, politické manévrování v A Clockwork Orange a  manévry soukromého rázu ve snímcích LolitaBarry Lyndon, všechny tyto filmy se drží stejného modelu: standardní souboj, prokládaný občasnými demonstracemi síly, se postupně mění v souboj s časem, a tudíž i se smrtí. Generál Mireau v Paths of Glory poměřuje procenta lidských ztrát proti yardům získaného území a tím získává výpočet možností na vlastní povýšení… Film The Killing je strukturován coby série flashbacků é popisují tentýž den z pohledů různých postav, a umožňuje nám tak pokaždé znovu vysledovat kroky gangstera posedlého onou loupeží a sledovat tuto akci z různých úhlů. Svým způsobem i Humbert bojuje s časem při svém svádění Lolity á se mění (příliš rychle na Humbertův vkus) v dospělou ženu.

2001

Dr Strangelove je vzorovou ukázkou této dokonalé logiky  žádná nepředvídatelná chyba nemůže vykolejit. Kubrick coby riskující hráč byl fascinován možnostmi náhodné nukleární války, situací dvou světových supervelmocí. Aby ukázal podstatu problému ý zobrazuje, využil analogii s hrou: „Dva muži nastoupí do vlaku v různých vagónech – znají pravidla, ale nemohou komunikovat. A hra je taková: když oba vystoupí na první stanici, muž A získá deset dolarů a muž B tři dolary. Když oba vystoupí v druhé stanici, deset dolarů získá muž B a muž A získá tři dolary. Ale když nevystoupí na stejné stanici, jinými slovy, když vystoupí každý jindy, nedostane ani jeden nic. Takže tady máte situaci, v níž je společný zájem i společný konflikt a velká šance na nedorozumění, dokonce i za okolností, kdy jedna strana je ochotna více dát, než brát.“ (z interview se S. Kubrickem)

Symbolika šachů, hry pocházející z Indie, sebou přináší podobnost s válečnou strategií. Představuje souboj mezi černými a bílými poli, mezi stínem a světlem, mezi Titány a Bohy… V tomto souboji je v sázce nadvláda nad světem. Klasická šachovnice má šedesát čtyři polí (šedesát čtyři je číslem naplnění jednoty kosmu) a je symbolem existence. Souboj lze přenést do existenciální roviny, kdy hráčova dovednost splývá s univerzální inteligencí. Nebylo nic náhodného na Kubrickově spolupráci s dalším milovníkem šachů, Nabokovem (Kubrick zvažoval rovněž zfilmování jeho knihy Laughter in the Dark). A Edmond Bernhard analyzoval román Lolita z hlediska šachové hry.

(pokračování)

Přeložil: Vítek Peřina

Michel Ciment