Víno, ženy, pláč

Bokovka Alexandera Payna

 Bokovka Hýčkané dítko americké kritiky Alexander Payne svým posledním filmem opět dokazuje  je především zručným scenáristou. V případě Bokovky ovšem nevycházel pouze ze své vlastní imaginace, ale nechal se – spolu se svým stálým spolupracovníkem Jimem Taylorem – volně inspirovat knižní předlohou Rexe Picketta (mimochodem jednoho ze scenáristů Vetřelce 3 ž dokazuje  jsou v Americe showbyznys a umění krásně propojeny – Payne se v začátcích pro změnu scénáristicky podílel na erotických povídkách Playboye a na Jurském parku 3). Literatura a literárnost je ve filmu navíc zdvojena vlastním syžetem ý rozvíjí příběh o neúspěšném spisovateli ž se rozhodne zapomenout na své mindráky týdenním nevázaným výletem se svým dávným parťákem. Své profesi však nedokáže utéct a ta se vrací – kromě neurózy z nevydání knížky – v potřebě konstruování originálních slovní spojení. Paynovou předností je schopnost napsat dialog ý je zároveň nevšední i přirozený. Pomocí něho dokáže vyjádřit nejrůznější stavy, v nichž se postavy během své cesty nacházejí: od lehkovážnosti a humoru přes žárlivost a zuřivost až po smutek a bolest. A třešničkou na dortu jsou potom dlouhé, avšak vždy zábavné a do nejmenších nuancí zacházející debaty o víně. Neboť víno je mystérium ž objevování je hlavním dobrodružstvím tohoto filmu – samozřejmě hned vedle žen.

Podobně jako u své předchozí hořké komedie O Schmidtovi buduje Payne svůj film na půdorysu roadmovie – avšak tentokrát značně posunutém. K měštácké rozmazlenosti Paynových antihrdinů á postupně dostane na frak, totiž patří  pořádnou cestu nejsou schopni ani uskutečnit. Jejich cílem je několik kilometrů vzdálená vinařská oblast, ve které se po zbytek děje už jen točí v kruhu ý se spirálovitě svažuje do temnějších pater jejich životů. V tom  z koloběhu vlastních přetvářek a iluzí dokáží nakonec vybřednout, spočívá největší optimismus Paynova jinak poměrně satirického pohledu. Bokovka patří k jeho „světlejším“ filmům koneckonců i samotným obrazem ý zachycuje prosluněnou pozdně letní krajinu kalifornských vinic. Možná je lepší se svým slabostem zasmát a pochybnosti spláchnout lehkým vínem než se utápět v žalu s lahví vodky v ruce.

 Paul Giamatti – Thomas Haden Church Paynovo filmařské pojetí postavené na promyšleném scénáři a nenásilném stylu nabízí velký prostor pro herectví. Roli zhrzeného spisovatele v krizi středního věku svým neopakovatelným způsobem uchopil Paul Giamatti ž projev přesně odstiňuje směšnost od trapnosti a zoufalství od znovunabyté důstojnosti. Po American Splendor je to v krátké době role  tento „věčně druhý“ herec prokázal, kam skutečně patří. Teď jen stačí  našel natolik sofistikované tvůrce, kteří mu svěří charakterově zcela odlišnou postavu. O tom  Bokovka patří k povedenějším buddy filmům svědčí i to  Thomas Haden Church se v roli stárnoucího donjuana a seriálové hvězdy Gimattimu vyrovnal. Tento bývalý televizní herec si tak vlastně s humorem a nadsázkou zahrál sám sebe. Virginia Madsen a Sandra Oh patří k „velkým neznámým“ herečkám, na kterých je americký filmový a televizní průmysl postaven. Úkolem filmů jako Bokovka pak je vzdát jim poctu.

Bokovka (Sideways, USA 2004)
Režie: Alexander Payne
Scénář: Alexander Payne, Jim Taylor
Kamera: Phedon Papamichael
Hudba: Rolfe Kent
Hrají: Paul Giamatti (Miles Raymond), Thomas Haden Church (Jack Lapate), Virginia Madsen (Maya), Sandra Oh (Stephanie) a další.
126 min., Bontonfilm