Piknik v tropech

Blissfully Yours Apichatponga Weerasethakula

Díky čtyřiatřicetiletému Apichatpongovi a jeho těžko poměřitelným filmům se dnes pozornost obrací k thajské kinematografii. Svým nesmlouvavým filmařským postojem se mladý režisér během krátké doby – čtyři roky – stal jednou z vůdčích osobností současného filmu. Upozornil na sebe už svým debutem Mysterious Object at Noon (2000) v canneské sekci Un certain regard  vyhrál. Jeho druhý snímek – Blissfully Yours (2002) – pak zaujal širokou kritickou obec: dominoval mnoha výročním anketám, za všechny jmenujme první místo v hlasování Cahiers du cinéma. Vloni byl zatím poslední film Tropical Malady (2004) v Cannes zařazen do hlavní soutěže, avšak porota dala přednost vypočítavé korektnosti (Moore, Gatlif) před poctivým úmyslem (Wong, Hong, Apichatpong).

 Blissfully Yours Na Blissfully Yours je dnes v mnoha ohledech nahlíženo jako na přelomové dílo é je srovnávané s ikonoboreckými počiny Antonioniho z konce 50. let. Základem poetiky obou je snaha o zachycení všední skutečnosti dnešních lidí á vede k rozbití tradiční filmové narativity. Hrdina je vysvobozen z „teroru příběhu“, odmytizován, zcivilněn. Kauzální dějová výstava směřující v přehledných úsecích od expozice po konečné završení je nahrazena fragmentálními výseky zobrazujícími prchavé okamžiky životů postav. Vůbec prvních 45 minut Blissfully Yours lze chápat jako pouhý úvod k filmu – teprve potom následují titulky. Na začátku odmítá Apichatpong cokoli zbytečně vysvětlovat a vpadne rovnou do příběhu. V úvodním záběru jsou snímáni všichni tři protagonisté děje v určité fázi události íž větší část patrně už proběhla. Lékařka dokončuje prohlídku těla mladého Mina ý trpí kožní chorobou, a radí se s jeho přítelkyní Roong a jejich starší známou Om. Min předstírá němotu že jako uprchlík z Barmy zastírá svoji pravou identitu. Poté odjíždí Roong do práce a děj sleduje Mina a Om  vyřizují předpisy na léky, nakupují na tržišti a připravují léčivou kůru z olejů, ovoce a zeleniny. Výjevy ze všedního života v malém městě na severozápadě Thajska pokračují tím  Min vyzvedne Roong v práci a společně odjíždějí autem do džungle, kde chtějí mít svůj malý odpolední piknik. Roong v autě pomalu potírá Minovo tělo léčivou kůrou. Krajina za oknem se postupně mění z prašné civilizace v přírodní ráj. Teprve v tomto okamžiku začíná samotný film.

 Roong a Min Pokud měla úvodní pasáž ještě určitý kauzální vývoj, tak ten se v druhé – delší části filmu ztrácí téměř úplně. Přírodní řád džungle je jiný než řád civilizace a evropské pojímání času jako lineární kauzality se vytrácí. Momentem vstupu obou hrdinů do prostoru tropického lesa se mění charakter celého filmu. Akci (prohlídka u lékaře, nákup a příprava kůry, vyřizování uvolnění z práce) nahrazuje kontemplace: plynutí času nepřináší proměnu světa, ale svět se ve svém bytí jeví jako stále týž. Apichatpongova kamera proniká spolu s hrdiny do nitra džungle nikoli proto  ji narušila, ale naopak proto  s ní srostla. Min a Roong postupně svlékají své šaty, lehají do trávy í lesní plody, ponořují se do řeky. Kamera supluje jejich dlouhé pohledy na vodní hladinu a oblohu é ve svých projevech zůstávají stále stejné. Přírodní řád se svojí časovou strukturou věčného návratu vytrhuje hrdiny z pomíjivosti moderní civilizace a vsazuje je do perspektivy nekonečnosti. Tento proces dobře vyjadřuje záběr ze zadního okna jedoucího auta (které přestavuje přechod mezi oběma světy):  Řekamateriální výdobytky civilizace se postupně ztrácejí v zadním plánu obrazu. Apichatpong tak používá stejného záběru z jedoucího dopravního prostředku jako Tchajwanec Hou Hsiao-hsien, avšak perspektivu obrací. Houovi hrdinové odjíždějí z venkova do velkoměsta směrem k nové nadějnější budoucnosti (záběr z předního skla), naopak Apichatpongovi hrdinové město opouštějí  se očistili a našli cestu sami k sobě (záběr ze zadního skla). Minova nemoc je symptomem (post)industriální éry ý zabraňuje těsnějšímu kontaktu s milovanou bytostí. Roong se chce Mina dotýkat, ale jeho tělo to nedovolí. Tím  se však postupně sžívají s přírodním řádem, dochází k pozvolné léčbě. Připravená kůra a koupel v řece kožní chorobu odstraňují a Roong se Mina opatrně dotýká. Oba pomalu nalézají ztracený ráj. Naopak Om á zůstává v lese sama a opuštěná (její „piknik“ s milencem skončil nezdarem), leží na břehu řeky a pláče. Blissfully Yours je film stejně nadějný jako smutný. V prostých obrazech přírodního světa odhaluje závrať z lidského života způsobem ým to dokázal naposledy Jean Renoir.