Šestá generace čínského filmu

V devadesátých letech se na pevninské Číně začala prosazovat nová generace režisérů značně se odlišující od předcházejících tvůrců souhrnně označovaných jako pátá generace zahrnující dnes již etablovaná jména jako Chen Kaige, Zhang Ymou či Tian Zhuanzhuang. Z hlediska chronologie se proto hovoří o šesté generaci či z hlediska témat o urbánní generaci. Nejedná se však o natolik sourodé hnutí ým byla pátá generace ž všichni prominentní představitelé byli studenty Pekingské filmové akademie. V případě nových filmařů se jedná mnohdy o velmi rozdílné osobnosti. Většina z nich přímo nezažila kulturní revoluci konce 60. let, klíčovou událost pro pátou generaci. Jsou mládeží osmdesátých let, období pomalého odklonu od maoistických úletů a touhy po lepším životě.

S novou generací se pojí i odlišné technologické postupy, zapříčiněné využitím digitálního záznamu a zpracování filmů. Tento fakt má dalekosáhlé následky na politické, ekonomické i umělecké rovině. Ačkoliv některé z děl Zhanga či Chena se nesměly či ještě nesmějí v Číně promítat, vždy musely procházet složitým cenzurním a schvalovacím systémem a nakonec se natáčely ve státních studiích. Nová generace je spojována s pojmem podzemního filmu ý oficiální systém produkce zcela obchází. Filmy jsou financovány z privátních či zahraničních zdrojů. Nedostávají se do oficiální distribuce, ale jsou šířeny na rozsáhlém čínském černém trhu. Uznání dosahují na zahraničních festivalech, hlavně v tradičně Asii nakloněné Francii či multietnické Kanadě.

Digitální technologie zanechala i nesmazatelnou stopu na vizuální stránce filmů é jsou zásadně realistické v porovnání s alegoricko-výtvarným estetismem páté generace.


Výstavní postava nových tvůrců Jia Zhangke, autor filmů Nástupiště (Zhantai, 2000), a Unknown pleasures (Ren xiao yao, 2002), symbolizuje mnohé z osudu celé generace. Pochází z chudé provincie Shaanxi, kde se odehrává valná většina jeho filmů ž hrdinové sní o útěku z těsného, provinčního života. Nejnovější Jiaův film Svět (Shijie, 2004) je zlomem – jednak tím  jde o jeho první film vyprodukovaný ve státních studiích, a jednak tím  se odehrává ve velkých městech.

Nejsilněji spjatým s urbánním prostředím je Wang Xiaoshuai, tvůrce proslaveného filmu Pekingský bicykl, mladistvě něžného i krutého filmu připomínajícího svým laděním počátky taiwanské nové vlny.

Minulý rok ve Francii vzbudil pozornost rozsáhlý třídílný opus Západní dráhy (Tie Xi Qu, 2003) Wang Binga. Podle režisérových záměrů by měl být jednou z částí cyklu hodného velikánů literárního realismu mapujícího život rozdílných čínských vrstev, inteligence, zemědělců a dělníků. V Karlových Varech jsme měli možnost seznámit se s filmy Zhang Yuana, historickým Západní brána, východní brána (Dong Gong Xi Gong) či s tragickým moderním milostným filmem Miluji tě.


Autorů spjatých s novým čínským filmem je mnoho, kromě toho dále natáčí i členové páté generace, vzpomeňme filmy Hrdina (Yingxiong, 2003) Zhanga či remake čínské filmové klasiky Jaro v městečku (Xiao cheng zhi chun, 2003)Tiana.

Jan Tichý