Uříznout koňovi nohy!

autorské filmy britského animátora Phila Mulloye

1.

Mimozemští vetřelci Zogové se infiltrují mezi obyvatelstvo Země, kde postupně sílí jejich moc. Jsou k nerozeznání podobní člověku, až na jeden drobný detail. Místo hlav mají na krku genitálie, pod pasem se jim naopak pohupují hlavy. The Intolerance trilogy

Společenská smetánka se pravidelně účastní charitativních večeří ve prospěch chudých a potřebných. Večeře se však zvrhává v orgie všeho druhu é dokáže přerušit pouze jediné: došlo jídlo. Ještě že jsou ulice plné homelessů. The Sound of Music

 CowboysKovboj jede na svém dřevěném koni na kolečkách. Vtom zahlédne krásného, opravdového koně. Po patnáctileté štvanici ho konečně lapí a vítězoslavně se na něm vrací k ostatním kovbojům. Ti ho přivítají na svých „kolečkových“ koních a jeho koni se vysmějí. Co udělat  ho přijali? Uříznout koni nohy a přibít místo nich kolečka! Cowboys: The Conformist

2.

Anglický animátor Phil Mulloy se narodil kousek od Liverpoolu, na břehu Irského moře ve Wallasey. Studoval kreslení na Ravensbourne College of Art v jižním Londýně, poté byl přijat na Royal College of Art. Školu dokončil roku 1971 a téměř dvacet let se živil jako scénárista a režisér. Teprve roku 1988, po přesídlení do Walesu, se začal naplno věnovat animovanému filmu. Po dvou „kraťasech“ - Eye of the Storm, Possession - (v druhém z nich kombinoval animaci s živou hereckou akcí ž byla labutí píseň jeho neanimované tvorby) přišel zásadní zlom: nabídka od Channel 4.

Televizní stanice Channel 4 již od svého založení v roce 1982 chápala animovaný film jako svou nedílnou součást. Ač byla animace velmi úspěšná v rámci britského reklamního průmyslu, televize ji značně přehlížely a vysoké výrobní náklady znemožňovaly jednotlivým tvůrcům vyrábět si vlastní, více autorské snímky. V Channel 4 se rozhodli poskytovat finance animátorům jak mainstreamového ražení, tak i výrazným nezařaditelným experimentátorům. Začali též spolupracovat s Art Council a s Museum of the Moving Image na projektu podpory nových talentů i metod v animovaném filmu. Úspěšnost angažování Channel 4 v  produkci animovaných filmů nejen pro dětské publikum je patrná z dlouhého výčtu ocenění, včetně dvou Oscarů a mnoha oscarových nominací.

A právě pro Channel 4 natočil Mulloy v roce 1991 šest tříminutových filmů o kovbojích. Série Cowboys mu přinesla renomé, zakázky, ve zcela krystalické formě pak ukázala základní rysy jeho výtvarného stylu a animační techniky i ideje, k jejichž zobrazování se od té doby opakovaně vracel.

Pod hlavičkou vlastní firmy Spectre Films v následujících letech natočil (převážně pro Channel 4, ale též ve spolupráci s Ontario TV, Canal + či pro BBC) několik samostatných krátkometrážních snímků (např. The Sound of Music, The Wind of Changes, The Chain), stejně jako několik sérií či cyklů (např. The Ten Commandments, Intolerance I-III).

3.

Série Cowboys z rané fáze Mulloyovi tvorby ve zkratce ukazuje nejtypičtější rysy celého jeho díla:

Mulloy s oblibou realizuje tématicky jednotné cykly, případně série krátkých snímků na sebe volně navazující. Naopak se ještě nikdy nepustil do celovečerního filmu, i když stopáže jeho autorských snímků se neustále prodlužují.

Zcela nezaměnitelná je výtvarná podoba jeho filmů: černý inkoust na bílém pozadí é, strohé a zkratkovité kresby směřující v kontextu jeho tvorby k výrazné unifikaci všeho (například v jeho filmech nenajdeme více jak dva tři druhy obličejů, a že se v jeho snímcích mihlo postav!). Pozadí minimální, v náznaku, často dokonce žádné (tím se však série Cowboys či The Ten Commandments značně liší od některých delších snímků jako třeba The Wind of Changes, viz dále).

Stejně minimalistická je i jakákoliv akce. Takřka statické scény často obsahují pouze jediný pohyb ý je díky tomu o to výraznější (například když nehybné davy kovbojů pozorují ve svém středu souložící pár, scény souboje apod.). Jindy zase razantním pohybem některého prvku ve scéně Mulloy celou statickou situaci zakončí a často jí tím i vypointuje.

 CowboysZcela nepřehlédnutelné je i užití barev – 95 procent jeho filmů pracuje čistě s černou linkou na bílém pozadí (výjimkou jsou např. The Wind of Changes, Intolerance II, viz později). Mulloy však ve vhodný okamžik užívá i barvu červenou  „šrapnel“ (slovy cimrmanologů) ke zvýraznění negativního, krve, perverze, ohně, smrti a zániku. S tímto znakovým užitím barvy však Mulloy šetří, o to většího efektu dosáhne v okamžiku jejího nasazení (například když v samém závěru prvního dílu z cyklu The Ten Commandments utne Bůh hlavu nebožtíkovi hrajícímu v nebi na piano).

V sérii Cowboys se již objevují motivy é se v Mulloyových filmech neustále opakují. Pomalu se zavírající oko a slza z něho vytrysklá; kázající vůdčí nadřazenec v podobě duchovního či politika; sexuální frustrace či nenasycenost; člověk jako osamělá součást anonymního davu nebo naopak stejně osamělý jedinec izolující se (či izolovaný) od ostatních... V rámci svých cyklů Phil Mulloy neustále pracuje s aluzemi na jiné díly – dřevěné koně na kolečkách z kovbojského dílu The Conformist předznamenává již v dílu Slim Pickins, v němž kovboj ý přijde okrást jiného kovboje, táhne miniaturu stejného dřevěného koně za sebou na provázku jako hračku. Mnohem více narážek a provázaností nalezneme v pozdějších sériích The Ten Commandments či The Intolerance trilogy. Ostatně sci-fi trilogie The Intolerance vznikla rozpracováním jednoho dílu z The Ten Commandments.

Mulloy s oblibou pracuje s časovými posuny v ději é ohlašuje titulkem (two minutes/days/weeks/years later apod.). Tyto skoky v čase však většinou hyperbolizuje. (Například ve zmíněném 1.přikázání stráví svázaný muž u piana celkem dvacet let . Za tu dobu se však – v postupných fázích – zdokonaluje ve hře nosem na piano.) Stejně tak kovboj uhání vysněného koně celých patnáct let a podobně. Touto nadsázkou Mulloy dosáhne dvojího efektu. Situace často velmi černé až depresivní odlehčí - onu pilu, na kterou se zdá (v ideové rovině) občas trochu tlačit, lehce pozvedne do výšky autorského nadhledu. A na druhou stranu získávají jeho snímky rozměr novodobého mýtu, platného dnes, podobně jako v dobách, kdy se člověk teprve učil mluvit (The History of the World), nebo až v daleké budoucnosti, kdy naše manýry, zlozvyky a předsudky zcela přesně napodobí marťané s penisy a vagínami místo hlav (Intolerance).

 IntoleranceJiž bylo naznačeno  Phil Mulloy koření své autorské snímky svým smyslem pro ironii a nemilosrdný sarkasmus. Drobnými detaily dokáže shodit i sebedepresivnější výjev. Mouchu á přistane na nose umírajícího, zobrazí v detailu, když posměšně vyplazuje na onoho nebožáka jazyk. Kazatel udivující dav svou proměnou v ptáka vzlétne a nezapomene takřka ve fade-outu pustit dolů na lidi trochu svého trusu apod… Při sledování Mulloyových ironických depresí divákovi na jedné straně neustále škubou koutky úst (ale neustále se přitom ptá, zda se dá zajít ještě dál) a zároveň tone v čím dál tím větší depresi. Pustit si v kuse najednou celých 150 minut výběru z Mulloyovy tvorby (vydal BFI pod názvem Extreme animation: Phil Mulloy - Works on Film) se takřka rovná pokusu o sebevraždu (byť s úsměvem na rtech). To už se rovnou můžete upálit na hasičském bálu.

4.

Od zmíněných Mulloyových filmových cyklů se však formálně i obsahově poněkud liší jeho samostatné krátké snímky – vedle The Sound of Music se jedná především o The Wind of ChangesThe Chain.

 The Wind of Changes The Wind of Changes (niterná osobní výpověď založená na vzpomínkách a myšlenkách Mulloyova dvorního skladatele, Alexe Balanescu) i The Chain (kritika války, diktátorství, nekonečné touhy po penězích atd…) jsou mnohem propracovanější po výtvarné stránce. Náznakové črty, typické například pro Cowboys či Ten Commandments, se v těchto případech proměňují v hotové obrazy, Mulloy používá i pestřejší animační postupy (zařazuje například kolorované sekvence z dokumentárních a dobových filmů), rafinovanější je i práce se zvukem. Jako by se snažil odlišit výpovědi obecnějšího charakteru ým přisoudil strohý a úsporný styl (v rovině výtvarné podoby a animační techniky) od (technicky) náročnějších snímků é pak vyznívají mnohem subjektivněji, konkrétněji a emotivněji.

Phil Mulloy je autorským typem filmaře. Své snímky si píše, kreslí, animuje, režíruje… Pouze o (skvělou) hudební složku se mu starají jiní (především Alex Balanescu a Peter Brewis). Hudba samotná však často hraje důležitou roli v jeho příbězích (The Sound of Music, Wind of Changes atd.). Svůj výrazně skeptický pohled na současný svět se snaží alespoň částečně retušovat všudypřítomným humorem. I ten je však – jemně řečeno - velmi svérázný a pro leckoho možná i obtížně stravitelný. Snad jedině anekdotický film – mozaika The Sexlife of the Chair by mohl být přijatelný i pro tu prudérnější část publika. Vždyť co může být neškodnějšího, než masturbující židle?


Z filmografie Phila Mulloye:

    Cowboys
  • Eye of the Storm (1988)
  • Possession (1989)
  • Cowboys 1-6 (1991)
  • The Sound of Music (1992)
  • The Ten Commandments 1-10 (1994-1996)
  • The History of the World: The Discovery of Language (1994)
  • The History of the World: The Invention of Writing (1994)
  • The Wind of Changes (1996)
  • The Chain (1997)
  • The Sexlife of the Chair (1998)
  • Intolerance I (2000)
  • Intolerance II: The Invasion (2001)
  • Intolerance III: The Final Solution (2004)

(životopisná data i informace o Channel 4 jsem čerpal z webových stránek BFI)