Stačí si na nic nehrát

Snowboarďáci Karla Janáka

Časy se mění. Dnešní teenageři již neholdují sjezdovým lyžím (nebo nedejbože běžkám), nýbrž propadli snowboardům. Dokážou na nich sjíždět hory v zimě, stejně jako závodit na snowboard-simulátorech uprostřed léta. Na horskou chatu už mládež nešlape ze Špindlu pěšky, doveze je tam taxík. Inu, jiná doba: vždyť i toho umělého sněhu dříve tolik nebývalo. Jenom sněhuláci s mrkví zaraženou na patřičném místě zůstávají pořád stejní.

Snowboarďáci Karla Janáka míří přesně (a účinně) na teenagerskou věkovou adresu, a to veškerými možnými ingrediencemi. Od designu úvodních titulků, přes využití pop-rockových hvězd v soundtracku, až po nečekaně otevřené erotické scény. Zapomeňte na zklidňující záběry romantických horských scenérií, na ty není čas. Nečekejte postavy hlídacích psů - pedagogů, pohřbila je lavina. I kouzlo zakázaného alkoholu již dávno vyšumělo (avšak ani z travky už dnes kontraband neuděláte...).

Vojtěch Kotek – Jiří MádlRežisér a scénárista v jedné osobě věděl přesně co chce a na nic víc si jeho film nehraje (jak příjemné zjištění, srovnáme-li snímek například s nedávným Jakubiskovým Post Coitum!). Janák se nenechal zlákat k exhibici vlastní invence v podobě nečekaných podhledů, zrychlených záběrů, dynamických střihových sekvencí a podobných kousků. Proč také? Bylo by to více samoúčelné, než jsou některé z mnoha situačních gagů v tomto filmu. A právě situační gagy jsou jedním z prvků, na které se tvůrci filmu zaměřili. Celý film je vlastně velkým řetězcem komických situací. Některé jsou propracované a vygradované v duchu klasických grotesek (vytahování Jiřího Mádla z jámy na uhlí), jiné jsou trpělivě připravovány v průběhu celého filmu (Langmajerův přístup ke sněhulákům připomene odkládání sirek do krabičky ve Vesničko má, středisková). Další gagy jsou však naopak předem čitelné či samoúčelné (vysílačky, pád do vody), nebo až moc připomínají kultovní anekdoty (rozbité umývadlo), čímž evokují princip Kameňáku. Srovnání s tímto dílem je však opravdu nemístné, neboť Janák buduje komično většinou přímo z podstaty daných situací, často je zřejmě vymýšlel až na samotném místě natáčení. Tím se výrazně liší od postupu dnes tak častého, kdy se scénáristé snaží za každou cenu „naroubovat“ do děje svou sebranou zásobu rozličných vtipných scének, ačkoliv poté v konkrétním využití působí cizorodě, a tím pádem leckdy i trapně.

Janákovi podle mého názoru výrazně pomohlo i obsazení dvou hlavních rolí Vojtou Kotkem a Jiřím Mádlem. Oba přesně dokážou naplňovat aplikovaný princip „jsme machři – knokaut – jsme spíš pěkný paka“. Skoro nemístně pak působí závěr filmu, v němž se oba hrdinové - po všech těch minelách a trapasech - dočkají úspěšného završení svých „baličských“ aktivit. (Jeden mladý teenager v publiku pak erotickou scénu doprovodil zoufalým výkřikem na celý sál, v němž se nejspíš odráželo mnoho hořkých osobních prožitků: ZA CO?!!) Fungují též suché hlášky é zjevně nebyla psány za účelem stát se hláškou roku, ale spíše proto  co nejstručněji oglosovaly a shodily danou situaci.

Ve vedlejších (dospěláckých) rolích se objeví množství známých tváří, povětšinou (ale opět funkčně) stylizovaných do svých nejčastějších šarží (taková Pavla Tomicová by si však už pořádnou - a odlišnou - roli zasloužila).

Snowboarďáci nejsou opravdu filmem pro každého (ostatně ani babysittingové vysílačky nefungují obousměrně  se nám tvůrci snaží namluvit) a nedostatků v nich najdete spoustu. Ale tím  si nehrají na žádné velké Originální Umění a přitom na mnoha místech opravdu výtečně pobaví, smazávají částečně výtky k řídké a kostrbaté dějové lince, k občasné samoúčelnosti gagů či ke zbytečné délce celého filmu.

 Ester Geislerová Snowboarďáci (ČR 2004)
Scénář a režie: Karel Janák
Kamera: Martin Šácha
Hrají: Vojtěch Kotek (Rendy), Jiří Mádl (Jáchym), Lucie Vondráčková (Klára), Ester Geislerová (Marta), Barbora Seidlová, Martina Klírová, Pavla Tomicová, Jiří Langmajer a další.
95 min., Falkon