Kubrickova odysea

10.část

(Poznámka překladatele: Tuto kapitolu napsal Ciment někdy v době před vznikem filmu The Shining  se tato analýza týká pouze Kubrickova tvůrčího období do roku 1980. Pozdějším filmům Stanleyho Kubricka věnoval Ciment samostatné studie é budou v našem překladu samozřejmě později následovat.)

6.

Striktně logické konstrukce Kubrickových děl představují možná poslední záchranu před hluboce zakořeněnou úzkostí. Názvy filmů jako Fear and Desire, Killer´s Kiss, The KillingDr Strangelove v sobě kloubí lásku se smrtí ž je pro Kubrickovy filmy charakteristické. V Killer´s Kiss majitel nočního klubu vášnivě objímá mladou ženu, ale souběžně si přitom v televizi vychutnává nakládačku svého soka při přenosu z boxu. V The Killing střílí impotentní gangster na ženu á ho podvedla. Ve filmu Lolita je zase Humbertova vášeň jedním dlouhým aktem sebedestrukce završeným vraždou Quiltyho. V Dr Strangelove se generál Jack D. Ripper rozhodne anihilovat nepřítele ý  on tvrdí, zamořuje vodu na Zemi. Přitom se Ripper raději vzdává svých sexuálních aktivit. Alexův erotický balet s paní Alexander a s Cat Lady v A Clockwork Orange jsou rovněž tanci smrti. Ve filmu Spartacus touží Crassus po Varinii ě milované jeho sokem.

 Dr StrangeloveKe stejné obsesi se (byť v rozdílném směru) pojí i scéna z filmu Spartacus, kde jsou vůdce osvobozených otroků se svým přítelem Antoniem odsouzeni k vzájemnému souboji na život a na smrt. Ten, kdo přežije, bude ukřižován. Aby mladého muže ušetřil dalšího utrpení, Spartacus Antonia zabije – v obětí mu přitom šeptá: „Miluji tě!“ A Variina poslední slova k ukřižovanému Spartakovi zní: „Má lásko, můj živote, prosím, zemři.“ Všudypřítomné násilí (pole posetá mrtvolami ve filmech SpartacusBarry Lyndon, závěrečná jatka v The Killing, noční útok v Paths of Glory, bitky gangů, znásilnění a jiná neřádství v A Clockwork Orange, souboje ve filmu Barry Lyndon, pomalu provedená vražda ve filmu Lolita, Bowmanův souboj s HALem 9000, v němž se zrcadlí souboj primátů o vodu v 2001, nukleární exploze v Dr Strangelove), to vše se propojuje s určitou sexuální zneklidněností, s „podivnou láskou“, přičemž jediným možným rezultátem této kombinace je neméně zvláštní forma smrti. Kubrickova vize historie coby noční můry je ilustrována obyčejným, každodenním terorem, popravami pour encourager les autres (k povzbuzení ostatních), jaderným holocaustem, divokostí římských legií, korupcí a brutalitou americké společnosti. Jako Turgidson nebo Ripper, i Dr Strangelove doslova miluje smrt. Erotičnost se přesouvá z ženy na smrt. Ačkoliv má americká společnost sklon považovat smrt za tabu, i přesto nejsilnější elity fungují na bázi institucionalizovaného násilí. Norman O. Brown zkoumá ve svém mistrovském eseji vztah mezi instinkty života (a lásky) a instinkty smrti. Brown vysvětluje  historie lidstva je typem neurózy spojené s mužským pocitem viny. Ale nyní, když se anihilace lidstva stala reálnou, boj mezi Erotem a Thanatem může klidně skončit vítězstvím smrti. Vzhledem k jeho zájmům bylo logické  Kubrick nakonec zfilmoval nukleární konflikt v Dr Strangelove; jak napsal Freud v Civilitzation and Its Discontents: „Dnes se lidé již natolik zdokonalili ve svém mistrovství ovládat přírodu  se – s jejich pomocí - vzájemné vyhubení se do poslední lidské bytosti stalo něčím vcelku snadným. Uvědomění si tohoto faktu pak osvětluje mnohé z jejich současného neklidu, neštěstí a strachu.“ V souvislosti se Swiftem Norman poznamenal  spíše než interpretovat jeho díla coby symptomy jeho vlastní neurózy, bylo důležitější povšimnout si jeho pronikavého vhledu do univerzální neurózy lidstva. Swiftova exkrementální vize má určitě blízko k té Kubrickově. Spolu s kousavou ironií, s kterou redukuje lidi na úroveň groteskních loutek, odkazuje ke Gulliverovým cestám v Dr Strangelove i použití jmen: základna Laputa, ruský ministr Kissov, velvyslanec de Sadesky, generál Turgidson (turgid = nabubřelý, pozn.překl.), plukovník Bat Guano, prezident Murkin Muffley a bombardér ´Leper Colony´. Satirická údernost Kubrickovy fantazie je ekvivalentní slovním bonmotům ž vztah k podvědomí byl definován Freudem ý věřil  humor je rovněž prostředkem zkoumání univerzální neurózy. Humor ve filmu Dr Strangelove vrcholí v závěrečném záběru, v němž se za doprovodu nostalgické balady ze čtyřicátých let „We´ll meet again, don´t know where, don´t know when...“ střídají obrazy atomových hřibů a smrti. Tato další asociace lásky a smrti v sobě zrcadlí úvodní záběry filmu, v nichž spolu na obloze „kopulují“ bombardéry, či pozdější obrazy majora Konga rozkročmo sedícího na „falické“ vodíkové bombě.

O nic méně sžíravá není ani satiričnost snímku A Clockwork Orange, v němž Alex mučí své oběti za zpěvu ´Singin in the Rain´. A interpretovat vyvrcholení Paths of Glory dle humanistických principů – řekněme v duchu Renoirova filmu La Grande Illusion (Velká iluze) - by se rovnalo neporozumění Kubrickovým záměrům. Po popravě svých tří druhů se zbylí vojáci víceméně netečně rozejdou  naslouchali barové zpěvačce á jim skrze sentimentální song dokáže vehnat slzy do očí. Je to ironická koda filmu, v němž klíčovou roli hraje burleska – někdy implicitně, jindy zjevně – jako například ve scénách z Nejvyššího velení. Kubrick ´groteskní´ nemůže být oddělen od Kubricka ´seriózního´, za kterého občas bývával považován před Dr Strangelove. Stačí si vybavit masku na obličeji Johnnyho Claye během loupeže v The Killing, francouzského generála přikazujícího střílet na vlastní jednotky, inspekci zákopů prováděná oprýmkovanými starými šosáky v Paths of Glory, Petera Ustinova – coby mistra gladiátorů, centrální postavu zkorumpovaného světa ve filmu Spartacus, neskutečné karikatury v Dr Strangelove a sklápěcí postel, postava Charlotty či “koupelnové kondolence“ ve filmu Lolita.

(Pokračování příště)

Přeložil Vítek Peřina

Michel Ciment