Labyrint vyprávění

Špatná výchova Pedra Almodóvara

Španělský režisér tentokrát natočil slabý film ý z naprosté nudy zachraňuje pouze autorovo vypravěčské umění a herecké podání hlavního představitele. V rukou jiného, méně zkušeného tvůrce, by se snímek rozpadl v prázdné kupení jednoho klišé za druhým. Ale právě schopnost a suverenita, s jakou Almodóvar fabuluje, vytváří minimum potřebného napětí é dokáže ještě upoutat divákovu pozornost. Děj není vyprávěn lineárně tak  se odehrál, ale zpětně pomocí motivu vyprávění ve vyprávění. Mladého filmaře navštíví jeho přítel z dětství a nabídne mu svůj scénář. V něm vystupuje autor jako protagonista ý navštíví svého učitele-kněze ž vydírá pomocí své povídky. Ta popisuje sexuální a jiné praktiky ých se kněz dopouštěl na něm a jeho příteli – nynějším slavném režisérovi. Děj se tedy odehrává v několika časových rovinách, mezi nimiž se Almodóvar volně a přitom přehledně pohybuje. Divák je uchvácen odhalováním nových skutečností, dokonale chycen do labyrintu děje. Je zaujat samotnou cestou, až zapomíná na svůj cíl. Vnímá to  se vypráví a nikoli to  se vypráví. A druhého je žalostně po málu – zbývá jen několik otřepaných klišé: homosexualita, transvestitismus a drogová závislost é jsou všechny důsledkem „špatné výchovy“ v církevním internátě. Almodóvarův vypravěčský postup se snaží marně zamaskovat tento povrchní a umělecky prázdný moralismus ý bývá v nepovedených filmech naprosto zjevný. Almodóvara od nich dělí jen kousek – jeho talent. Autobiografické náznaky é ve filmu najdeme, navíc svého autora ještě více zrazují: to  může být v životě pravdou, se může na plátně změnit v kýč právě proto  to bylo už nesčetněkrát užito. Almodóvar ve svých předchozích snímcích originálně pracoval s různými klišé é dokázal postavit do nečekaných souvislostí a odlehčit humorem. Obojí v jeho novém filmu chybí. Zároveň se vyprázdnil Almodóvarův precizní styl, nakládající s pomalým rytmem, dlouhými záběry a výtvarným laděním do teplých barev. Režie nyní pouze manýristicky opakuje už předvedené. V předchozím – zatím vrcholném – snímku Mluv s ní vyjadřoval zpomalený záběr za doprovodu komorní hudby uvěřitelnou vášeň hrdinů, i když byli zasazeni do nezvyklých situací. Melodramatické klišé a scénáristická schválnost daly vzniknout obrazu ý dokázal zaujmout. Ve Špatné výchově se klišé snaží budit zdání opravdovosti a výsledkem je pouhé schéma za téhož doprovodu smyčců. Almodóvar je bezesporu vynikající režisér ý však svou pozici uhájí nejdříve až následujícím filmem.

 Špatná výchova Špatná výchova (La Mala Educación, Španělsko 2004)
Scénář a režie: Pedro Almodóvar
Kamera: Jose Luis Alcaine
Hudba: Alberto Iglesias
Střih: José Salcedo, Jose Luis Alcaine
Hrají: Gael García Bernal (Zahara/Angel/Juan), Fele Martínez (Enrique Goded), Daniel Giménez Cacho (otec Manolo), Lluís Homar (Berenguer) a další.
105 min. HCE