Nesmazatelné stopy

 Pedro Almodóvar Jsou města, chvíle a lidé, kteří ve mně v průběhu života zanechali nesmazatelné stopy.

Pobřeží Slonoviny. Když jsme se ubírali silnicí k jedné vesnici, narazili jsme z ničeho nic na řeku. Mám řeky rád. Jsou asi tím jediným, po čem se mi z dětství stýská. Ta řeka sice nebyla hluboká, ale dostatečně široká na to  ji zaplnili mladí černoši, kteří s vodou až po hýždě umývali prádlo svým rodinám a vypomáhali si přitom disky od kol automobilů, na které prádlo pokládali. Je to přenádherná scéna  si budu navždy pamatovat. Jiný, nečekaný a úžasně krásný obraz se mi vybavil v baru Tenampa v Mexiku. Leží přímo na Garibaldiho náměstí. Ne bezdůvodně ho nazývají Mariachiho katedrálou a je to místo jen o trochu větší než kavárna Gijón v Madridu. K dispozici publika tam jsou celé skupiny mariachů, kteří vám na přání mohou zazpívat píseň, nebo hrát okolo vašeho stolu celou noc. Jsou chvíle, kdy je lokál přeplněný že všichni mariachové jsou zadaní. To znamená poslouchat zaráz v uzavřené a ne moc velké místnosti  pár metrů od sebe, šest nebo sedm orchestrů. Dokud to někdo neuslyší a neuvidí na vlastní oči, bude si myslet  to musí být hrůza. Nicméně díky podivné harmonii, různorodých námětů a nástrojů to zní báječně. Říká se  když to uslyšel Stravinsky, prohlásil: „Tohle jsem chtěl složit celý život.“ Stejně tak Breton v Mexiku prohlásil  surrealismus je zde naturalismem. Oba dva měli pravdu, ať už to řekli, nebo ne. Užíval jsem si chvil přímo magických – nenávidím tohle slovo, ale jiné mě nenapadá – v Havaně, Istanbulu v Bayahibe (maličká pláž u Santa Dominga), v Barceloně a v Seville. To jenom  vyjmenoval některá místa.

Jindy jsou to lidé, kteří mě – nehledě na místo a situaci – nadchnou. Lola Flores byla jedním z těchto lidí.

 Lola Flores Mám v srdci zabodnutý osten kvůli tomu  jsem více nevyužil jejího talentu. Měli jsme naplánovanou cestu na Jérez  mi ukázala autentické umění é to město skrývá, ale nemohli jsme ji uskutečnit že se Lola odebrala mnohem dál, než je Jérez. Ačkoli jsem jí to přímo neřekl, hledal jsem možnost  ji režírovat v některých z těch rolí monstrózních postav é jsou větší než život sám  Bernarda Alba, La Rosa tatuada, Madre Coraje a další.

Lola je jednou z těch velkých postav é jsem v životě poznal spolu s Jeanne Moreau, Chavelou Vargas, Lauren Bacall, Maríí Riva, dcerou Marlene Dietrichové... a vůbec se všemi ženami. Když se budu snažit, vzpomenu si také na nějakého muže – Antonia Lópeze, mého krajana, malíře a Ingmara Bergmana. Když jsem viděl film Nevěra ý doporučuji, i když vás možná hlavní idea bude ze začátku nudit, velice jsem záviděl Liv Ullmanové á režírovala jeden z nejkrutějších a nejkrásnějších textů é jsem kdy v kině viděl. Nejraději bych požádal pana Bergmana  jestli má něco napsaného, tak bych se s obrovskou radostí ujal režie. Stejná věc se mi stává s Jeanne Moreau a Lauren Bacall. Nechci  to dopadlo jako s Lolou. Hledám scénáře speciálně pro ně. Nefascinují mě pouze jako herečky (stovky hereček mě uchvacují), ale začal jsem být jimi nadchnutý až poté  jsem je poznal. Se vší pokorou: myslím  jsem měl veliké štěstí  jsem se s nimi setkal.

Totéž se mi přihodilo s Pinou Bausch. Vyprovokovala ve mně těžko sdělitelný druh emoce ý je schopna vyvolat pouze příroda, náhoda nebo geniální herci. Od chvíle, kdy jsem ji před několika lety objevil v Madridu, jsem ji pravidelně pronásledoval na jejích představeních. Natočil jsem ji v jednom z jejích mistrovských děl Café Müller a objeví se v jednom z mých příštích filmů. Také mám plány pro Caetána Velosa. On je další z lidí, kteří obohatili můj život.

Přeložil Martin Illek

Pedro Almodóvar