Silný vítr v plachtách

Company Roberta Altmana

Robert Altman svým posledním filmem Company potvrdil  jeho styl nabral kurs jistoty ž vítr do plachet pravděpodobně již nepřestane vanout. Princip kaleidoskopického leporela s několika hlavními hrdiny Altman používal již v 70. letech (Nashville, Svatba) a znovu ho oprášil během svého uměleckého znovuzrození začátkem let 90. Altman jako nekompromisní autor svůj charakteristický dokumentární styl nemění, pouze jej každým filmem cizeluje. Zatímco např. u De Palmy bývá filmařsky důležitější forma, u Altmana je tomu naopak. Zajímavost Altmanových filmů poslední dekády spočívá zejména ve společenské oblasti  se rozhodne prozkoumat, tedy obsahu. Altmanův styl je jistota nabytá několika desítkami filmů a není na něm potřeba nic měnit.

Company se podobně jako Pret-a-porter nebo Dr. T a jeho ženy odehrává v prostředí elitní smetánky. Příběh je poměrně jednoduchý a tvoří pouze zlomek hlavní mozaiky: dívka Ry (Neve Campbell) se rozhoduje mezi svou profesní kariérou tanečnice a milostným životem. Altman tento ústřední motiv minimalizuje mnoha jinými dějovými liniemi a postavami, zdánlivě ústřední postava Ry se stává jejich spoluhráčkou. Film začíná i vrcholí tancem ý je i hlavním hrdinou filmu. Altman se neptá po jeho smyslu, ale pouze jako pozorovatel provádí sociologický průzkum života tanečníků. Tuto realističnost vyvažuje taneční číslo v úvodní a závěrečné titulkové sekvenci: v první z nich tanečníci vytvářejí ze stuh geometrické obrazce a druhá je variací na orientální mýty o stvoření světa; obě scény mění postavy (tedy i Ry) ve figurky na šachovnici. Pro Altmana je postava, ač hrána slavnou hollywoodskou hvězdou, pouze jednou z mnoha a on neváhá stavět známé i neznámé herce na stejnou úroveň (k hlavním hvězdám patří samozřejmě Neve Campbell a znovuvzkříšený idol 70. let Malcolm McDowell).

Vedle tradiční kvality  s sebou nese skoro každý Altmanův film z poslední dekády  tu patrný ústup. Ikonoklast Altman se proslavil zejména v 70. letech, kdy přetavil podle své chuti skoro každý hollywoodský žánr. Zatímco 80. léta pro něj znamenala tvůrčí izolaci v televizní produkci, léta 90. byla bouřlivým návratem, při němž vmetl zrádnému hollywoodskému světu (Hráč) a povrchním Američanům (Prostřihy) popel do očí a ještě za to sklízel ceny. Reputaci a vysoko nastavenou příčku dvěma jmenovanými filmy se Altmanovi daří udržet až dodnes, přesto necítí potřebu ji přeskočit, ale pouze rozvíjí načrtnutý model. Altman se ze zkaženého světa Los Angeles, umělého světa módních návrhářů a světů gangsterek a thrillerů na stáří stahuje do končin mnohem příjemnějších  je jižanské maloměsto, gynekolog obklopený ženami nebo mladí tanečníci. Kritika společnosti se stává obdivem kouzla všedního života. Z této linie vybočuje snad jen jeho předposlední film Gosford Park - umělecky ambiciózní studie anglických společenských tříd s kriminální zápletkou (tedy opět žánr). Nutno přiznat  vedle něj působí Company i přes svou realizační náročnost jako oddychový film. Je otázkou, čím nás Altman překvapí příště a jaký vítr zavane jeho plachtám.

Company (The Company, USA 2003)
Režie: Robert Altman
Scénář: Barbara Turner, Neve Campbell
Kamera: Andrew Dunn
Hudba: Van Dyke Parks
Střih: Geraldine Peroni
Hrají: Neve Campbell, Malcolm McDowell, James Franco, Barbara Robertson, William Dick a další
112 min., Artcam