O kohoutkovi a slepičce trochu jinak

Vesnice M.Night Shyamalana

Co je pro talentovaného režiséra největším prokletím? Když zůstane navěky věků spojen s jedním filmem. David Fincher natočil několik přinejmenším vizuálně úchvatných snímků a dokázal  nemá problémy ani s myšlenkovou komplexností, ale pro širokou veřejnost bude už napořád tím, kdo natočil Sedm. Sam Mendes potvrdil své kvality adaptací Road to Perdition – přesto dostal vyhubováno s odůvodněním  od režiséra Americké krásy napříště nutno vyžadovat maximum. O tom  těžký boj musí režisér svádět ve snaze vymanit se ze stínu „osudového“ filmu, podává exemplární obraz dosavadní kariéra M.Night Shyamalana. Přestože natočil i snímky Praying With AngerÚplně vzhůru é nemají s jeho momentálním statusem „mistra napětí“ zhola nic společného  kariéra startuje až s úspěchem Šestého smyslu. Následující Vyvolený se potom stal Shymalanovou Jackie Brownovou – potvrdil zde svou výlučnost a definoval vlastní styl, ale nenaplnil očekávání těch, kteří automaticky vyžadovali „film s velkou pointou“. Právě Vyvolený nejlépe demonstruje Shyamalanův schizofrenní rozpor mezi touhou natáčet důmyslně vystavěné příběhy za pomoci efektní a současně efektivní audiovizuální koncepce (barevné ladění scén, odrazy ve skleněných plochách) a na druhé straně diktátem diváckých potřeb. Tento rozpor vyvrcholil nejslabším (tzn. mírně nadprůměrným) titulem Znamení. Z originálního námětu nevzniklo nic více než Shyamalanův standard – působivá atmosféra a překvapivý zvrat v závěru. Alarmující byla především skutečnost  tak zajímavý a originální filmař dobrovolně přistoupil k užití klišé z rodu těch nejprovařenějších (za vším stojí zlí mimozemšťané s touhou nás osídlit a zlikvidovat).

 Bryce Dallas Howard Shymalan nutně musel vystoupit z vlastního stínu a své napínavé historky s pointou nějakým způsobem obohatit. Natočil Vesnici, zřejmě nejlepší film od Vyvoleného, a vzhledem ke kontroverznímu přijetí se nyní paradoxně ocitl v ještě horší pozici, než kdy předtím. Negativní ohlasy měly společného jmenovatele, onen překvapivý zvrat ý můžeme u Shyamalana považovat za téměř trademarkovou značku. Hodnocení „debilní“ tu přitom lze považovat za jedno z vybranějších. Chybou, na níž má režisér patrně rovněž svůj podíl, bylo vydávat film za děsivý thriller, neřku-li horor. Z hlediska naplnění žánrových konvencí působí šokující pointa skutečně neuspokojivě, i když nepůsobí jako záměrně šroubovaný scénáristický konstrukt. Ti, kdož nejvíce křičeli  pointa zcela rozbíjí vybudovanou atmosféru a mění i žánrové zařazení filmu, patrně zapomněli  Shyamalan provedl v tolik oslavovaném Šestém smyslu. Zůstává snad tento film hororem i v okamžiku, kdy divák zjistí pravé úmysly zjevujících se duchů? Příčinou kritiky není pouze samotná podstata zásadního zvratu, ale spíše její načasování. Podobných „prohřešků“ páchá Shyamalan hned několik a dokazuje tak své výsostné postavení mezi současnými žánrovými tvůrci. Do thrilleru vnáší romanci i pohádku (nepřipomíná náhodou cesta přes začarovaný les pouť slepičky pro vodu?) a v polovině filmu učiní ze slepé (!) dívky hlavního hrdinu celého filmu.

Vesnice Zkrátka, kdo zkoumá (ne)kvality pointy s přesvědčením  každý Shyamalanův film musí v divácké paměti rezonovat stejně jako Šestý smysl, připravuje se o to nejlepší  Vesnice nabízí. Pokud znáte rozdíl mezi velkým celkem a detailem a máte cit pro technickou stránku filmu, zažijete tentokrát netušenou rozkoš. Shyamalan fascinuje nejen prací s kamerou (všimněte si důsledné absence užívání protizáběrů při dialogu), ale i kostýmy, výpravou, osvětlením (teplo vyzařované svíčkami a petrolejovými lampami lze doslova nahmatat) a v neposlední řadě hudbou (v podobě J.N. Howarda režisér našel svého Bernarda Hermanna). Shyamalan zná osvědčené způsoby  diváka postrašit  vybudovat patřičnou atmosféru a získat pozornost. Tentokrát vnesl do odpočinkového žánru něco zdánlivě nepatřičného – hlubší myšlenku. Sociologové a filozofové o ní mohou po večerech diskutovat, avšak filmový divák bude poněkud zklamán její neoriginalitou. Je izolace od okolního světa cestou k životu v harmonii a nenásilí? Jak dlouho dokáže takto uzavřená komunita odolávat vnějším vlivům a především skutečnosti  násilí stejně jako závist či hněv jsou hluboce zakořeněny v člověku bez ohledu na jeho odtržení od společnosti? Téma bezesporu nosné, bohužel zpracované již před dvaceti lety – Svědek, režie Peter Weir, rok 1985. A mimochodem, motiv zamlčování skutečnosti, omlouvaný potřebou chránit, zpracoval tentýž režisér v Truman Show. Že by M. Night Shyamalan nalezl po Hitchcockovi a Spielbergovi další přiznaný vzor?

Vesnice (The Village, USA 2004)
Scénář, produkce a režie: M. Night Shyamalan
Kamera: Roger Deakins
Hudba: James Newton Howard
Střih: Christopher Tellefsen
Hrají: Joaquin Phoenix (Lucious Hunt), Bryce Dallas Howard (Ivy Walker), Adrien Brody (Noah Percy), William Hurt (Edward Walker), Sigourney Weaver (Alice Hunt) a další.
109 min., Falcon
David Kresta