Turbina

„- Jestliže se má něco stát, nyní se to stát musí – pomyslil si Armin Frey a již v celém těle pocítil chvíli činu, když tu - - náhle ozvala se dutě znějící rána, jdoucí ze základů budovy až nahoru, a hned poté v komnatě jako výstřel z pistole a z kouta až k nohám Žofčiným roztrhla se podlaha tak prudce, až i se židlí odskočila.
Rozsedlina vypadala jako klikatý blesk, šla po pravých úhlech jednotlivých destiček parketových a obnažila bílé dříví; než doběhla až k Žofce, prasklo to ještě v podlaze ostře, lousklo a zaševelilo. Tentokráte už Žofka nepochybovala, ba nedala si ani času  mohla vůbec uvažovati, vykřikla nejen nesvým, ale vůbec nelidským hlasem, zdvihla se tak ze židle a tak odpádila ze dveří  kdyby ji nějaká neviditelná moc odnášela, skutečně zdálo se  její nohy nestačí kvapu jejího úprku, u dveří vzala pochopa a kolenem dunivě udeřila o otevřenou veřej, letěla horempádem a její pokřik děsu bylo slyšeti ještě, když upalovala můstkem.“
(Čapek-Chod, Karel Matěj: Turbina, SNKLU, Praha 1964, s.316)

Pro rubriku Film a literatura desátého čísla Fantomu jsem záměrně vybral tematicky i formálně zcela odlišnou literární předlohu oproti té minulé (Radúz a Mahulena, Fantom č.9). Zatímco Zeyerova dramatická báseň a Weiglovo filmové zpracování představovaly téměř shakespearovsky bolestnou cestu jedné lásky, román Turbina Karla Matěje Čapka-Choda a jeho filmová podoba Otakara Vávry nás zavedou do pražské vyšší společnosti 19. (v případě románu), 20. (ve filmovém zpracování) století.

Turbina Karla Matěje Čapka-Choda

Román Turbina (1916) je jedním z nejčtenějších (snad s ještě s románem Kašpar Lén mstitel, 1908) děl Karla Matěje Čapka-Choda. Příběh společenského a sociálního úpadku pražské rodiny Ulliků před přelomem 19. a 20.století představuje odlišný „úhel pohledu“ na tehdejší prudkou industrializaci společnosti.

Turbina
akciová společnost k obrábění dřeva, parketárna,
speciální výroba klavírů amerického systému Harwey

Rodinný podnik císařského rady Ullika  dvou dcer (Máni a Tyndy) a podle všeho bláznivého švagra Armina Freye byl považován v tehdejším hlavním městě za prosperující obchodní jednotku. Ona „slavná“ turbina se potom měla stát další akvizicí celé obchodní společnosti a přispět tak k jejímu konečnému prosazení se na burze. Turbina nemá ovšem v celém románu jen tento technicko-ekonomický význam, ale metaforicky také označuje další významy: (1) již zmíněný technický význam moderního stroje ý by měl svou silou, podporovanou vltavskou vodou, pohánět všechny stroje v továrně, (2) škodolibé označení dcery císařského rady Ullika Tyndy, t.č. aspirantky operního umění v Národním divadle a (3) lze uvažovat o turbině, spirálovitě svištivým pohybem descendenčně ženoucí osud všech zúčastněných k neodvratitelné zkáze  o dynamickém momentu fabule.

Karel Matěj Čapek-Chod svým románem nevytvořil pouhou „sociální studii“ tehdejší společnosti, ale podle mého názoru také velmi zdařile naplnil jisté klasické formální literární postupy. Již samotný syžet (román je rozdělen do tří částí: ((1) Firma Ullik a spol., (2) Kariéra slečny Tyndy a (3) Turbina spustí… s jednotlivými podkapitolami) poukazuje na Chodovu inspiraci aristotelským modelem tragédie. Onu „tragičnost“ ovšem obohacuje značně komickou (přesně podle aristotelské definice komického, projevující se „milým dojmem“ a „neškodnou převráceností“), téměř až sarkastickou významovou dimenzí á se převážně projevuje v promluvovém plánu jednotlivých postav: např. obligátním sapristi císařského rady Ullika nebo neuvěřitelnou směsicí polštiny a němčiny  mluví pochybný obchodník Lieb Blumenduft. V celém románu není jediná postava á by neměla zcela charakteristický způsob mluvy. Právě tato skutečnost umožňuje Chodovi postupně vynechávat označení mluvících osob a přispívá tak k nezvyklé dynamice jednotlivých dialogických pasáží.

Žádné předsevzetí, žádná společenská přání nedospějí v tomto románě ke svému naplnění: turbína ž měla podstatným způsobem přispět k rozvoji podniku, zcela zničí celou továrnu včetně rodinné vily rodiny Ulliků, zamýšlený sňatek sl. Tyndy s americkým obchodníkem českého původu Mr. Mourem (pravděpodobně jedna z nejkomičtějších postav: svojí „americkou češtinou“ z okolí Chicaga a svým vzhledem připomínajícím opici) skončí fiaskem, ostatně stejně jako Tyndina operní kariéra. O sl. Máně, medičce, praktikující základní pravidla feminismu, ani nemluvě.

Karel Matěj Čapek-Chod tak vytvořil tragikomický román, ve kterém plasticita jednotlivých postav přímo volala po filmovém zpracování.

Turbina Otakara Vávry

Režiséra Otakara Vávru jistě není nutné podrobněji představovat. Jeho filmový přepis románu Turbina Karla Matěje Čapka-Choda ovšem není jeho prvním, ani posledním filmovým zpracováním literární předlohy. Za všechny jeho filmy jmenujme jen některé: např. Kouzelný dům (1939) podle románu J.K.Beneše, Mrštníkova Pohádka máje (1940), Němá barikáda (1949) podle Jana Drdy či slavnou Jiráskovu husitskou trilogii Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem (1955,56,57). Turbina ovšem není ani prvním setkáním O.Vávry s K.M.Čapkem-Chodem. Již v roce 1939 natočil O.Vávra snímek Humoreska podle autorova stejnojmenného románu.

 Lída Baarová Vávrův film Turbina (1941) nás může překvapit hned z několika příčin, např. velkorysou produkcí a na svou dobu (uvědomme si  snímek vznikal za nacistické okupace) monumentálními dekoracemi é oceníme zvláště při finální scéně zkázy továrny rodiny Ulliků, nebo také skvělým hereckým obsazením (Fr.Smolík, L.Baarová, E.Kohout, J.Plachta, K.Höger, J.Vojta, R.Hrušinský st.).

Vávra ý je také autorem scénáře, osekal fabuli románu na samou dřeň a ponechal „jen“ příběh rodinného podniku Ulliků, spojeného s osudem sl. Tyndy (zvané Turbina).

Turbina akciová společnost
vodní mlýny

Praha – Karlín

Změn doznaly i některé postavy, např. židovský obchodník Leib Blumenduft ý svým příchodem vytváří rámec celého románu, se ve filmu vůbec nevyskytuje nebo postava Václava Nezmary, aspiranta inženýrského cechu a milence sl. Tyndy, přijímá na konci příběhu funkci Tyndina ženicha od románové postavy Rudolfa Vážky ž je z filmu taktéž vypuštěn. Obecně lze ovšem říct  Vávrovy se podařilo rozsáhlou fabuli Chodova románu převést úspěšně na filmové plátno a zachovat přitom některá románová specifika, např. s obligátním sapristi císařského rady Ullika v podání Fr.Smolíka se setkáte poměrně často.

Vávrův snímek má v podstatě dva vrcholy: (1) slavnostní otevření pražské rezidence Mr. Moura a (2) zkázu rodinného podniku Ulliků.

(1) Z mého pohledu je nejzajímavější operní výstup sl. Tyndy trvající 1.42 min., během kterých střihač 16x použil svůj nástroj, a jednotlivé záběry jsou komponovány od polocelků k detailům postav Tyndy, Mr. Moura, V.Nezmary a Dr.Prinze, kteří později rozhodují o osudech operní kariéry sl. Tyndy.

(2) Finální scéna zkázy tovární věže vyvolává vskutku reálný pocit ohrožení. Apropos technická podoba turbiny je opravdu zdařilá.

Na závěr lze tedy konstatovat  i v tomto případě se filmový přepis literárního textu zdařil. Je ovšem podle mého názoru stále zajímavé sledovat výhody i nevýhody obou uměleckých médií.

Otakaru Vávrovi tak v žádném případě nemůžeme věnovat nadávku (i když tak pěkně znějící)  počastovala paní Maynauová (Tyldina učitelka zpěvu) operní pěvkyni Boguslavskou: „Die giftige italienische sattgefressene Riesenschlange.“ („Ten jedovatý italský vyžraný hroznýš.“)

Turbina (Československo, 1941)
Režie: Otakar Vávra
Scénář: Otakar Vávra
Kamera: Václav Hanuš
Hudba: Jiří Srnka
Hrají: Ullik (František Smolík), Tynda (Lída Baarová), Marie (Vlasta Matulová), Bonďa (Rudolf Hrušínský st.), Artuš Fabián (Eduard Kohout), Zouplna (Jindřich Plachta), Arnošt (Karel Hoger), Nezmara (Jaroslav Vojta). 96 min.