Vyhnání z ráje

Rozhovor s Manoelem de Oliveirou

 Manoel de OliveiraZačátkem Božské komedie – vyhnáním Adama a Evy z ráje mohl začít také tento film. Jakoby údolí é natáčíte, bylo tím původním údolím a postavy byly též vyhnány z ráje.

Pro svůj biblický přesah se mi velmi zalíbil název ý své knize dala Agustina Bessa-Luis – Abrahámovo údolí. Je to údolí, ve kterém pramení řeka v ráji a proudí do budoucnosti ž je záhadou. Ve filmu je scéna, kdy se řeka vlní jako had mezi dvěma horami a špatně přitom rozděluje mužskost a ženskost.

to nostalgie po androgynních časech.

Po harmonické době, ve které nebylo myšlení. Jedna z postav říká Emě  umí uvažovat, ale vůbec k ničemu jí to není. Je to velmi hezká fráze. A je i další – „Tímto způsobem může přemýšlet jen žena“. Rozdělení mezi mužem a ženou je velmi zajímavé že to není rozdělení čistě tělesné, ale i mentální. Muž nemůže proniknout do ženského myšlení, i kdyby to bylo v případech homosexuality že myšlení zůstává nezávislé na sexuální orientaci.

Abrahámovo údolíFilm je plný scén vztahujících se k ženské sexualitě, k fíkům, ke květinám.

A k pomerančům. Pomeranče mohou připomínat varlata, ale květ pomerančovníku je symbolem panenství. Uvědomil jsem si tuto souvztažnost až po natáčení. Děláme věci a jsme přitom přitahováni něčím, o čem nevíme moc dobře  to znamená.

Je zde Agustinina kniha založená na Flaubertově románu Paní Bovaryová, ze kterého použila hlavní ideu.

Je to trojrozměrný prostor. Flaubert psal o ženě, ale sám prohlásil  Paní Bovaryovou byl on sám. Téma bylo ztvárněno jednou ženou, naprosto geniální ženou á tím vytvořila téměř studii Flaubertova románu. Potom přišel na řadu režisér, zase muž. Tohle lavírování pomáhá vytvořit realitu á může uspokojit obojí mentalitu  ženskou, tak mužskou. Má práce spočívala ve vytvoření jiného postupu že bylo absolutně nemožné převézt geniální chaos Agustininy knihy do kinematografie. Viděl jsem  mě připadalo nejdůležitější a připravil jsem si nejrůznější místa, okouzlen domy é jsem našel u řeky Douru. Každý z nich má odlišný charakter, ale zároveň si zachovává určitou mentalitu jiných rodin.

Ve filmu existuje také brožurový, románový prvek ý souvisí s použitím hudby.

Není tam nic  by hrálo prim, ani muzika ne. Jsou to všechno spoluvytvářející prvky. Je tam pět druhů hudby – Beethovenův Měsíční svit, Debussy, Strauss, Schumann, Fauré. Každá z nich má jednu roli. Například Strauss je pro nejsvětštější věci, Schumann pro nejdramatičtější. Ano, myslím  to má co do činění s románem. Nevypráví se tam příběhy. Příběh slouží k podání spousty podpříběhů é jsou důležité pro životy lidí. Všechno je implicitní, nic nestojí mimo. Od androgynních počátků až po budoucnost Evropy. Vše tvoří vodní masu á proudí v řece Abrahamova údolí.

Ptal se Vasco Camara, Público, 21.května 1993

Přeložil Martin Illek