Vrací se sláva comicsových filmů?

Hellboy Guillerma del Toro

Film se nerovná comics

Filmové adaptace comicsů bývají očekávány vždy s rozpaky a pochybnostmi. 90. léta se stala, zejména díky rozvoji počítačové animace, doslova boomem comicsů na plátně. S novým žánrem zároveň nastaly nečekané problémy. Zdánlivě jednoduché předlohy (např. superhrdinských comicsů) kladly na scénáristy nároky, na které nebyli připraveni a na nichž si mnoho filmů vylámalo zuby.

Hellboy filmový a comicsový

Převod z jednoho vizuálního média na druhé byl (a je) druhým, možná zrádnějším, problémem ý slibné projekty topí ke dnu. Comics je žánr převážně fantastický a operuje s nebývalým počtem vizuálních efektů, ty však již dnes nejsou problém. Přehnaná snaha o moderní vizualitu je v comicsovém žánru přítomna na úkor příběhu. Comics není pouze obrázkové čtení pro děti, ale kresba naopak slouží k zvýšení emotivnosti příběhu. Specifická atmosféra každého comicsového příběhu je dána jeho kresbou a také rytmem, v jakém ji dávkuje (tvar políček, barvy). Hmatatelnost této atmosféry je přítomna v obrázcích a text je potlačen (nejde o literaturu). Pokud se tedy filmař jen mírně odchýlí od comicsem dané estetiky, stvoří jiné dílo (v literatuře by se dalo p5irovnat k vynechávání postav a dějových linií).

Existují režiséři kongeniální  je např. Tim Burton, kteří se volně inspirovali v superhrdinské mytologii a vytvořili její vlastní výklad. Bohužel vysoká finanční náročnost nutí studia k opatrnosti, pročež zelenou většinou dostávají filmoví nádeníci (snad díky větší profesionalitě a manipulovatelnosti). Sázka na režiséry s vlastním rukopisem  je zmiňovaný Burton (Batman), Proyas (Vrána), Raimi (Spiderman), Lee (Hulk) nebo Singer (X-Men)  pro studia stále hazardní (ač mnozí uspěli a jsou zatím v kurzu), zato přínosná pro kvalitu a zajímavost zpracování comicsových předloh. Takovým režisérem je částečně i Guillermo del Toro. Oproti mnohým má skutečné nadšení pro comics, prosadil si herce, mezi nimiž není žádná velká hollywoodská star (Perlman, Roden, Hurt)  si však poradil s původní comicsovou atmosféru příběhu je věc sporná, ale o tom až níže.

Comics je umění

Abe SapienVedle supermanských comicsových opusů jako Spiderman nebo X-Men é čítají na tisíce sešitů a stovky postav, měl Hellboy jednodušší vznik že dodnes vyšlo jen několik jeho pokračování. Jeho tvůrce Mike Mignola (mimochodem původně kreslířský nádeník právě u Marvelu, otce např. Spidermana, Daredevila, X-menů nebo Hulka) jej v roce 1991 vymyslel a 1993 poprvé začaly vycházet jeho příběhy é nepravidelně vycházejí až dodnes. Mignola si vybudoval post autora ý kreslí pouze pro radost a v hellboyovském světě je svrchovaným pánem. Hellboy je vedle supermanských vesmírů největších comicsových nakladatelství Marvelu a DC, na kterých se podílely stovky kreslířů a scénáristů, pouze malým políčkem s jediným vládcem, kde se nemísí žádné protichůdné tendence (např. jen zlomek ze života Spidermana, na kterém pracovaly desítky scénáristů  na plátno nepřeveditelný bez větších újem)

Předlohou pro film se stal zejména první velký hellboyovský opus Sémě zkázy a částečně i povídka Pravá ruka osudu (plus několik narážek z jiných dílů, např. Mrtvola), mísící lovecraftovské mýty s nacistickým okultismem. Bizarnost světa, ve kterém se Hellboy odehrává, není Mignolou a ani filmem nijak složitě vysvětlována, čtenář-divák se prostě musí rychle přizpůsobit (jinak je tomu u již zmiňovaných blockbusterů, kde jsou původní koncepce příběhů zjednodušovány  je každý pochopil, a postavy jsou tím měněny k nepoznání,).

Revolučnost Hellboye je zejména v tom  právě nepřipustil tuto amputaci a paradoxně tak divákovi přístup ke světu Hellboye nijak nezkomplikoval. Jen pro zajímavost: Hellboy (Ron Perlman) je produktem nacistických okultních rituálů k vyvolání prastarých (lovecraftovských) bohů do naší reality. Hellboy je tradiční rudý ďábel s ocasem a rohy (ty má upilovány, snad jako znak lidskosti). Shodou okolností je adoptován lidmi, místo aby se v rukou šílených nacistů v čele s černým mágem Rasputinem (Karel Roden) stal mesiášem apokalypsy. Hellboy se stane členem speciální jednotky bojující proti nadpřirozeným silám, Rasputin a se gestapácké monstrum Kroenen se vrací, s nimi přichází i zelená monstra. Výčet postav nekončí že je tu ještě člověk obojživelník Abe Sapien a pyrokinetička Liz Shermanová. Zamotaný příběh a několik postav, z nichž každá by vydala na další film, se i přes velké obavy fandů Del Torovi podařilo skloubit do jednolitého celku. Hellboynaštěstí nemusel podstoupit potupnou ideovou kastraci jako např. adaptace comicsového mága Alana Moora Z pekla nebo Liga výjimečných.

Čekání na comicsového Kubricka

Samozřejmě i Hellboy se nevyhnul několika mouchám v podobě lidského parťáka, milostného utrpení a kýčovitého zakončení v podobě výbuchů a objetí milenců.

Rasputin, Kroenen

Film zejména ve finále ztrácí dech a nedosahuje vysoce nastavené laťky v úvodu. Původní předloze byly na několika místech obroušeny hrany a nemilosrdnost a suchopárnost se změnila v hledání lidskosti a lásky. Jemné nuance é jsou dány Mignolovým studiem skutečných mýtů a reálií, filmařům unikají. Odkazy na lovecraftovskou mytologii, mayské dračí kulty nebo Rasputinovu podobnost s Aleistrem Crowlym jsou dosud pro filmový pás nestravitelnou potravou. V kontextu Del Torova přístupu je snad až symbolická záměna hlavního padoucha Rasputina (oproti comicsu se z něj stává černobílý padouch) za v comicsu jinak vedlejšího gestapáka homunkula Kroenena. Kroenen je oproti intelektuálnímu Rasputinovi nemyslícím strojem a Del Toro tak jinak nepříliš akčního mága zaměňuje za mechanického zabijáka. Jinak řečeno magický aspekt předlohy ustupuje akčnosti filmu. Nutno dodat  tomu v případě Kroenena není na škodu.

Strohost Mignolovy kresby a atmosféra se v Del Torových rukou změnila ve frenetickou akční jízdu  se postavy na pozadí okultních reálií vezou až k závěrečné bitvě. Pro věrnější adaptaci comicsu by se spíše hodila např. estetika starých hollywoodských hororových filmů a filmů noir, méně divoká paleta barev a jednodušší kamera. Sám Mignola vychází umělecky na jedné straně z románské a gotické architektury, starých Dürerových rytin nebo středověkých bestiářů a na druhé straně z comicsového mistra strohé linky Jacka Kirbyho. Přítomnost zářivých barev a sentimentu nemá v Hellboyovi místa.

Del Toro spíše než hororové a tajemné atmosféře původního Hellboye věnuje pozornost technické analýze samotného světa. Např. přítomnost žabích monster je v comicsu Rasputinovou magickou operací á není však Mignolou čtenáři nijak prezentována, naopak milovník techniky Del Toro ukazuje detailně jejich stvoření a množení. Zatímco Mignola je dekadentním romantikem a oblíbenost jeho comicsu spočívá zejména v emocích a atmosféře  film racionalistickou analýzou hellboyovského světa. Del Toro dává Hellboye pod mikroskop a naturalisticky jej zkoumá v duchu estetiky dalších akčních filmařů jako je Steve Norrington (Blade, Liga vyjímečných) nebo Stephen Sommers (Mumie, Van Helsing).

I přes tato kritická slova možno Hellboye považovat v kontextu comicsových filmů za snímek ojedinělý a nadprůměrný. Nedosahuje výšin Burtonových Batmanů, kvalitativně stejného Spidermana převyšuje odvážností a neotřelostí a nudné a konformní X-Meny zábavností a ve vizuální věrností ve vykreslování comicsového světa se může rovnat se Soudcem Dreddem.

Mignola je zatím ojedinělou postavou na poli autorského comicsu ž dílo dostalo slušný kabát a jehož myšlenka zůstala zachována. Del Toro se pomyslného trůnu dotýká, ale ještě na něm nesedí. Snad se podobné satisfakce dočkají i ostatní. Comicsový žánr ve filmu zatím čeká na svého Kubricka. (Snad s návratem Tima Burtona?).

Hellboy (USA 2004)
režie: Guillermo del Toro
scénář: Guillermo del Toro, Peter Briggs (podle comicsu Mika Mignoly)
kamera: Guillermo Navarro
hudba: Marco Beltrami
hrají: Ron Perlman, John Hurt, Selma Blair, Rupert Evans, Karel Roden, Ladislav Beran
125 min.