Zuřivost stoupá v Mexico City

Muž v ohni Tonyho Scotta

Tony Scott ve svých šedesáti letech chytil druhý dech. Filmem Nepřítel státu (1998) se vymanil ze škatulky režiséra točícího filmy pouze pro zábavu a pustil se na pole vážného politického thrilleru. Scott ve svých posledních třech filmech (Nepřítel státu, Spy Game, Muž v ohni) zúročuje zkušenosti nabyté v předchozích devíti filmech, praxi režiséra reklam a oko vystudovaného výtvarníka.

Scott nebyl nikdy na rozdíl od jeho bratra Ridleyho považován za intelektuála snažícího se svým filmem sdělit nějaké poselství. Látka pro něj vždy znamenala odraz k malbě na filmovém plátně. Muž v ohni je přitom snímek s velkým myšlenkovým přesahem a Scott jej jako vždy dotahuje k vizuální dokonalosti a zároveň jím otvírá ve své tvorbě novou komnatu.

Příběh pojednává o problematice únosů v Latinské Americe. Scott se společně se svým hrdinou Caseym (Denzel Washington) přesouvá z USA do Ciudad de Mexico, kde se celý děj odehrává. Prostor exotické metropole se podobně jako zahraniční mise ve Spy Game stává místem proměny hrdiny. Casey se svou touhou po pomstě v mnohém podobá hrdinovi Posledního skauta Joe Hallenbeckovi. Rozdíl spočívá v tom  Poslední skaut byl zasazen do idealizovaného světa, zatímco kriminalita Latinské Ameriky je syrovým faktem. Tomu také odpovídá Caseyho chování a zakončení filmu. Realita Mexika v hrdinovi probouzí zuřivost á v něm byla latentně přítomna od začátku, ale město plné bezpráví a korupci volá po potrestání.

Caseyho postava se díky proměně  prodělá během filmu podobá v mnohém zuřivému mstiteli z Boormanova Point Blank nebo ze Soderberghova Angličana. Vše také umocňuje přítomnost náboženských prvků a Caseyho transformace z muže ý ztratil víru, přes starozákonního mstitele až k novozákonnímu obětování.
Tato proměna také velmi úzce souvisí s rytmem filmu ý se během více než dvou hodin několikrát změní (před pomstou, během pomsty, po pomstě plus překvapivé finále). Scott se nesnaží podřizovat vizualitu scénáři, ale právě naopak (jako pravý opak uveďme např. Hrdinu od Zhang Yimoua). Scott ctí spontánní režii a plně ji přenechává své intuici. Akční scény nabývají nečekaných zvratů, rychlého spádu a nepůsobí dojmem matematické propočítanosti jako v Matrixu. Scottovým přínosem není zpomalovat akci do baletní pomalosti, ale naopak ji zrychlovat (podobně jako je tomu v Gladiátorovi) a tím vyvolávat skutečné pocity rychlosti a zběsilosti v divákovi.

Akce je soustředěna na postavu Caseyho. U něhož se zuřivost projevuje nejprve potlačeně, později propuká v pomstu bez slitování a sublimuje se v závěru, kdy je naplněna smyslem, ke kterému směřovala. Muž v ohni, ač tak z počátku nepůsobí  filmem o fatalitě á hrdinu nenápadně vede na cestě příběhem. Scottovi se daří tuto snad až antickou tragédii, schovávat za mnoho masku aktuální současnosti, dějových klišé a odboček (v mnohém bilancujících jeho dosavadní filmy) ž ještě více umocňuje závěr filmu.

Muž v ohni se připojuje ke kvalitní thrillerové produkci poslední doby. Vedle Zeleného pekla, Presumpce viny, Tajemné řeky nebo aktuálního Collateral ukazuje  thriller (podobně jako komedie) je žánrem velmi zajímavým a dynamickým. Thrillery jsou žánrem spíše kvantitavním ž kvality nespočívají v překonání svých předchůdců (jak se děje ve fantasy nebo sci-fi á je pouhou soutěží o překonání počtu filmových triků), ale naopak v týmové práci a vědomí linie, na níž navazují. Proto bude fantasy neustále umírat a povstávat z popela, zatímco thriller bude tiše, ale o to pevněji trvat a existovat dále.

Muž v ohni (Man on Fire, USA 2004)
režie: Tony Scott
scénář: Brian Helgeland
kamera: Paul Cameron
hudba: Harry Gregson-Williams
hrají: Denzel Washington, Dakota Fleming, Christopher Walken, Giancarlo Giannini, Mickey Rouke
110 min.